Vzpoura v Seattlu

Útok na city najprimitívnejším možným spôsobom. Viac sú už len deti s rakovinou. Scéna sledovania správ, ktoré zobrazujú upravenú realitu, v opačnom význame až perverzne ironizuje celý film. Hviezdami narvaný, silno angažovaný, akciou nabitý, mainstreamovo zábavný a hlavne neskonale hlúpy hysterický film, výpovednou hodnotou na úrovni ruskej propagandy. (01.03.2015)

Towsend je hráčik a vsadil na dobrú kartu. Osudy obyčajných ľudí pripichnuté na známu udalosť, z ktorej je možné použiť aj dokumentárne zábery. Tento recept zaberie vždy, len sa to musí dobre navariť a aj známe tváre pomôžu a tých je tu dosť. No až takú bombu zas nenakuchtil, aby sa to podávalo v päťhviezdičkovej reštaurácii. (12.10.2008)

Pseudolevičácký blábol. Půvabná reprezentace zla v podobě anonymních tváří, které jsou zástupkyněmi mocností - Spojených států, Německa apod. a které buší do stolu při proslovu černého chudáka z nějaké africké prdele. Všichni ostatní jsou mírumilovné bytosti, co dělají svou práci (starosta, policisté .. ) případně to, co jim velí jejich lidská povinnost - v případě aktivistů. Samozřejmě bych málem zapomněl na toho jednoho filmového anarchistu/škůdce, co nejprve nasprejuje na skleněnou výlohu velké červené áčko a pak ji i s ještě nezaschlým nápisem prokopne. Ten je zlý. Takže si to shrňme - demonstrovat je dobré. Mlátit demonstranty a stříkat jim do očí slzák je také dobré. Ale nejlepší ze všeho je zůstat doma, protože se tím nakonec stejně vlastně nic nedokázalo a aspoň nedostanete na hubu. Tfuj! (17.03.2009)

Takové to narušení naší pohodlné reality, ve které se cítíme nedotknutelní problémy vnějšího širého světa, je určitě užitečným počinem. Trochu vyburcovat vědomí, byť je pravděpodobnost nějaké trvalejší odezvy mizivá, protože je opravdu těžkým průserem, že parta několika speciálních jedinců bera naši planetu jako své rukojmí a zachází s ní podle svého, zatím co polovina lidstva žije v poměrném blahobytu a ta druhá hnije ve svých sračkách... Stuart Townsend si za svůj debut na režisérské sesli zvolil ambiciózní projekt, sám si napsal i scénář a z mého pohledu konečný výsledek není žádnou prohrou. Několik scén je velmi působivých, rekonstrukce střetů demonstrantů s policií má své autentické proporce, co se ale úplně nepovedlo, je zakomponování všech těch naivních hesel, které tahají za uši (třebaže dávají smysl) a základních vztahů mezi postavami, ze kterých jsem cítil jen šustění papíru bez životního echa. Uvidíme, s čím se Townsend vytasí příště, protože byť se pořád jeví lepším hercem než scénáristou, o postu režiséra by to už platit nemuselo. 65% (21.05.2009)

No, Townsend si napoprvé vzal velké sousto. Pojmout téma (ne)možnosti demokracie a pro obyčejné smrtelníky nepředstavitelné moci nadnárodních korporací by bylo těžké i pro o desítky let zkušenější režiséry. Některé myšlenky Vzpoury v Seattlu jsou hodně zajímavé, ale zabíjí je nudná režie. Příběh zkrátka není tak znepokojující jak by mohl a mělbýt. Navíc mi tenhle film připadá hodně povrchní, v žádném z minipříběhů nejde hlouběji než na konstatování faktů (kromě Harrelsonovy postavy si tu nemusíte žádné motivace domýšlet, hrdinové vám vykecají všechno, na co myslí). Promarněná šance. (19.03.2009)