Slepota

Nejsem si teď jist, jestli jsem viděl tu znovu přestříhanou verzi, o které se mluvilo, nebo verzi původní. U Mairellese překvapuje hlavně to jak se rozhodl Blindness pojmout. Na rozdíl od košatých rozvětveních příběhu v Městu bohů zde sledujeme pouze jednu jednoduchou dějovou linku. V Blindness se sice okolo míchá hodně postav, žádná však nedostane prostor, aby byla blíže vykreslena (Město bohů se naopak minulosti postav věnovalo skoro až moc) a stávají se tak strašně černobílé. Na filmu však nejvíc postrádám atmosféru. Postavy jsou většinu filmu uvězněni v nějaké budově a navzájem spolu (všichni slepí) musí vyjít - obrovský potenciál, který tato jednoduchá premisa má je naprosto nevyužit. Filmů, které ukazují rozklad společnosti, když je zavřená na malém prostoru, jsou mraky a jsou daleko lepší... Meirelles k tomu ale nemá co říct a nejednou ho přistihnete jak krade scény z jiných filmů a přestože jinde fungovaly, tady vyznívají naprosto prázdně (srovnejte si jak na vás zapůsobil prolog 28 dní poté, kdy vidíte trosky v prázdných Londýnských ulicích, a jak to na vás nepůsobí v Blindness). A ani vizuální stránka není tak pěkná jak vypadá v ukázkách - a co hůř, je naprosto neodůvodněná... (22.12.2008)

Jak by to asi vypadalo, kdyby se mezi lidmi šířila epidemie slepoty? Dost možná právě takhle - od znepokojení až k naprostému chaosu. Jen stěží si lze představit tu bezmoc a strach postižených lidí, film však dokázal působivě zprostředkovat atmosféru, emoce i pestrou škálu lidských osobností. Julianne Moore v hlavní roli odvedla skvělou práci, věřila jsem jí obětavost, vnitřní sílu i pochyby. Mark Ruffalo v roli manžela jí vcelku zdatně sekundoval, dále zaujal ještě Danny Glover se svou přesvědčivě podanou moudrostí a vyrovnaností ve stále šílenějším prostředí. Samozřejmě jsou divákům prezentovány také negativní charaktery - počínaje vyděšenými vojáky, schopnými zlomyslně vtipkovat na úkor nemocných a pochopitelně, nevyhnutelně začít v panice zbytečně střílet. Nejvíce zla se pak projeví mezi samotnými slepci, kdy jediná zahořklá, ambiciózní osobnost (za podpory pověstného "jednookého" mezi slepými) dokáže způsobit značný morální úpadek a naprostý rozvrat lidství. Film rozhodně není pro každého, někomu se může svým poměrně pomalým tempem zdát nudný a o ničem, někomu příliš deprimující. Také jej nelze doporučit analytickým mozkům, které vždy chtějí vědět proč a jak k událostem došlo, žádného vysvětlení se totiž nedočkají. O tom to zkrátka není. Je to drama o lidech, katastrofickou složku výrazně přebíjí psychologická rovina. Z mého hlediska výborné drama, mrazivé, donutí vás přemýšlet... a vážit si takové "samozřejmosti" jako je zrak. 80% (04.05.2009)

Působivé dílo ve své přímočarosti, relativní jednoduchosti a jisté povrchnosti. Film se divákovi snaží navodit pocity a vnímání postav jak na rovině vyprávění (omezené vědění postav - divák ví stejně jako postavy nebo jen o málo víc), tak na rovině stylu (stížená orientace diváka v prostoru, silně přeexponované záběry, filtry), přičemž se soustředí téměř výhradně na interakci mezi postavami/skupinami (v uzavřeném prostředí, kdy se vytváří jednoduchá společenství a "kastovní systém"), která se postupně zvrhává v boj o ukojení základních lidských potřeb a pudovost je jeho hlavním jmenovatelem. (08.09.2014)

Máloktorý režisér má všetky filmy tak výnimočné ako Fernando Meirelles. Vizuálna stránka opäť rovnako dôležitá ako postavy a situácia. K záveru to možno trochu zakolísalo v tempe, ale inak veľmi dobrý film. Nie je dôležité, prečo sa to všetko deje. Je to skôr o tme v ľudskej duši ako o slepote. Inak Drama / Thriller / Mysteriózní? Je to sakra scifíčko ako hrom... (13.03.2011)

Výtečný nápad, ale pořád nevím, čím měl tenhle film vlastně být. Postapokalyptický thriller? Filosofické pojednání? Psychologická studie? Zřejmě tím vším, ale v konečném finále nebyl pořádně ani jedním. Povedené scény se střídaly s těmi nepochopitelnými, kdy si člověk nad jednáním postav ťuká na čelo, což bylo vidět především v karanténě, do které byli první postižení uzavřeni. nepovedla se ani atmosféra, ze které zřejmě mělo čišet zoufalství, ale na mě to nefungovalo. Naopak působivý pak byl pohled na město, kterým se bezcílně potáceli slepí lidé, rvoucí se o jídlo a dalším pozitivem je i výkon Juliane Moore. Bez ní by to byl těžký průměr. 50% (30.01.2010)