The Poughkeepsie Tapes

Dokumentárny horor vyobrazjúci skutočnosti o sériovom vrahovi, ktorý všetky svoje vraždy vrátane únosov natáča na kameru. Film v závere ponúka niekoľko zaujímavých zvratov, vykreslení profilov, ktoré len nasvedčujú tomu, že masových, sériových vrahov, ktorý sa voľne pohybujú po svete, menia svoje taktiky, spôsoby vrážd, územie, cim je ich dolapenie menej reálne ako sa môže zdať. APROPO: V databáze FBI sa údajne píše o viac ako 2500 sériových vrahov, ktorí momentálne vraždia po celej Amerike bez toho aby sa čo len tušilo o koho môže ísť. Najmä vďaka vysokej inteligencii, ktorou niektorí disponujú sa zrejme nikdy nechytia a budú vraždiť pre pocit radosti zrejme dovtedy kým sami na seba neupozornia - tak ako vo filme. (24.07.2012)

Intenzívne! Hoci som od začiatku vedel, že ide o "pseudodokument", v istých momentoch mi nepomáhala tá záchranná brzda (za ktorú môžeme kedykoľvek zatiahnuť pri hraných filmoch) ukrytá vo vete: Veď je to LEN film! Samozrejme, aj Poughkeepsie Tapes je LEN film, ale... Pocit (fingovanej) autenticity je priam hmatateľný a po druhé, mám vážne obavy, že magorov, podobných hrdinovi tejto snímky, sa po svete naozaj môže poflakovať aj v tejto chvíli viac, ako by sme boli ochotní pripustiť. Súčasný horrorový trend, zdá sa, začínajú výrazne určovať "bitúnkové" záležitosti typu A l´intérieur či Martyrs, ale pre mňa sú Pásky z Poughkeepsie mnohonásobne znepokojivejšie a to určite nielen vďaka zvolenej forme fiktívneho dokumentu. Na rozdiel od mojich komentujúcich kolegov mi pomer medzi obsahom "pások" a výpoveďami účinkujúcich nevadil. Naopak, chválim režiséra, že nepodľahol pokušeniu narvať tam viac toho prvého. Potom by to už totiž nebol pseudodokument, ale pseudofilm. A na rozdiel od kolegu Lateefa ma správa, že Dowdle dostal šancu točiť remake [Rec]u rozhodne nepotešil. Rovno ma nasral. Dostať po vynikajúcom debute šancu robiť (zbytočný) remake môže byť aj cestou do pekla. Koľko talentov skončilo v kotli dobre plateného remesla? (12.01.2009)

Velice přesvědčivé. Normálně bych řekl, že jsem shlédl skutečný dokument, vypovídající o řádění úchylné (nemocné) bestie, doplněný o originální záznamy trýznění a vražd. Filmem se prolínají výpovědi policejních důstojníků a analytiků a sestřihy z nalezených videokazet, které jsou svým obsahem doopravdy mrazivé a atmosféra z nich sálající mi pevně zaškrcovala průdušnici. Vrah si mučení svých obětí přímo natáčel a vrcholem jest scéna pomalého zabijákova připlížení se do záběru po čtyřech s nasazenou ohavnou maskou a ... drsný! Možná těch komentářů zainteresovaných mohlo být o něco méně, ale i tak je tu zneklidňujících momentů dost. Tíživá hudba, přiměřená stopáž, výborná hand-camera. John Erick Dowdle se parádně rozjel a tak mi nezbývá než se těšit na jeho remake [Rec]u. P.s.: jak uvádí wikipedie, v 90. letech řádil v městečku Poughkeepsie a přilehlém okolí skutečně šílený vrah, známý jako Řezník z Water Street. Zároveň nás zdroj informuje, že film nezobrazuje jeho skutečné počiny. Alespoň doufám. (28.11.2008)

Snímek má dobrou atmosféru ve smyslu vyvolání deprese. Předpokládám, že o to primárně šlo a to se také povedlo. Ale je to prostě ukázka toho, že dobrý nápad může být omezený tím, že se tvůrci bojí jej dotáhnout do konce. Ano, jsou zde nepříjemné scény, ale tohle prostě mohlo být horší. Závěr je zajímavý a ukazuje sílu/slabost lidské psychiky, což se povedlo zachytit velmi dobře a nepříjemně. (03.07.2015)

Další z rádoby "dokumentů" má na svědomí John Erick Dowdle (Quarantine). Film je o nalezených páskách šíleného a mimořádně sadistického vraha, který si své hrůzné činy natáčel. Vloupával se do bytů svých obětí, unášel děti a trýznil ženy, z kterých se pak staly poslušné ovečky. Výpovědi všemožných svědků, psychologů a policistů umocňují autentický pocit z tohoto neskutečně mrazivého snímku. Hlavně konec se mnou otřásl. Přestože krve a vnitřností moc neuvidíte, je Poughkeepsie Tapes díky syrové kameře opravdu zajímavá podívaná. (10.05.2010)