Slepota

Post-apokalyptické snímky už dnes nejsou, co bývaly. Buď v nich Brad Pitt v rozkouskovaném scénáři utíká před hordami usainboltovských zombíků, nebo se Laurence Fishburne snaží uzívanou půldruhou hodinu zahřát v rozsáhlé podzemní kolonii. Pusťte si raději atmosférickou pecku s Julianne Moore a Markem Ruffalo, v níž se hrstka lidí snaží přežít mezi agresivními slepci. Mysteriózní mrazivé překvápko roku 2008 by náročného diváka rozhodně zklamat nemělo. (08.01.2014)

Človek je schopný kadejakých vecí, keď je zahnaný do úzkych a príde o všetky svoje istoty. Vizuál a výprava výborné, herecké výkony ústrednej dvojice taktiež ... mne osobne v tomto filme odpovede na otázky ako? a prečo? nechýbali. Z mojej strany spokojnosť. Videné v rámci 30 dní so svetovou kinematografiou (marec 2017) (31.03.2017)

Čekal jsem hollywoodský (post)katastrofický blockbuster a la JÁ, LEGENDA nebo STALO SE a dostal jsem scenáristicky i režijně rozbředlou a vizuálně odpudivou nezávislárnu, půjčující si, ale zdaleka nevytěžující nápad s epidemií globální slepoty ze DNE TRIFIDů. Mám rád příběhy o tom, jací jsou lidé svině, ale tady mě to rychle unavilo s výjimkou momentu SPOJLER, kdy se Julianne Moore nechá znásilnit, ačkoli by tomu (a nejen u sebe) mohla snadno zabránit. V tu chvíli vyvrcholí a konečně vezme za své její do nebe volající pasivita ke zlu, jako by potřebovala protivníkem maximálně ponížit, aby si dodala síly k protiakci a film aspoň mě navodil pocit nesnesitelné marnosti, kvůli kterému si ho budu pamatovat. (26.12.2009)

║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $3,351,751║Tržby Celosvetovo $19,844,979║ No tak toto bol riadny kopanec, ktorý sa chcel hrať na veľké umenie a popri tom to bolo vrcholová tupá béčková zlátanina. Ďalší klasický prípad, keď vychválený režisér ukazuje v ďalších projektoch svoj skutočný talent, takže pre mňa žiadne prekvapenie aj keď som až taký príbehovo vákuový nudný priestrel nečakal. _Nepozerateľné!_ /15%/ (11.12.2008)

Znepokojující hra: obrazu, přecházejícího přes rozmazané psychedelické omalovánky až v bílou mlhu; soundtrackových zvuků, jimž dominuje nepříjemný tón trianglu; mixu ruchů, vzdechů a krátkých proslovů, občas vylepšených reverbem - to, aby jejich zoufalá důležitost až nanicovatost dostala větší váhu. Symbióza výše uvedeného a k tomu nečítankové chování všech zúčastněných charakterů. Pár krádeží, pár vražd, trochu ujetá rozhodnutí, trochu revolty, hodně slepoty. 80% PS. To, že Fernardo skrz svoji režii nedává najevo svůj nebo všeobecně akceptovatelný názor na věc, nezatahuje do toho hodnocení, natož emoce, je věc naprosto jedinečná. Je to chladný realizátor, který skrz dokonalé filmové prostředky nechává mluvit své dílo a hodnocení a emoce nechává na divákovi, jemuž se výskok z role pasivního příjímače nemusí příliš líbit. Mě se tento posun směrem ven zamlouvá už podruhé. (20.03.2009)