Persepolis

Což o to, animace se mi líbila, ale v porovnání třeba s filmy Valčík s Bašírem, Renesance či naším Aloisem Nebelem mi příjde, co do její bohatosti, chudší. Jinak líčení života v Íránu (a částečně v Rakousku) je zajímavé (i z historického hlediska), přesto jsem čekal trochu větší nadhled a více humoru, film občas sklouzával do docela depresivního dramatu a když už v něm byl, tak ho zase brzdilo určité "zjemňování", takže žánrově mi Persepolis moc vyrovnaný nepřišel. Jinak z filmu docela dost vyzařuje ženský pohled na věc, vůči kterému rozhodně nic nemám, ostatně hlavní postavou je žena, ale dost skutečností v něm to podle mě ovlivňuje. Jen je škoda, že si tvůrci trochu více nevyhráli s jazykovou složkou, slyšet skoro neustále francouzštinu i v nefrancouzských prostředích trochu ubralo na autentičnosti. Možná jsem trochu sklouzl do kritiky, což nebylo úplně mým záměrem, každopádně Persepolis rozhodně stojí za zhlédnutí, i přes těch několik much, a za sebe to vidím na slabší 4*. (17.12.2011)

"Tolik jsme toužili po štěstí, že jsme zapomněli, že nejsme svobodní" Věřit v reinkarnaci a moci si na mapě světa vybrat místo, kde bych se chtěl v příštím životě narodit, můj zrak by jistě nespočinul na území jihozápadní Asie. Jenže některé věci si nevybíráme, některé věci musíme akceptovat takové, jaké jsou a nějak se s nimi poprat. Marjane Satrapiová pochází z Íránu, z krajiny, o které má asi málokdo přehnaně pozitivní mínění, nicméně z krajiny, kde také žijí obyčejní lidé se smyslem pro humor a kupou obyčejných starostí. Bohužel i starostí méně obyčejných, nad kterými my, kterých se přímo netýkají, rádi přivíráme oči. Jednu z možných cest, kterak tyto starosti nebrat na lehkou váhu a zároveň z nich nezešílet, představuje Persepolis, původně půvabný komiks, nyní neméně půvabný animovaný film. Satrapiová postupně vzpomíná na své vzpurné dětství, puberťácký idealismus, dospívání „na západě“ a první krůčky neprobádanými vodami „angažované“ činnosti. Tato dáma, sympatická mimo jiné snahou o upřímnost k divákům i sobě samé, vyniká vřelým vztahem k nadsázce a schopností pohlížet na některé události se zdravým odstupem. Kromě toho, že zvíte něco o komplikované íránské politické situaci a obdobně nesnadném postavení tamějších žen, uslyšíte, co asi probíhá hlavou dozrávající dívce a uvidíte, jak na íránské škole probíhá seznamování studentek s Botticelliho Zrozením Venuše. Pro život autorky platí známé úsloví „uvěřím čemukoliv, ovšem za předpokladu, že je to naprosto neuvěřitelné“. Věřil jsem každé slovo – něco podobného dokáže vymyslet jedině život. Zdaleka nejpůsobivější byla poměrně obsáhlá pasáž situovaná do Vídně, pracující nadále s autorčiným oblíbeným sarkasmem a navíc uštědřující nepříjemné podpásovky nádhernou definicí toho, co považují za anarchii na východě a co považují za anarchii ve „vyspělých zemích“. Ti první neváhají vzít do rukou zbraně a vyběhnout do ulic (i když to k ničemu nevede), ti druzí si dají scuka v nějakém lesíku, píjí ohnivou vodu, kouří dýmky míru a zpívají protestsongy (což nejenže k ničemu nevede, ale hlavně to nikoho nic nestojí). Jestliže nedokážu vyhmátnout nějaký neduh ohledně obsahu a pojetí příběhu, režii bohužel musím vytknout dosahování kýženého dramatického efektu malinko kostrbatou cestou. Rovněž zamrzí podceňování nespoutaných vizuálních možností animovaného filmu. Někdy by jeden svěží nápad animátorů vydal za hromadu slov, jež se díky citlivě vybraným dabérům dobře poslouchají, ale u tohoto média by člověk přeci jen raději více zaměstnával oči. Ani tyto kaňky ovšem nezačernily mou mysl natolik, abych svůj komentář zakončil jinou dvojicí slov než: Silný zážitek. 85% Zajímavé komentáře: Renton, liborek_, ScarPoul, czejny (24.05.2009)

Zlinfest 2008: Zatím největší zážitek letošního zlínského festivalu mi trochu překvapivě přinesl tento animovaný snímek. Dívka Marjan nám v něm vypráví o nesvobodném životě v Íránu a později v Rakousku, kam ji rodiče poslali, aby ji uchránili před írácko - íránskou válkou. Film nám nabízí vtipný pohled na íránské dějiny a také do nezvykle emancipované íránské rodiny. Žádný zahalený obličej, žádný strach z rozvodu...Obrovská touha po svobodě. Nejvíc mě pobavilo spojení íránská dívka & punk! Na závěr ještě nesmím opomenout skvělou animaci celého filmu. (02.06.2008)

Už dlouho, nebo snad asi vlastně nikdy, jsem neviděla animovaný film, který by v sobě ukrýval tolik poselství, pravdy, poučení a melancholie. Dospělácký film o Íránu, dospívání ve válce, emancipaci, komunismu, islámu, velmi stylizovaný a natočený z ryze ženského pohledu na věc, má co říct dnes a troufám si tvrdit, že bude mít i za několik desítek let. Co mi ale vadilo, je bezhlavá sympatizace Marjane s komunismem, nejen v době dětství, ale v podstatě až do konce filmu. To působí jednak značně kýčovitě (nenapadlo mě lepší slovo) a hlavně tím v mých očích dost sráží celou základní myšlenku filmu. (06.09.2009)

První kniha je převyprávěna strašně rychle a spousta věcí je vynechána. Pak naštěstí výprava zpomaluje. Ve filmu je pár scén, které zajímavě doplňují komiks nebo díky kterým jsem lépe pochopil souvislosti. Závěr je vynikající. Hodina a půl je ale na převyprávění strašně málo. Dokázal bych si představit i dvouhodinovou stopáž. Kdybych před shlédnutím nečetl komiks, tak bych filmovému zpracování možná přidal i tu poslední pátou hvězdičku. Komiks je mnohem detailnější a je více prokládán odlehčujícím a v druhé knize často drsným humorem. Film vyznívá mnohem smutněji a spoustu věcí si člověk musí z náznaků domyslet, protože se do hodinu a půl trvajícího filmu nevešly. Po doběhnutí titulků bylo v sále zvláštní ticho a asi se nenašel nikdo, kdo by neuronil slzu. Spousta holek brečela jak želvy. Takhle se mě citově nedotklo moc filmů. Nechápu, jak tu filmu někteří vytýkají podporu komunizmu. Jde o naprosté nepochopení kulturních, politických a historických souvislostí. Komunizmus v Íránu byl něco jako protikomunistický odboj u nás, znak rebélie, boj proti systému, naděje na lepší zítřky. (22.03.2008)