P.S. Miluji Tě

Scénář: Richard LaGravenese, Steven Rogers .. Zima... jaro, léto, podzim a zima. Do jednoho roku zarámovaný očistec mladé ženy od své životní lásky, která nedobrovolně odešla. Chytře a citlivě stavěný příběh s velkou porcí romantického odéru, srdceryvně smutných momentů i jemného, elegantního humoru. Skladba vyprávění je sice pozvolná a délka filmu by mola budit rozpaky, naštěstí nejrůznější mezižánrové balancování a přísun děje působí velice vyváženě a nějaké ty slabší chvilky tak naštěstí nehrozí, zkrátka pořád je co posouvat dále a objevovat. Herecká dvojice Gerard Butler & Hilary Swank působí na první pohled velice neotřele až odvážně, zvláště pokud máte, podobně jako já, problém poznat Butlera neoholeného v civilním oblečení (tedy znáte jen z 300) a Swank máte ve škatulce spíše chlapských rolí (Million Dollar Baby, Boys Don't Cry). Jejich spojení přesto funguje, Gerard mě skutečně překvapil přirozeností a Hilary dokáže být krásnou, přitažlivou ženou. Z filmu, mimo sladce bolavé romance, silně dýchá taktéž irská atmosféra a to zejména kvůli mnoha Irským odrhovačkám, whisky, tamní přírodní scenerii i původu spisovatelky (Irka Cecelia Ahern vydala tento svůj knižní bestseller už v jednadvaceti letech, což je, vzhledem k tématu, jistě obdivuhodné). Přes žánrová zařazení, která mohou signalizovat tuctovou záležitost, se každopádně P.S. I Love You vymyká běžné produkci a mnohé rozhodně v ledasčem překvapí, potěší, dojme a pobaví. Pro ženy takřka povinnost. (16.12.2007)

Kdyby tak šlo zařídit, aby některá poprvé mohla být poprvé víckrát. První polibek v seně za kravínem, první (a jediná) jízda na nových bobech s volantem, první výhra v loterii, první milování se všemi dívkami, první rande s tímhle filmem… Je přirozené, že každá další projekce snižuje kouzlo prvochvíle, stejně tak je ovšem jasné i to, že se tu bavíme o filmu, který v kategorii moderní romantický film patří bezpochyby na stupně vítězů. Gerard ani Hilary sice nepatří mezi nejromantičtější tipy, přesto – a dost možná právě proto – jsem na ně čučel, jak tele na nový vrata. (Filmfest Hurghada 2012, 1/67) (29.12.2012)

Těžké si stěžovat na film, který už svým názvem jakoby varoval „nejsi-li vysoce citlivá, zhruba třicetiletá žena, které sleduje Poštu pro tebe z jiných důvodů, než je sebetrýzeň či sociologický výzkum, miň mě“. K dobrovolnému zhlédnutí jsem se rozhodnul po zkušenostech s jinými, převážně jihokorejskými plačtivými melodramaty, jimiž vyvolané slzy měly příjemně očistný efekt. Peesko je bohužel přitažené za vlasy buď příliš, nebo nepříliš. Příliš precizní načasování záhrobních dopisů… pominu. Jestli Gerry před smrtí prodal nějaký orgán, aby na celou záležitost měl peníze… pominu. Že jsou všichni (dva) Irové podáni jako věčně nezadaní zoufalci, vyčkávající poslušně příjezdu princezny z Ameriky… pominu. Ale nemohu pominout nefér přístup k ženám, o nichž a pro něž by to celé mělo být. Závislost hrdinek na jejich mužských protějšcích je výsměchem slovu emancipace. Holly (Hilary Swank víc sluší vážnější role) se otrocky řídí příkazy možná milého, leč zesnulého, její dvě kamarádky bez výhrad akceptovaly, co se od nich čeká – najít si partnera a zplodit dítě – pročež hledají partnera/plodí děti. Největší tragédie Holly tedy spočívá v jejím osamocení a s tím související nemožností zachovat rod. Ad absurdum je fixace hrdinek na muže dohnána na loďce, kdy jsou po ztrátě vesel schopny jenom sedět a křičet, dokud neumrznou, nebo se pod vlivem „ponorky“ vzájemně nezardousí (zvolené řešení je samozřejmě humánnější a filmovější). Od většího cynismu mne dlouho odrazovala atypicky dlouhá otevírací scéna filmu, kdy o ústředním páru vtipně a bez zábran zvíme většinu podstatného. Celou ji završuje vystřelené oko a nakopnutý palec, s krásnou nenuceností narušující v jiných filmech nenarušitelnou atmosféru, jež předchází dokonalému milostnému aktu. S vyhlídkou více takových momentů jsem se dobral konce a zjištění, že nakonec vážně jde jenom o sladce malinovou červenou knihovnu. P.S., Nezlob se, ale víc než tebe miluji Můj život beze mne. 65% Zajímavé komentáře: k212, mm13, ScarPoul, PetaBlack, Skleni (07.10.2010)

Po úvodní scéně jsem si říkal, že jsem pěkně naletěl a tak půl hoďky jsem se z toho vzpamatovával. Nakonec se to ale rozjelo a já se postupně naladil na správnou vlnu a od druhé poloviny je to vynikající, i když malinko posmutnělá, romantická komedie, které se dnes již moc netočí. Hilary Swank jsem neměl rád dokonce ani v Million Dollar Baby, ale tady je fakt skvělá a nakonec jsem si to celé slušně užil. Hodnocení tak nějak optimální, ale klidně bych se nedivil, kdyby tu viselo i 60%. (14.09.2018)

První scéna, která předchází úvodní titulky, byla jako pročítání fejsbuku náctiletých nevybouřenců. Nechybělo málo a spláchla bych film do útrob hluboko pod zem. Vyčkala jsem a pak jsem se nechala unášet kýčovitým slzeprolitím. Krásné okamžiky byly v cuku letu smeteny těmi lacinými. No co dodat? Snad jen, že závěr dělá film a tohle zakončení bylo opravdu nešťastné! Nějakým záhadným způsobem má však snímek v sobě nějakou zvláštní přitažlivost, a tak ho škatulkuju trochu výš, mezi ty průměrné. (02.09.2011)