Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Ve světě zločinu nejsou hrdinové…. Začínáme tam, kde jsme začali. SMRT NEBO SVOBODA! Přehlídka Jaquesových kousků, srandičky u soudního přelíčení, zesměšňování policie. Žije bez pravidel, s nepřáteli se nemazlí a bere peníze tam kde jsou. V bankách. Akčnější, krvavější, napínavější, ale také vtipnější než part1. Tvůrcům věřím, že takový byl J.Mesrine a V.Cassel by mohl v klidu vyrazit se samopalem v ruce do Société Générale. Dobrá práce pánové! PŘÍBĚH***** HUMOR** AKCE**** NAPĚTÍ **** (27.02.2009)

Začíná druhá část a všechno je jinak. Mesrine se vrátil do Francie a je k nepoznání - sebevědomí z něj čiší, a i když jeho politický povědomí neni nijak velký, dokáže ho využít ve svůj prospěch a pro svojí popularitu. A je to právě závislost na popularitě, která ho v Epilogu charakterizuje. Zatímco v první části Jacques svoji tvář hledal, teď se snaží ji co nejvíc ukazovat. Jeho vizáž je dokonalá; při každé své proměně vypadá dokonale, v soukromí sebe i přítelkyni zasypává luxusem, vymýšlí nejbláznivější plány jen proto, aby na sebe upozornil ještě důrazněji, než při předchozí loupeži... A jestli první díl představuje diskutabilní zrání a vzestup gangstera, epilog je jeho stejně rozporuplným rozkladem a pádem. Vincent Cassel už snad Mesrina ani nehraje, on jím je - a i když ho scénář tentokrát občas staví do poněkud předvídatelných situací a vůbec je Epilog celkově mnohem tradičnějším filmem než neustále překvapující první část, je ve svý roli až neuvěřitelně přesvědčivej. (21.11.2008)

Vrcholně boží. Dvojka je nemyslitelná bez jedničky, aby děj i vývoj postav nechala vygradovat do dechberoucího finále. Vincent Cassel zde herecky předvádí něco naprosto neuvěřitelného, a díky vydatné podpoře fantastického hudebního doprovodu exceluje v dramatu, u něhož jsem napětím skoro nedýchal. Když si k tomu přičtu celou tu plejádu skvělých herců, která se v obou filmech objevila, a bravurní technické zpracování, nemám daleko k tomu, abych toto dvoudílné drama vynášel do nebes. (03.03.2013)

Druhá část má paradoxně opačný problém než ta předchozí a některým momentům Mesrineova života se věnuje až příliš. Což rozhodně není problém začátku a prostředku filmu, která je stejnou měrou zdatně zrežírovaná (Richet si tak po nelogickém remakeu Carpenterovy klasiky napravil reputaci) jako odehraná (Cassel s Amalricem tvoří geniální kriminální dvojici). V konečném výčtu tak stavím obě části na stejný piedestal a s verdiktem "Jedna z nejlepších gangsterek za dlouhou dobu". (15.02.2009)

Co jsem napsal o první části, platí i pro Epilog. Ten však nabízí od všeho mnohem víc. Mesrine dokončil svou proměnu v ukázkového gangstera a druhý díl tak přitvrzuje nejen v elegantním/inteligentním humoru (konverzace s detektivem, soudní síň), ale i akci (celá první polovina se točí kolem neuvěřitelných Mesrinových manévrů – ať už útěky z vězení, vyloupení kasina nebo honičky s policií). Přibylo i hodně vynikajících scén (setkání s francouzskými vesničany - nelze si nevzpomenout na Bonnie a Clydea, interview, rozhovor s dcerou a samozřejmě ta závěrečná…). Tvůrcům se ale moc nedaří naroubovat na příběh moment, kdy Mesrine přestane "ždímat systém" a objektem jeho zájmu se stává něco poněkud jiného. V tu chvíli příběh také opouští Mathieu Amalric a je to znát… Viděl jsem oba díly bezprostředně za sebou, proto Veřejného nepřítele považuji za plnohodnotný epos, bez jedné či druhé části takový pocit nezaručuji. Jako celek tedy skutečně jeden z nejzajímavějších filmů roku. P.S. Když zazní Non, je ne regrette rien, je jasné, že pro Cassela bude Mesrine tím, čím byla Edith Piaf pro Marion Cotillard. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)