Vzpoura v Seattlu

Battle in Seattle není příliš známý snímek což je škoda. Stuart Townsend ve svém prvním režijním počinu nezklamal a naopak dokonale vykreslil atmosféru pouličních rvaček aktivistů s policajty a národní gardou. Líbilo se mi že jsme měli pohled na stejnou věc hned ze tří stran - Pohled aktivistů, policajtů a těch nahoře. Že by Townsend byl lepší režisér než herec ? (23.11.2010)

Sobotní odpoledne. Procházím se podivně vylidněným centrem jistého velkoměsta, netuším, že o pár bloků dál probíhá demonstrace proti lidem, kteří žerou peníze, aby mohli žrát víc peněz. Z boční ulice najednou vybíhá početný dav civilistů s transparenty, v zádech má těžkooděnce. V mém oblečení mi nezbývá, než zkusit splynout s davem. Společný cíl, zdá se, ustoupil stranou, každý si hlava nehlava hledí svého, sobecky zachraňuje život svůj, nikoliv „kolegu“, jenž právě zakopnul po jeho boku. Jsem to já. Zrovna se zvedám, když přichází nepředvídatelná rána obuchem do zátylku. Ani si nestačím uvědomit palčivou bolest a veškeré vědomí ztrácím. O několik hodin později mi v nemocnici sdělují, že na pravé oko již nikdy neuvidím jako dřív. Na koho mít zlost? Na policajty, kteří v rámci své práce užili neadekvátních prostředků? Na demonstranty, kteří zapříčinili přítomnost strážců nepořádku? Kdyby se příhoda z téhle, stejně jako film laciné vyprávěnky vážně udála, asi mám v celé záležitosti jasno. Pod vlivem emocí. Což je normální, ale stejných emocí nelze (zne)užívat při natáčení nekomediálního snímku o následcích (nikoliv o příčinách!) demonstrace, která skutečně proběhla. Úvodní titulek nás upozorňuje, že charaktery jsou fiktivní, nikoliv už, že jsou charaktery nevěrohodné, napsané tak, aby těmi nejlacinějšími prostředky citově zaangažovaly diváka. Tvůrci se dokonce neštítí zatáhnout do celé „bitvy“ těhotnou ženu. Jindy nějakou tu demagogii pokorně pozřu, jindy totiž zpravidla není takto odporně laciná a absurdně zjevná. Komicky působí snaha propašovat na jednu stranu barikády jednoho dva ne úplně zlé policajty a na stranu druhou jednoho dva ne úplně hodné demonstranty-anarchisty. Závěrečné stanovisko Battle in Seattle je jasné, i když formulované kulantněji: dělejte bordel a zlepšíte svět. Změny možná přišly, nevěřím však, že by k nim nedošlo bez tolika zbytečných obětí. Abych nevypadal jako nějaký pravičácký zastánce policejního státu – bez jakékoliv ironie obdivuji lidi, kteří i ve své zpohodlnělosti (mám se dobře, nemusím nic měnit) usilují o změny, jen se mi nelíbí, ani trochu, že nějaký film takhle prvoplánově propaguje (a propaganda to skutečně je) tuhle bojovnou formu projevu. Apendix: Násilí jako formu projevu podporují také efektní akční scény, stavějící pouliční boje naroveň adrenalinovým sportům, což není ani tolik nekorektní, jako jednoduše hloupé. 40% Zajímavé komentáře: Gimp, Aiax, SeanLSD, BaronX (20.03.2009)

Nespočet myšlienok vyslovených v tomto snímku vyráža dych... pr. "Manipulácia s krajinami tretieho sveta je len novodobá podoba kolonizácie"... Battle in Seattle je výpoveď, ktorá zaberá širokú masu ľudí a študuje daný priebeh deja z každého uhla. Množstvo ľudí bojujúcich za svoje práva, ktoré každý chápe inak... Citový podtón zasadený do tohto diela taktiež nenechá chladným a poriadne rozbuší srdce aj tým oceľovejším povahám. Rýchly rozbeh, priame zasadenie do deja, originálne prevedenie, chaotické podanie, herecký koncert, režisérska duchaprítomnosť a hlavne myšlienka... ťahajú tento film... 9/10 (05.10.2008)

Útok na city najprimitívnejším možným spôsobom. Viac sú už len deti s rakovinou. Scéna sledovania správ, ktoré zobrazujú upravenú realitu, v opačnom význame až perverzne ironizuje celý film. Hviezdami narvaný, silno angažovaný, akciou nabitý, mainstreamovo zábavný a hlavne neskonale hlúpy hysterický film, výpovednou hodnotou na úrovni ruskej propagandy. (01.03.2015)

Tento snímek stejně jako některé hlavní postavy jakoby se podivoval nad tím, že když kácí se les, létají třísky. Že když se těhotná žena domotá mezi zfanatizovaný dav, může se jí něco stát. Toto, stejně jako záběry na dítě, které svá starostlivá matka posadí do první řady demonstrantů a další podobné miniepizodky beru jako cílené citové vidírání a je mi z toho na blití. A jestli někdo očekává, že mě to donutí sympatizovat s lidmi, kteří se rozhodnou dát dohromady mírumilovnou demonstraci a pak se diví, že vzduchem létají popelnice, tak je na dost ošklivém omylu. Vůbec se mi nelíbí zpráva, kterou toto dílko mezi své diváky rozesílá. Každý jednotlivý člověk by měl být zodpovědný za své činy. // 50% (02.06.2010)