Délka polibku devadesát

V kontextu Schormova interrupčního dokumentu Proč?, který vznikl jen o rok dříve, neztrácí téma porodnosti v socialismu na aktuálnosti ani zde. Ostatně tehdejší politika aplikovaná na rodinu dala posílit vztahům, jejichž dopady řešíme dodnes. Je to marnost nad marnost, to zakládání manželství a rodin jen podle toho, zda bude přidělen byt či nikoli. Lidi by při chuti byli, ale co dál, že? Moskalyk si dovolil v rozpuku šedesátek natočit ironický film bez zbytečně planých uměleckých ambicí a to potěší. Délka polibku devadesát je nechtěně humorná v celé své délce a poukazuje na jepičí život sensace, která pod pracovním označením paterčata plane stejně dnes jako tehdy. Nadto velmi příjemné civilní výkony Syslové a Vlacha. (18.06.2016)

Řekla bych, že se jedná o poměrně vydařenou parodii na socialistické plánování a s tím související podporu růstu porodnosti za každou cenu. Některé situace jsou sice poplatné době vzniku, stále jich však zůstává relativně dost nadčasových. Nejde sice o žádné velké umění, ale jako kousavá satira do samotného nitra komunistického režimu tenhle film funguje docela dobře. (65%) (28.11.2023)

Výživná esence experimentů ze šedesátek. Taková ta snaha, aby to bylo správně socialistické, ale taky světové a novátorské... Zaujalo mě pár záběrů ze Zlína, ale jinak to byla šílená nuda. Manželům se narodí paterčata a v rámci pokroku je nutno přijít na to, jak podobnou věc zopakovat a zprůmyslnit. Dostanou vilu, vybavenou hromadou "moderních" vynálezů, které po většinu času nefungují a jsou spíš na obtíž a pod tlakem dohledu úředníků se sobě navzájem odcizí. To se děje prostřednictvím všemožného bloumání po zšeřelých místnostech, mačkání prskajících tlačítek, hekání a poulení očí. (14.08.2009)

Moskalykova sžíravá satira, nemilosrdně válcující (ne)reálný socialismus, skvělým způsobem odráží absurditu tehdejší doby, která byla natolik schizofrenní, že nakonec musím ten poněkud krkolomný nápad s paterčaty a moderní vilou vzít na milost a vnímat to jako určitou formu umělecké nonkonformity. Nejde o to, že se útočí na socialismus, ale spíš JAK! Vládní výbor pro paterčata, dotazník, svačinka (fakt viagra?!), dvacet let v podnájmu, vyměřovací komise... vrcholem je bezesporu demolice vily, během níž jsou odhalena mnohá nahrávací (nebo odposlouchávací) zařízení. Cenzura byla tehdy buď slepá anebo totálně imbecilní, jinak si to nedovedu představit. Hofman jako scénárista je překvapením, nečekal bych, že to je jeho práce. Vlach a Syslová sympatičtí, Libíček, aby se neřeklo, ale stejně se mi nejvíc líbil poťouchlý Krejča. Více iniciativy! (06.09.2016)

Připadá mi, že na konci roku zbylo na Barrandově v rozpočtu spousta peněz, a tak se narychlo přemýšlelo, co s nimi. Scénárista dostal za úkol během dvou hodin vymyslet děj, tak si zašel do restaurace na vydatný oběd, hodinu a půl se prospal a během maximálně posledních 10 minut naházel na papír všechny představy, co ho právě napadly. A podle toho film také vypadá. Smršť vzájemně nijak zvlášť navzájem pospojovaných scének a nešetření s penězi (např. jsem v žádném jiném českém filmu neviděl, aby v jednom obraze bez souvislosti s dějem jen tak přistál vrtulník). (12.02.2012)