Neznámá

Postupná skládanka životního příběhu od pánů Tornatoreho a De Rita - a vlastně i od Morriconeho, protože sám o sobě dost temný příběh umocňuje téměř neustále hrůzu nahánějící hudební podkres, díky kterému budete mít žaludek pořádně sevřený... Jen škoda toho posledního dílku, s tím jsem tak úplně nesouhlasil... (21.09.2014)

Po "Neznámé" jsem utvrzenější v poznatku, že Giuseppe Tornatore točí opravdové filmy pro opravdová kina, taková, kde není cítit popcorn, ale kůže sedaček, a při příchodu si automaticky odložíte kabát do šatny, abyste si po projekci vystáli frontu na jeho vrácení, rozvážně vyšli do deštivé noci a nevzali si taxi, protože cestou domů potřebujete svůj zážitek vstřebat... Nelze si nevšimnout ani jeho slabosti pro momenty překvapení, s kterými rád pracuje, nepodcenění vlivu atmosférické hudby s epickým nádechem i velké snahy o rozmáchlost děje, která však u mě vyvolává podezření na nezvládnutí látky, jako by chtěl pozřít hodně velké sousto, které sice nakonec udolá, ale dá hodně námahy ho pokousat (a divák musí chtě nechtě přežvykovat s ním)... ano, právě jsem svou úvahou dospěla k příměru, jakým na mě jeho filmy působí - jsou... namáhavé. Přesto, že jsem se tentokrát nadřela o dost víc, než u nejnovější "Nejvyšší nabídky", úsilí bylo vyváženo upřímností tématu, promyšlenějším zakomponováním překvapivých zvratů i zjištěním, že každý Tornatoreho film je jiný a všechny jsou (zatím) velmi dobré, neříkají si o další zhlédnutí, z hlavy je však nedostanete. (21.08.2013)

Přetrpěla jsem první třetinu a říkala si, že je to strašně zmatená a studená nuda. Asi bych nechtěla hodnotit umělecký dojem z práce funebráků, maximálně jejich profesionalitu. S těmito pocity jsem film vypnula a vrátila se k němu až za dva dny. První třetina byla stejně studená a zmatená. Jenže potom začal příběh dávat smysl a začínaly z něj občas i vypadávat emoce. Zpočátku spíše omylem. A pak najednou došlo ke grand finále. A já zůstávám s pusou dokořán a cítím, jak mi vlhnou bulvy. (21.09.2012)

Velmi krutý příběh zahalený v mlžném oparu rychlého střihu a střípcích minulosti, které se nedá jen tak utéct. V prvních chvílích jsem měl trošku problém naladit se na notu vyprávěného příběhu, bránila mi v tom i tentokrát pro mne ne zcela vynikající Morriconeho hudba, ale postupem času, když každý dílek příběhové skládačky začal víc a víc a víc zapadat na své místo, měl jsem chuť stát se Irininým (vynikající Ksenija Rappaport) ochráncem, člověkem, který ji prostě normálně pomůže (tyhle hrdinské pocity ve mně moc filmů nevyvolává, tak si toho vážím:). Silný filmový zážitek a SPOILER: díky za konec. (19.03.2012)

"Když opustíš svou zemi, pořád se stěhuješ." La Sconosciuta je citelně obnažená cesta do hlubin ukrajinské duše. Netuším jakým kouzlem na mě Tornatore zapůsobil. Co vím jistě, že to funguje! Tenhle sicilský kluk je obrazem mé hladové filmové duše. A vím kam zamíříme, až to situace dovolí. (10.12.2021)