Muž z Londýna

Chtěný a povrchní pokus o noirovou atmosféru, který sází na pár vizuálně zajímavých obrázků a na kontaktem natáčené ruchy. Asi pět minut to funguje, ale noirovost se nedociluje 15minutovými záběry bez střihu. Určitě bylo náročné to skloubit, zahrát i natočit a zajímalo by mne, na kolik se jelo klapek a jak dlouho se zkoušelo. Jenže u výsledného díla jsou mi ukradené problémy zvoleného postupu. Srovnávat tento film s Tarkovského snímky je zhůvěřilost. Nejenom, že Tarkovský umí používat střih, ale když už použije dlouhý záběr, tak ten má meditativní charakter. V předchozích scénách nasekal divákům něco do hlavy, a ti teď mají možnost přemýšlet. Tady se nic nestane a dlouhý záběr mne nemůže nutit k ničemu jako přemýšlení, leda poposedávání si nudou na křesle. Tam, kde je v Simenonově knize přítomen psychologický prvek, zde je nahrazen dlouhými záběry ramen nebo dlouhým monologem, až to celé působí nepřirozeně. Ani jedna postava nestojí v nějaké normální lidské pozici, ale je nastylizovaná, až to bolí. Uvěřitelnost postav je proto nijaká a jejich osudy jsou mi ukradené. Na rozdíl od knihy, která staví právě na nejednoznačnosti vnitřních povah. (26.06.2010)

Příběh mě tedy ani malinko nerozjásal. Poměrně zdlouhavá nuda, ve které jsem se pochopitelně ztrácel, protože jsem mu věnoval pramalou pozornost. Za nedostatečně věnování pozornosti ze strany diváků, by se rozhodně měli nechat popravit tvůrcové. Úžasná kamera a hudba, to tak nějak zůstává. V tom jsou Béla a Mihály prostě kolíci. Docela jsem byl zvědav i na Mirka Krobota, kterého tajně miluji. To jeho dvouhodinové mračení se, mě však nikterak neoslnilo. Jinak opravdu klasika. Většinu stopáže se člověk kouká na neskutečně dlouhé záběry toho, jak někdo žere polévku, či mění oděv. Nějaké kouzlo v tom opravdu zaregistrovat lze. Přes dvě nepůjdu. (08.07.2016)

film nesporných umeleckých kvalít - podmanivej atmosféry zloženej z perfektnej kamery, hudby, sústredeného minimalistického herectva zaujímavých, kalitných hercov a premyslenej réžie. každopádne však nie úplne moja šálka kávy - možno len vzhľadom na okolnosti, v akých som to sledova - sú skrátka filmy, ktoré podobne ako IQ testy a meditácia vyžadujú veľmi špecifické podmienky, absolútne sústredenie, psychickú i fyzickú pohodu a splnenie ďalších požiadaviek. (18.03.2011)

Skvela kamera a hudba, herci skveli, postsynchron a dabing des a hruza nevyrcena. Celkove jsem konsternovan. Rezijni tandem pojima celou latku s neuveritelnou tihou a az detinskosti. Zasnuby Georgese Simenona a Franze Kafky skoncili jako absolutni blamaz. Neproniknutelnost stranou madarske kinematografie u me tedy az na par vyjimek zustava. (06.10.2011)

Béla Tarr a jeho Satanské tango mi stále leží zastrčené v šuplíku a bude asi trvat než se k němu dostanu. Muž z Londýna je skoro to samé až na to, že je to asi o sedm hodin kratší. Prostředí je nádherné, herci jsou mistrovsky vsazeni do děje, hudba je minimální, ale ta časová délka mě uspává. Než kamera projede celý přestupní dok z lodi do vlaku, už jsem skoro spal. Tohle nejsou filmy pro mě, ale strašně moc se snažím je vidět. Proč? Je to film, někdo to natočil a já filmem žiju. Ale teď už je čas jít spát Londýne. (09.07.2014)