Persepolis

"Tolik jsme toužili po štěstí, že jsme zapomněli, že nejsme svobodní" Věřit v reinkarnaci a moci si na mapě světa vybrat místo, kde bych se chtěl v příštím životě narodit, můj zrak by jistě nespočinul na území jihozápadní Asie. Jenže některé věci si nevybíráme, některé věci musíme akceptovat takové, jaké jsou a nějak se s nimi poprat. Marjane Satrapiová pochází z Íránu, z krajiny, o které má asi málokdo přehnaně pozitivní mínění, nicméně z krajiny, kde také žijí obyčejní lidé se smyslem pro humor a kupou obyčejných starostí. Bohužel i starostí méně obyčejných, nad kterými my, kterých se přímo netýkají, rádi přivíráme oči. Jednu z možných cest, kterak tyto starosti nebrat na lehkou váhu a zároveň z nich nezešílet, představuje Persepolis, původně půvabný komiks, nyní neméně půvabný animovaný film. Satrapiová postupně vzpomíná na své vzpurné dětství, puberťácký idealismus, dospívání „na západě“ a první krůčky neprobádanými vodami „angažované“ činnosti. Tato dáma, sympatická mimo jiné snahou o upřímnost k divákům i sobě samé, vyniká vřelým vztahem k nadsázce a schopností pohlížet na některé události se zdravým odstupem. Kromě toho, že zvíte něco o komplikované íránské politické situaci a obdobně nesnadném postavení tamějších žen, uslyšíte, co asi probíhá hlavou dozrávající dívce a uvidíte, jak na íránské škole probíhá seznamování studentek s Botticelliho Zrozením Venuše. Pro život autorky platí známé úsloví „uvěřím čemukoliv, ovšem za předpokladu, že je to naprosto neuvěřitelné“. Věřil jsem každé slovo – něco podobného dokáže vymyslet jedině život. Zdaleka nejpůsobivější byla poměrně obsáhlá pasáž situovaná do Vídně, pracující nadále s autorčiným oblíbeným sarkasmem a navíc uštědřující nepříjemné podpásovky nádhernou definicí toho, co považují za anarchii na východě a co považují za anarchii ve „vyspělých zemích“. Ti první neváhají vzít do rukou zbraně a vyběhnout do ulic (i když to k ničemu nevede), ti druzí si dají scuka v nějakém lesíku, píjí ohnivou vodu, kouří dýmky míru a zpívají protestsongy (což nejenže k ničemu nevede, ale hlavně to nikoho nic nestojí). Jestliže nedokážu vyhmátnout nějaký neduh ohledně obsahu a pojetí příběhu, režii bohužel musím vytknout dosahování kýženého dramatického efektu malinko kostrbatou cestou. Rovněž zamrzí podceňování nespoutaných vizuálních možností animovaného filmu. Někdy by jeden svěží nápad animátorů vydal za hromadu slov, jež se díky citlivě vybraným dabérům dobře poslouchají, ale u tohoto média by člověk přeci jen raději více zaměstnával oči. Ani tyto kaňky ovšem nezačernily mou mysl natolik, abych svůj komentář zakončil jinou dvojicí slov než: Silný zážitek. 85% Zajímavé komentáře: Renton, liborek_, ScarPoul, czejny (24.05.2009)

Jeden z nejlepších animovaných snímků, co jsem kdy viděl, nádherná černobílá 2D záležitost, která vychází z komiksové předlohy, což je na některých políčkách filmu hodně patrné. Narozdíl od americké konkurence však Persepolis neloví ve vodách pokleslé fantazijní akčnosti, ale zůstal zakotven u břehů artového filmu. Těžko říci, čím je tenhle film především - pro někoho alternativní možností seznámit se s rychlokurzem íránských novodobých dějin, pro jiného silným emancipačním hlasem z míst, která lídři západu označují jako ,,osu zla", pro dalšího nadčasovým podobenstvím o typizovaných osudech ,,malých" lidí - obětech režimů, násilí, válek..., nebo možná vynikne tento pohled - čirá existenciální reflexe člověka ztraceného v nesrozumitelném a nepřátelském světě, film o ,,cizince ve vlastní zemi", zoufalé volání zesilované mezními situacemi těch podivných životních peripetií... Persepolis má neobyčejnou sílu a mnohokrát jsem litoval, že nebyl natočen jako hrané drama. I takhle však umí pojmenovat bolavá místa a poukázat na absurditu totalitního režimu (který se v tolika drobnostech podobá tomu našemu, až z té podobnosti mrazí...). Velmi zajímavý je ženský pohled Marjane Satrapi, autorky i stylizované hlavní hrdinky, v tolika věcech obohacující mé zkreslené představy a vyvracející možné předsudky. Emancipace je skutečně jedním z nejdůležitějších fenoménů novověku. Persepolis vyniká v mnohém, svou osobitou a čistou animací mi mnohdy připomněl animované filmy našeho nestora Karla Zemana, ale i japonské mangy, ten dvojrozměrný nostalgický retro obraz Íránu, Vídně osmdesátých let, všechny ty ikony západní kultury a odrazy její mediální podoby, Bee Gees, Iron Maiden, Punk, Michael Jackson, Derrick, Bruce Lee, adidasky a hranolky s kečupem... Všechno tak roztomilé a záměrně naivistické a pod tím rastrem pachuť mučení, zabíjení, strachu, úzkostí... Člověk sleduje pohádku (sic pro dospělé) a chvěje se hrůzou... Nádherný a čistý film... Hodně podobný (i když estetikou animace ne tak absolutní) je rovněž animovaný pozdější bratříček Teheránská tabu. PS: Velmi trefný je komentář uživatele Iggyho... (17.02.2008)

Málokdy se stane, že bych se na nějaký film podíval bez předchozí přípravy. U Persepolisu jsem to riskl a risk se vyplatil. Musím říct, že především první polovina filmu mě nadchla. Během prvních dvaceti třiceti minut se divák v působivé a hlavně nenásilné zkratce dozví něco málo o Islámské revoluci, o nadějích které přinesla i o krutém vystřízlivění které následovalo. V závěru film sice ztrácí tempo (možná to byl tvůrčí záměr?), ale i tak se jedná o velice kvalitní film. Dodatek - výtvarná stránka filmu je naprosto luxusní! (21.07.2011)

Škoda, že svoboda, demokracie, marxismus a Lenin jsou zde hesla skandovaná v jedné řadě. Sama hlavní hrdinka by asi byla překvapená, kdyby viděla, jak málo se diktatura sovětská v projevech liší od té teokratické ajatoláhovské. Levicově intelektuálský patos mi tu lezl na nervy... jinak je to na pohled pěkné, mnohdy vtipné a dojemné taky. (03.12.2007)

Prehustenosť. Do 95 minút totiž ťažko napcháte dejiny Iránu a životopis, ktoré by mali problém pri 4-násobnej stopáži. Film je pozliepaný ako keby z vrcholných okamihov pôvodného comixu (ktorý som nečítal). Všetky najlepšie ingrediencie nahádzané do jedného poháru a podávané len z najnutnejšími väzbami. Koktejl, ktorému aj cez príliš výrazné chute dám 5*. 90% (23.04.2008)