Ai no kusabi

Parádne temný príbeh... Zaujímavé vykreslenie charakteru postáv, konflikt spoločenských tried, netypické vyvrcholenie a aj záver... Ale človek sa v tom stráca (teda aspoň ja som sa strácala)... občas som nevedela, že je to skok v čase, takže kým som sa do toho dostala, tak to chvíľku trvalo... A potom zse skok... (24.08.2009)

Distopická hard urban sci-fi s prvkami neexplicitného znesiteľného hardcore yaoi s ambíciami veľkými ako Blade Runner, ktorý silno pripomína, a zaujímavo rozpracovanou sociálnou a hierarchickou štruktúrov, lenže celok v druhej polovici po všetkých stránkach absolútne zlyháva. 1. diel 70%, 2. diel 20%, celkový priemer = 45%. (28.06.2013)

Můj první Yaoi. Po pravdě řečeno na dlouhou dobu poslední. Pro mě je tento žánr velmi těžko stravitelný a to i přes to, že ho zabalili do krásného sci-fi. Pominu-li moji podvědomou předpojatost vůči lásce dvou mužů, musím ovšem konstatovat, že příběhově to špatné nebylo. V podstatě klasický milostný trojúhelník navíc napříč kastami. To je vždycky koukatelné téma. Jen jsem se občas lehce nudil. Na animovaný film zbytečně dlouhá stopáž. (02.09.2010)

Život na planetě Amoi se řídí přísnými pravidly. Elita Blondies se nerodí, jsou tvořeni a smí vše, ovšem jen zdánlivě v rámci všešněrujícíh regulí. Odpad Mongrelové se množí jako krysy a jejich život nemá cenu ani té krysy, přesto se však zdají být mnohem svobodnější než blonďatá elita. Co se však stane, když se pyšný a hrdý Mongrel stane nedobrovolným mazlíčkem nejvyššího ze všech Blondie, který nejen, že si proti všem možným myslitelným pravidlům pořídí odpad jako Pet, kterého se rozhodne za každou cenu zkrotit, ale dovolí si se do něj dokonce zamilovat? Možná jen právě tehdy a právě mezi těmi dvěma mohlo vzniknout něco jedinečného, něco co stejně zákonitě a ze stejných důvodů je od svého počátku nevyhnutelně odsouzeno k zániku. Vznikl tak příběh o lásce o smyslu života (což může být pro někoho jedno a totéž), o jejich hledání a o ceně, kterou je za toto poznání člověk ochoten zaplatit. Jestli existuje příběh, který dává maximální prostor pro přemýšlení a pro vlastní názor, pak je to Ai no kusabi. Jestli existuje film, který vzbuzuje víc otázek, než poskytuje odpovědí, pak je to Ai no kusabi. Útočí na lidskou představivost a člověk má neodbytný pocit, že za tím vším toho musí být víc, že toho, co se neřekne nahlas je mnohem víc, než toho, co si hlavní hrdinové říct stihnou. Ai no kusabi je sice yaoi, ale přesto vám v něm právě tahle jeho stránka přijde možná nejméně zvláštní a podivně opravdová. Právě pro tu opravdovost, pro nezaměnitelný hlas Iasona Minka prostě jen Blondieho, který dokáže hladit i mrazit a zároveň způsobovat nádherné mravenčení, pro tváře, které v rámci animace dokáží vyjádřit maximální emoce, pro Katzeho slzy, pro ten poslední hluboký polibek skrze poslední cigaretu zkrátka musím dát 5* a 95% je minimum, pod které jít zkrátka nejde. (22.04.2008)

"If I said that I loved him, would you laugh?" Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by asi vypadalo spojení původního scénáře Pretty Woman a Blade Runner? Já taky ne, ale asi by to bylo něco jako hetero Ai no Kusabi. Výsledkem je velmi atmosférické dílko se silným (a stále aktuálním) sociálním komentářem, v jehož centru se odehrává tragický milostný příběh dvou lidí uvězněných v neférovém systému, ze kterého není úniku. Iason má moc, peníze, postavení a ještě je geneticky modifikovaný k dokonalosti, jinými slovy má všechno, co by si jen člověk mohl přát. Za zavřenými dveřmi ale žije osamělý život, neboť všechen luxus musí být vykoupen dodržováním přísných pravidel předepisující chladný život bez emocí nebo jakýchkoliv skutečných, trvalých mezilidských vztahů. Riki má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou a žije ve slumech jako prostá krysa na okraji společnosti, bez jakýchkoliv reálných prospektů ke zlepšení životní úrovně, ale zato je obklopen věrnými přáteli, má právo na vlastní myšlenky a touhy a může si dělat, co se mu zlíbí. Když se těmto dvěma jednoho dne náhodně zkříží cesty a Iason se do Rikiho jednostranně zamiluje až po uši, rozehrají spolu nebezpečnou hru, ve které nemůže vyhrát ani jeden, a tak je jen otázka času, kdy to všechno praskne. Když jsem o tomto dílku před mnoha lety v prvopočátcích prozkoumávání BL slyšela, bylo mi kulantně sděleno, že je to jen prachsprosté explicitní a nechutné gay fetišporno a tím jakýkoliv další zájem z mojí strany úspěšně odpadl, ale teď je mi jasné, že tohle může říct jen člověk, který se nedostal přes úvodní scénu. Hambatých scén je tam za skoro dvě hodiny dohromady možná tak max 10 minut a ještě jsou všechny (snad kromě jedné) hodně decentní až cudné (porovnejte prosím s kterýmkoliv průměrným ecchi). Prakticky to nejvíc pohoršující můžou být leda letmé necenzurované polibky. A tak nějak se proto nemůžu zbavit dojmu, že být Riki žena, stal by se tento melancholický snímek opěvovaným undergroundovým kultovním klenotem, tak jako třeba Ghost in the Shell. Protože je opravdu až po strop narvaný hromadou metafor a zajímavých filozofický otázek o životě, osamělosti, svobodě, sebeobětování či lásce. A já jsem velmi ráda, že jsem si na něj mohla konečně udělat vlastní názor. Mrzí mě snad jen velice rychlé tempo vyprávění a častá zkratkovitost děje (neb knižní předloha je očividně vydatná), ale nedovedu si představit remake, protože bez stejného depresivního raného devadesátkového hávu by musel být zážitek poloviční. Každopádně teď budu mít minimálně ještě následujících pár dní o čem přemýšlet. 8.5/10 (12.01.2024)