Letní déšť

Až tak rozporuplné pocity jsem ze španělského Letního deště vážně neočekávala. Já jsem de facto vůbec netušila, že Antonio zrežíroval tak pocitový snímek, který má neskutečnou hloubku. Očekávala bych od něj nějakou akčnější záležitost, ale tím co stvořil mě doslova uzemnil. Netušila jsem, že v něm dříme taková křehká duše básníka. Je pravda, že mě ze začátku téměř uspal. Zvrat nastal někde v polovině, možná o pár filmových políček dřív. No a konec vygradoval až se mi zdá, že bych si měla dát nějakou vzpruhu na povzbuzení. Jenže vzhledem k tomu kolik je hodin, tak si pustím pár oblíbených písniček a budu doufat, že na Letní déšť přestanu tolik myslet... 3,5* P.S. kamera a hudba minimálně na hvězdiček deset (12.10.2013)

Chtěl jsem dát dvě hvězdičky, ale pak jsem si uvědomil, že film tak špatný nebyl. Po shlédnutí mi přišlo, jako by se Antonio trochu moc soustředil na "experimentální" prvky (o kterých toho tolik napovídal před projekcí ve Varech), a tím se mu z toho vytratil děj. Poeticky videoklipovitých pasáží tam je totiž zbytečně moc. Jako by se Banderas za každou cenu snažil udělat z filmu o obyčejném klukovském přátelství a zklamání z prvních lásek kdovíjaké umění. První dojem z filmu jsem měl tedy trochu rozpačitější, teď´ po pár dnech mi ale v hlavě zůstala jakási zvláštní natrpklá nálada, která se mi vybaví při každé vzpomínce na film. Banderasovi se skutečně povedlo zachytit ducha jedné etapy lidského života. Znovu to hned vidět nemusím, ale jako debut slavného herce mě to docela příjemně překvapilo. (12.07.2009)

Antonio Banderas natočil tento film prý jako potcu těm, kdo se stali úředníky v bankách nebo dělníky v továrnách a nenaplnili své sny a nestali se slavnými. Letní déšť si hodně hraje s poetikou, s vizualitou, hodně se zde mluví vznešeně, o touhách, o básnictví... Ale film je to ve skutečnosti chladný. Přehnaná stylizace zabíjí emoce. Herci jsou moc toporní. Vše působí telenovelsky. Proto se mě Banderasův režijní počin nijak zvlášť nedotkl. (12.07.2009)

Banderasův film mě neskutečně překvapil svou vizuální stránkou. Ne vždy, když se herec posadí do režisérského křesla, se zadaří. Antioniu Banderasovi se podařilo vytvořit velmi poetický snímek, který jako by v něčem navazoval na Kieslowkého Náhodu a v něčem na Schnabelovo Než se setmí. Propojení archetypálního a vizuálního s poezií povznáší celkové vyznění na úroveň velmi kvalitní filmařiny, že opět jen zvedám obočí nad zdejším nízkým hodnocením... (28.09.2011)

Slabé, strašně slabé. Ten film je přeestetizované prázdno. Přesto bych ho nerad bral tak lehce na hůl. Je mi sympatický tím, že je to bytostně nekomerční film, který se lacině nepodbízí divákovi. Například kamera byla úžasná, po této stránce skutečně není co vytknout. Třeba se mi strašně líbila scéna, ve které sedí Miguelito s Luli u stolu a kamera zabírá jejich tváře jen z poloviny - vytváří to vzrušující dojem. Ostatně celý ten film je smyslný sám o sobě, sex je zde zobrazen fantasticky a scéna, ve které si to rozdávají 4 přátelé v jedné místnosti, byla dekadentně opojující. A co je hlavní, naprosto mi učarovala María Ruiz, charismatická kráska, z které nešlo odtrhnout oči. Co je však slabinou, je neschopnost filmu rozehrát nějaké emoce, celé je to takové sterilní, trochu předvídatelné, bez výraznější filmařské invence, a bohužel i dost nudné. A nudu, ten strašný zločin na divákovi, nenapraví sebekrásnější záběry na slunečné lokace, letní déšť či mladé atraktivní herce. Snad za ni může absence nějakého příběhu, snad podivně napsané postavy, ke kterým si nejde moc vytvořit nějaký vztah. Antonio Banderas je skvělý herec, ale jako režisér mě bohužel neoslovil. Své diváky si ale tento film jistě najde, o čemž svědčí i nějaké ty ceny, které posbíral. (27.09.2011)