Slepota

Další z řady postapokalyptických filmů o zkáze lidstva. Tentokrát však hlavní roli nehraje útok mimozemšťanů ani horda krvežíznivých zombie, nýbrž lidská slepota. Absence zraku pro člověka představuje jednu z největších nočních můr. Pokud se to navíc stane náhle široké populaci obyvatel dospělých jedinců, kteří nemají možnost se přizpůsobit svými ostatními smysly, zavládne tak panika a chaos. Jako vždy, vláda udělá patřičná opatření a všechny izoluje, respektive pozavírá je jako vězně na vyhrazená místa, předhodí jim trochu toho nezbytného jídla k přežití a o zbytek se starejte sami. Vývoj je nevyhnutelný a opět se projeví temné stránky lidského druhu a o to tu i asi jde, nejevě je potřeba zažít tmu než spatříte světlo. Dále bych chtěl už jen říct, že se z Julianne Moore stane Matka Tereza svých nebohých oveček, ale proč zrovna ona, to se opravdu ve filmu nedozvíme. Hodná je vlastně i na své nepřátele a změnit se to rozhodne až po nedobrovolných sexuálních orgiích. Ano, možná že již delší dobu trochu spoiluji, ale připadá vám snad normální starat se o své spolutrpící, nechat sebe i je prožívat muka a zasáhnout až když je dílo zkázy dokonáno? A po tom všem se ještě jako hrdina, který se všemocně postavil zlu, procházet mezi kulkami a hláškovat "You missed!" Mně tedy rozhodně ne. Nebyla tam žádná hybná páka, která by najednou podnítila změnu názoru nebo odhodlání a navíc když máte značnou výhodu nad ostatními a teď nechci podceňovat slepé lidi, kteří mají díky dlouholeté nevidomosti vyvinuté své ostatní smysly na vyšší úrovni, ale tohle je prostě nesmyl. Jeden vymatlanej rádoby vůdce s pistolkou by nad Julianne Moore prostě neměl šanci a to taky nakonec dokázala, leč z nepochopitelných důvodů až s křížkem po funuse. To odzbrojení mohlo proběhnout již dávno, nemuselo to dojít tak daleko a i pomstě by se hlavní představitelka vyhnula, kdyby tu zbraň prostě jen sebrala. Abych se taky zmínil o vizuální stránce, kamera je sice slušná, ale na můj vkus je to místy až příliš přesvětlené nebo naopak zahalené do světa stínů. Fernando Meirelles mě zatím svými filmy více než potěšil, ale tento jeho další počin či spíše paskvil? vnímám obdobně jako Shyamalanův The Happening, který dopadl ještě o poznání hůře. (6/10) (24.12.2008)

Jestli něco z duše nesnáším, tak tyhle duté "shyamalanovské" mysteriózní taky-artové skoro alegorie, které jsou v jádru postavené a) na stupidní psychologii b) vypjatém režijním stylu, který možná chvíli opíjí expresivitou, ale pak už jen ubíjí nekoncepčními změnami perspektiv a filtrů c) na pozérském zvýrazňování přesahu k obecně metafyzickým kategoriím. Dokud se to tvářilo jako (chatrný) psychologický thriller, byl jsem to ochotný akceptovat, jakmile to přešlo do "spiritutálního" módu, změnilo se to v odpudivém pozérství bez obsahu. Společnost v chaosu? Nikoli, filmová řeč v křeči. Místo úlevy a návalu lidského tepla jsem posledních dvacet minut cítil naléhavé nutkání ty zhulené slepecké zombíky (protože postavy to nejsou) vidět umírat. Ve skutečnosti je Slepota stejně banální (ne-li banálnější) jako hollywoodské katastrofické filmy, v nichž se rodina sjednotí díky katastrofě. Tam se tím člověk aspoň baví. (15.10.2012)

Sníval jsem dlouho o tom, aby někdo natočil animovaný film pro dospělé, který si bude hrát inteligentním způsobem s nějakým žánrem, a když jsem ho v podobě Ranga spatřil, byl jsem poměrně slušně zklamaný. Když jsem svého času viděl Smrtící epidemii, tak jsem si říkal, že tohle je typická hollywoodština, a jak by bylo fajn, kdyby to někdo zkusil udělat realističtějším způsobem jako kruté psychologické drama. Tak jsem se v podobě Bílé tmy dočkal a byl jsem za své sny náležitě vytrestaný, protože sice schvaluju filmové směřování Slepoty, jenže její výsledná podoba je bohužel rozpačitá. Film je scénáristicky roztěkaný, v zásadě chce být něčím, jako jsou Potomci lidí, jenže k tomu schází především bravurní Cuaronova režie. Meirelles si sice dává záležet při vykreslení města zasaženého apokalypsou, jenže atmosféra stejně nějak chybí, a ten film může být považován za přímo unikátní příklad toho, jak se nemá pracovat s postavami. Uvažoval jsem o třetí hvězdičce, ale ta by v tomto případě byla jen za snahu a námět. Celkový dojem: 45 %. Je škoda, když už někdo takový film natočí, že to dopadne tak neslaně nemastně. (25.03.2011)

S lidstvem už to bylo nahnuté mnohokrát. Tentokrát nás netrápí nasraní zelení mužíčkové, ani za námi neběhají po krvi prahnoucí zombie. Začne to zoufalým šoférem na křižovatce, jenže nebude sám. Slepců přibývá, vláda vše vnímá a řeší jako nevysvětlitelnou epidemii a postižené začne izolovat. A je to (mimochodem přístup vlády i vojáků je mimo). Zdá se, že lidská hloupost má zelenou a vládu v nové komunitě přebírají silnější. Jenže jak lze soucítit s těmi, jež trpí a dojdou až ke ztrátě lidské důstojnosti, když v tomhle „vězení“ rozhodně nevládnou svaly nebo jeden pitomý revolver? Jak lze vnímat emoce, když plynou z nelogického chování postav? Když někdo trpí sexuální služby, přitom má oproti jiným velkou moc, nabízí se otázka, zda si dělají tvůrci legraci. Nedozvíme se, proč dotyčná nepřišla o zrak (a kupříkladu proč v závěru pustí slepého muže do ulic samotného?!?), nedozvíme se, zda má jít o nějaký sociologický komentář nebo kritiku charakteru lidské společnosti. Ano, lidé jsou prohnilí, ale to víme. Pokud to byla snaha o uvědomění si toho, že ve dvou, ve třech se to lépe táhne, tak se zvolila blbá cesta. Fernando Meirelles nicméně umí, náladu to má, vypjaté scény mu jdou. Celkově ovšem docela křeč. A bohužel i dost banální. Přitom po prvních dvaceti minutách jsem se těšil jak děcko. Po zobrazení lidských slabostí a ctností budu příště pátrat jinde. (20.11.2017)

Tak sugestivní podívaná, že jsem se bál na chvíli zavřít oči. Blindness je psychologické drama okamžiku, kde Meirelles vyvedl několik scén k naprosté dokonalosti, ale na druhou stranu jsou některé pasáže spíš výkřikem do tmy. Možná by se to dalo říct i naopak, že ty brilantní scény jsou výkřikem do tmy, ale je jich tam tolik, že si to nedovolím. Hlavně monology Danny Glovera jsou fantastické. Zase po čase mám chuť dát filmu plný počet, i když objektivně na něj není. Ale co, žijeme pouze jednou. __ Zkuste zavřít oči. Co vidíte? (14.01.2009)