Vzpoura v Seattlu

Stuart Townsend a jeho rezisersky debut ma prakticky vobec neoslovil. Akasi demonstracia proti WTO uprostred roku 1999 kdesi v Seattlu. Tak to je ultra dementny namet na film, to bez debaty. To uz ja rovno mozem napisat scenar k filmu, v ktorom sa kydal hnoj z mastale uprostred tzv. Vitazneho Februara 1948 v Ceskoslovensku. Wudy Harrelsona neznasam uz od filmu NBK, a nic nepredviedol ani Ray Liotta /Hriste Snu, Kokain, Identita/, ani Martin Henderson /Kruh, Moje velka indicka svatba/ a Ganeshazial ani Charlize Theron /Zruda, legenda o slavnem Navratu, Pravidla Mostarny/. 30 % (05.09.2015)

Žijeme opravdu v Matrixu? Vidíme jen to, co máme vidět, slyšíme jen to, co máme slyšet a víme jen to, co spořádaní občané mají vědět? O co vůbec jde těm pošukům a vandalům, kteří každou chvíli protestují proti té "globulizaci" či co, rozbíjejí výklady a perou se s policisty? Neměli bychom je všechny pozavírat, ať je klid? A co vůbec mají proti Světové obchodní organizaci, OSN, EU a dalším bohulibým celkům. Vždyť to jsou všechno demokratická společenství, která napomáhají svobodnému obchodu, přátelské spolupráci a šíření míru a lásky na celém světě, no ne? Nebo to tak alespoň tvrdí z televize naši politici a ti to s námi vždycky myslí dobře a nikdy nelžou a basta. Problém vyřešen, mámo, přepni na Ordinaci v růžové zahradě. (12.10.2008)

Takové to narušení naší pohodlné reality, ve které se cítíme nedotknutelní problémy vnějšího širého světa, je určitě užitečným počinem. Trochu vyburcovat vědomí, byť je pravděpodobnost nějaké trvalejší odezvy mizivá, protože je opravdu těžkým průserem, že parta několika speciálních jedinců bera naši planetu jako své rukojmí a zachází s ní podle svého, zatím co polovina lidstva žije v poměrném blahobytu a ta druhá hnije ve svých sračkách... Stuart Townsend si za svůj debut na režisérské sesli zvolil ambiciózní projekt, sám si napsal i scénář a z mého pohledu konečný výsledek není žádnou prohrou. Několik scén je velmi působivých, rekonstrukce střetů demonstrantů s policií má své autentické proporce, co se ale úplně nepovedlo, je zakomponování všech těch naivních hesel, které tahají za uši (třebaže dávají smysl) a základních vztahů mezi postavami, ze kterých jsem cítil jen šustění papíru bez životního echa. Uvidíme, s čím se Townsend vytasí příště, protože byť se pořád jeví lepším hercem než scénáristou, o postu režiséra by to už platit nemuselo. 65% (21.05.2009)

Je až zarážajúce, ako sa nás pán režisér počas celého filmu snažil presvedčiť, že WTO je bebená organizácia plná chamtivcov a tá banda hipíkov v uliciach sa snaží rozbíjaním výkladov na mekáči vybudovať lepší svet a svetlejšiu budúcnosť pre detičky kdesi v ďalekej slnkom strápenej Afrike. Túto ľahkú paranoju pána Townsenda a jeho scenáristu by som ešte rád doplnil o ironické tvrdenie, že strašne bebený je aj MMF, za nitky tohto sveta vraj silne ťahajú aj slobodomurárske lóže, rozenkruciáni, naftárske spoločnosti a samozrejme nesmieme zabúdať ani na židovskú lobby. V našom meste má vraj veľký vplyv aj spolok nespravodlivo ovdovených pedagógov a združenie reumatických dlaždičov. V tomto žánri a na túto tému rozhodne existujú aj lepšie a menej populistické filmy, takže ja ti ďakujem Stuart, ale ja už na to všetko serem, idem si dať pivo. U nás je teraz totiž tiež svinské teplo, nielen v Afrike. (18.06.2010)

Aktivisti i Townsend jsou poněkud demagogický, ale to obchodníci a politici taky. Není divu, že se tyhle dva tábory buď nedohodnou vůbec, nebo jedině pomocí nátlaku. I pak podle zásad přírodního výběru zvítězí ten silnější – vždyť koho zajímají želvy rozdrcený lodním šroubem, žraloci s uřízlejma ploutvema a miliony lidí, který umíraj na nemoci, co my léčíme paralenem? Hlavní je, že si můžou koupit novej přehrávač mp3, dát šťavnatej steak k večeři a vyrazit na dovolenou – to není kritika, to je smutnej fakt – ostatně, mně samotnou sice strašně mrzí, že jinde na světě mají lidi hlad a že se zabíjejí velryby, ale nemrzí mě to natolik, abych kvůli tomu obětovala svoje pohodlí. Není to správný, stydim se, obdivuju lidi, který se vypruděj a jdou demonstrovat, ale to je asi tak všechno, co s tím dělám. Všechny palce nahoru za to, že mě Battle in Seattle aspoň přiměla se ještě hlouběji zamyslet, jestli bych s tím přeci jen něco dělat neměla, i za ten výbornej mix faktů a fikce a přiblížení celý situace lidskými příběhy na obou stranách fronty. Jo jo, fakt mě to sebralo. (16.02.2012)