Rallye smrti

Paul W.S. Anderson točí takové jednoduché akční filmy, které mají pobavit svými efekty, stejně jako je u Rallye smrti, jenže já si nemohu pomoci, koukal jsem na film a přitom mi přišlo jako bych hrál hru, dost neskutečnou hru, jako byl třeba Megarace, z hlubokých let minulých, nebo i z novějších, kde jsem řídil ve hře Carmageddon vrak, a získával tím, že jsem něco vzal zbraně nebo štít. No, asi to nebudu dál pitvat. Tento film je jeden velký holý nesmysl, ale o to tu také jde. Velký nesmysl s velkými efekty a s akčním Jasonem Stathamem, takže co víc si vlastně přát? Vypnout, bavit se, divit se, zakrývat si u nechutností oči. Troufnout si tvrdit, že tenhle film je hodně solidní pecka koukám nebude takový problém. Anderson umí akci točit, a tady se mu to povedlo. U něj prostě vypnete, a sledujete akci, a kdo Vám nabídne solidnější akci než v současné době právě Anderson a stereotypní ale sympatický Jason Statham? (05.11.2008)

Tak tento film šlapal ako profesionálne navrhnutý a do poslednej súčiastky namazaný stroj a mám taký pocit, že toto je zatiaľ najlepšia Andersonova non-brain akčná jazda. Jedno obrovské B-éčko by mohol mať film v podtitule názvu a celý dej a zmysel príbehu sa ťahá presne v tomto štýle zábavy. Treba si to jednoducho vychutnať a vôbec sa nezamýšľať nad niečím iným ako povrchnou stránkou a vonkajším obalom. Statham valcuje súperov svojim pohľadom a hlasom lepšie ako keď sedí vo svojom nadupanom a opancierovanom Mustangu a ja som sa nenudil ani počas dlhšej verzie filmu. Teším sa na DC, ktorá mi vstrekne do žíl určite o pár percent silnejší adrenalínový koncentrát. Na totálny náznak kultového počinu to však nemá, chýbali razantnejšie a hlavne viac blýskajúce sa perly v podobe hlášok, ale hlavným kameňom úrazu bola nezvládnutá rola krutej a nemilosrdnej šéfky v podaní Joan Allen. 80%. (29.11.2008)

Andersonovi by už mal konečne niekto povedať, nech sa vykašle na písanie scenárov. Ako režisér to dokáže parádne roztočiť, tento film je toho dôkazom, ale človek si kvôli tej vizuálnej akčnej žranici musí vytrpieť všetok ten stupídny dej. Death Race totiž nie je vedome blbý ako Doomsday, Anderson sa zjavne snaží o niečo viac, ale nejde mu to. Nejde a nejde. Je to škoda, lebo dokonca aj vážne scény, keď Statham dumá nad fotkou svojej dcérky, majú v Andersonovom režijnom podaní niečo do seba. Len tie drísty, tie to všetko posielajú pod fialky. (19.01.2009)

Několik poznámek: 1, Anderson je mistr okamžiku, ale nefunguje mu celek. Respektive zvládá střídat rytmus záběrů (což je navíc zásluha střihu, ne režiséra), ale tempo filmu nikterak nemění a jede na stejně monotónní frekvenci od začátku do konce. Přirozeně to je chyba. 2, Oproti vertikálnímu modelu Speed Racera, kde se vozy neustále odlepovaly od země (nedosti na tom ani dráha nebyla plochá), pracuje Death Race výhradně se starosvětskou horizontálou. Problém je, že když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že celá ta akce jsou jen takový schématicky žánrový a fušersky natočený prostocviky, který těží hlavně ze střihu. Třeba kamera je totálně rutinní. A rovněž si nikdo nedělal starosti s tím, aby provázal obraz a hudbu, tudíž oboje má podobu kontrapunktu (respektive do hotového vizuálu kdosi jen pustil dunivý OST, což má ke kreativitě věru daleko). 3, Řada postav ve filmu nemá jakoukoliv úlohu. Jejich úkol je čistě stylistický – mají rytmizovat akční scény (viz onen rytmus záběrů výše), což funguje tak, že na 15 záběrů ze závodů připadá vždy jeden až dva záběry na stojící postavy (hlavně bachař a ti tři mechanici Stathama). Ano, je to zvrhlé, ale účinné. A za druhý utužují postavy charakter Stathama (on stoupá postupně nahoru, zatímco oni dolu), což je v jeho filmech už tradicí. 4, Celý portfolio Andersona sestává takřka výhradně z adaptací (PC) her. Jestli se má kolem roku 2050 skutečně sloučit kinematografie s interaktivními světy, tak tenhle film s bonusy a štíty sbíranými po trati je toho nechtěným předvojem. 5, Mytologie (jestli se o něčem takovém dá mluvit) Death Race spadá sice do budoucnosti, ale tematizuje současnost, jelikož reaguje na všemožný civilizační choroby a nutnost zásobovat otupělý davy čím dal tvrdším zbožím na hraně snuffu. Na rozdíl od modelu Rychle a zběsile, který Anderson s chutí převzal, ale nesleduje Velký bratr nás - naopak my sledujeme Velkého bratra, protože Orwellovy teze jsou mrtvé a nastupuje Huxley se svým: „ubavíme se k smrti; zahubí nás to, co milujeme.“ 6, Jestliže je screenplay béčkový, tak dialogy nemají daleko k céčku. Doporučil bych Andersonovi naverbovat příště na scénář odborníky a zůstat u režie. ____ Závěrem: Kdyby natáčeli Prodigy film, vypadal by nejspíš takhle. (22.09.2008)

Nekompromisní blbina, kterou si mne Anderson dokonale získal. Auta (bouračky), drsný maníci (Statham), sexy baby (Natalie Martinez), brutalita (průstřely, průpichy, průrazy, průdušky a další průvěci) a to všechno v koktejlu, který se svou béčkovostí přímo chlubí a dělá ze sebe videoklipového otloukánka s inteligencí právě narozeného telete. Jenže Anderson umí dojit naše zaprášené 80s touhy a skryté rezervy testosteronu tak chytře, že byste mu snad přáli i zbrusu novou kategorii na Oscarech. Po opuštění sálu jsem byl jako králíček Energizer... nabitý na 150 procent. (08.10.2008)