Persepolis

Nádherně stylizované karikatury položené do úrovně komiksu a stylově rozpohybované, v šedé barvě, často zahalené kouřem cigaret.. Ze začátku byl pro mě tento snímek silným kafem - těžko dnes asi někdo primárně od filmu očekává lekci z historie Íránu - jenže ona historie se nakonec zdá býti velmi zajímavou, a navíc je podávána z ruky malé, dospívající, a nakonec zralé ženy, Marjane, jejíž autobiografií vlastně snímek je. Od doby Les Triplettes de Belleville konečně další výborný animák pro dospělé. (05.05.2008)

Tento film pro mě byl velmi příjemným překvapením - animací, příběhem, vyobrazením hlavní hrdinky i historických souvislostí Iránské revoluce a následné íránsko-irácké války. Dvojrozměrná po většinu filmu černobílá animace působí v teď už rigidním a nenápaditém světě počítačových 3D trháků velmi osvěžujícím dojmem a navíc je podpořena velmi silnou osobní zkušeností autorky a současně hlavní hrdinky znepokojivého příběhu. Zážitek je o to silnější, že navzdory černobílému zpracování, vidění tehdejšího světa je podáno velmi komplexně - nic nemá rub a líc. Ani hlavní hrdinka, jakkoli je nám sympatická, není prototypem bezvadného nadčlověka. Má své vlastní chyby, které občas způsobí nepříjemnosti i náhodnému nevinnému přihlížejícímu. Persepolis je vynikající reflexí politických změn v Íránu, které vpodstatě trvají dodnes. Šáha Pahlavího nahradil Chomejní, autokratickou diktaturu nahradila další, tentokrát teokratická, jež i v dnešním Ahmadínedžánovském Íránu má k idylce daleko.. P.S.: Neznal jsem původní komiksovou předlohu, ale i kdyby, srovnávání filmu s tištěným médiem mi bylo vždycky proti srsti... (13.01.2008)

Jak tento film charakterizovat? Je to příběh o tom, že svoboda něco stojí a ten, kdo opustí vlast se už nikdy nemůže cíti celý. Natočen podle veleúspěšného komiksu režisérky, který zas zachycoval zážitky z jejího dětství a dospívání. Ukazuje nám Irán, jak ho většinou neznáme, protože ho většinou známe jen z televizních zpráv. - A dodala bych: 1)Vůbec to není jen rozpohybovaný komiks - políčko popolíčku, jak jsem dopředu slyšela. Mnohé scény ubyly, to se dalo čekat, celé se to do filmu nemohlo vejít, ale mnohé zas na oplátku přibyly. Dozvěděla jsem se tak o věci zas o něco víc. Forma není zásadně odlišná od komiku, ale z možnostmi filmu se tu , zdá se mi, pracuje velice pěkně. 2) Svoboda tu není, jak tu kdosi napsal spjatá z Leninem nebo komunismem. To že dva členové Marjaniny rodiny byli komunisté je prostě součástí historie. Sama Marjane nikdy nikde nanaznačovala, že by, po krátkém období v děství, uvažovala o světě z pozic marxismu -leninismu. Marxistkou byla přesně po té co se cítila být prorokem :) a to cosi vypovídá. PS: Pro mně je plus i to, že ve filmu více vynikla má oblíbená postava z komiksu, totiž Marjanina babička. Zkrátka, já tomuto filmu nemám, co vytknout. Udělal mi opravdu radost. (15.12.2007)

U tohoto filmu mě zajímal tvůrce. Že má Marjane Satrapi nevšední talent a schopnosti o tom nemůže být ani pochyb. Když o tom člověk přemýšlí v jistém smyslu, tak jen málokteré ženě ze Středního východu bylo dopřáno dosáhnout takového štěstí, aby se prosadila v komiksové nebo filmové branži s vyprávěním svého života. Cením si toho, že měla takovou odvahu pustit se do celovečerního kresleného filmu, který byl v její rodné zemi předem odsouzen k zákazu. Vraťme se však k ději, v něm běhají cizokrajné kreslené obrázky, s kterými film částečně stojí a padá. Marjane Satrapi sděluje vzpomínky a myšlenky prostě a bez okázalostí. Pokud se někdo alespoň maličko zajímá o problematiku islámu a historii, tak zde není také nic převratného, co by vyloženě překvapilo. Největší kvalitou příběhu je emocionální působivost, která je nejsilnější stránkou filmu. Sluší se dodat, že na filmu je pozoruhodné i to, že animovaný film pro dospělé dokáže tak hluboce zaujmout. (05.08.2010)

Pořád mám za to, že překladem komiksového políčka do filmového dobrý film vzniknout nemůže, protože řeč obou médií je založena na jiných principech, ale musím uznat, že Francouzi se svou Renesancí a nyní Persepolis jsou na tom mnohem lépe než Američané se Sin City a 300: Bitva u Thermopyl. U Persepolis bohužel nefunguje rámování přiběhu, a tan se snímek nikam nevyvíjí a pořádně negraduje, což je ospravedlnitelné z hlediska toho, že dějiny se také nezastavily a Marjane Satrapi stále žije, ale filmy jsou soubory určitých znaků, z nichž až rozhlasová ukecanost, která je poměrně nudnou lekcí z dějepisu, mezi ně rozhodně nepatři. Zajímavá artová animovaná 2D alternativa k trojrozměrným animákům, v níž je skvěle využito zkreslujícího pohledu hrdinky jakožto dítěte na svět dospělých, ale ty nominace a ocenění si na úkor takových kousků jako formálně progresivní Divoké vlny nezaslouží. (21.12.2007)