Páni v cylindrech

Tyhlety muzikály s Ginger a Fredem jsou krásné na pohled, ale tak STRAŠNĚ předvídatelné, jednoduché a povrchní, že mi nezbývá než zvolat: Kam se hrabe Disney! Někdo možná odvětí, že taková prostě byla doba, ale to neberu jako argument - vždyť filmy typu Zrůdy, Kabinet doktora Caligariho či Noc v opeře jsou ještě staršího data a po laciném sentimentu v nich není ani stopy. Vrtá mi hlavou, proč chtěl kdokoliv doplňovat taneční čísla Ginger a Freda příběhem, stejně ho nikdo nevnímá a jde jen o to, kdy znovu zazní hudba (povedená) a pár se roztančí (skvěle). Měli vydat celovečerní film jen tanečních čísel, jedno za druhým, a neobtěžovat diváky vysoce nepravděpodobnou a nepříliš vtipnou zápletkou. (06.07.2009)

Príbeh je opäť na vedľajšej koľaji, respektíve až niekde v treťom, štvrtom pláne filmu. Tými dôležitými aspektami sú tanec, step, spev a chémia medzi Astairom a Rogerskou. Toto poradie sa v priebehu deja mení. Nedá sa nemať rád film, kde sú Benátky zobrazené takým gýčovým spôsobom, aký by nedokázal vytvoriť ani Baz Luhrman a mám taký pocit, že základy jeho Paríža môžu siahať až niekde k Top Hat. Nedá sa ani nemať rád film, kde sa cíti hlavný hrdina ako v nebi. Postavy sa vážne rozprávajú, alebo sa hádajú, potom prejdú znenazdajky do tanečného čísla, kde sa na seba usmievajú, zazu zastavia a hašteria sa ďalej. Áno, takto má vyzerať poctivý gýčový muzikál z 30. rokov. (28.07.2014)

Moje prvé stretnutie s Astairom dopadlo nad všetky možné očakávania. Jednoduchý príbeh (vtedy nesporne originálne ladený) v prekrásne noblesnom muzikálovom prevedení. U mňa je faktom to, že muzikálová časť filmu musí mať naozaj skvelé prevedenie, ktoré skvelo sekunduje príbehovej časti filmu, aby ma film ako celok zaujal. Tu je tento fakt dosiahnutý takmer stopercentne, možno aj tým, že muzikálové výstupy sa obmedzili len na pár výstupov. Tanečné a čísla so spevom sú však skvelé, chytľavé a príjemné na počúvanie a neraz som mal chuť si zaklopkať nohou o zem. Film je navyše aj brilantne vtipný, a vy si tento ľudský inteligentný humor s bláznivým ladením nenechajte ujsť. 85%. (08.12.2008)

Moje první setkání s Astairem a hned to klaplo. Astair zpívá, stepuje, tančí, vtipkuje, Rogersová je mu zdatnou oporou, o děj samozřejmě příliš nejde, hlavně že vytváří živnou půdu pro gagy a taneční kreace ústřední dvojice. Jen škoda, že se tyhlety kousky v televizi neobjevují častěji. Z písní jsem si nejvíc vychutnal slavnou "Cheek to cheek", kterou použil i Branagh ve své poctě muzikálům třicátých let Marná lásky snaha a zazněla i například v Zelené míly Franka Darabonta. Není to nic víc než zábava, ale ta funguje výborně i po sedmdesáti letech (!!!) (07.07.2006)

Je to fajn snímek a Fred Astaire je neskutečný tanečník, ale stejně zůstává u toho, že je to prostě jenom fajn. Ten příběh je takový blboučký, hezký, ale nijak mě moc nedostal. Hudebně je to stejně dobré jako tanečně... no dobře, tanečně je to ještě lepší, ale přece jen jsem čekal trochu větší vyváženost všech složek, nejen těch muzikálních. (07.08.2014)