Rembrandtova Noční hlídka

Dvě a čtvrt hodiny dlouhé ateliérové divadlo ve stylu oživlých maleb mě nebralo. Nápad na experimentálně pojatý historický film o malíři a slavném obrazu, se silným důrazem na výtvarný požitek ze záběrů to určitě není špatný, ale zároveň jsem se ve většině scén nemohl zbavit dojmu, že celé provedení na mě působí až příliš uměle a chladně... a film jako celek i neúměrně zdlouhavě. Technicky tomu filmu, stejně jako hereckým výkonům v něm, nelze nic vytknout, ale jakékoliv hlubší zaujetí, fascinaci či emoce nevyvolal ve mně žádné. Možná bych se zmiloval směrem ke druhé hvězdičce, kdybych tolik nevnímal, jak Peter Greenaway neobratně vykrádá ústředním formálním nápadem, někdy snad až přímou stylizací vybraných scén, svůj starší film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989). Zatímco v něm se mi dostalo strhující porci výtvarna, hudby a propracovaného bizarního děje, tady z onoho stylu zbyly takové duplikativní, odosobněné až málo zajímavé stopy po čemsi, co režisérovi kdysi fungovalo, ale tady už se podobně originální a překvapivý zážitek zdaleka nekoná. Mám pocit, že novější Greenawayova tvorba zřejmě půjde hodně mimo mě. [30%] (02.07.2023)

I don't really know what the whole thing was about, but it was original:) Kromě toho, že se v tomto snímku od začátku až do konce kecá, kecá a zase jenom kecá, v podstatě o ničem, objevuje se zde obsáhlé množství postav, že zkrátka nemůžete mít absolutně přehled o jejich původu, významu a činech, má Rembrandtova Noční hlídka jeden výrazný klenot, na jehož zářivosti celý film stojí. Martin Freeman. V roli slavného malíře naprosto exceluje a jen kvůli němu jsem ten více než dvouhodinový příval dialogů vydržela:) Kromě toho jsem byla, již v úvodu, potěšena pohledem na jeho obnažené tělo a zvláště v závěru byly jeho milostné scény se ženou velmi vzrušující. Zrovna on je herec, jehož jsem v takových "pózách" ještě neviděla a celkově mi to vzhledem k jeho hereckému rejstříku obsahujícímu převážně role komického charakteru a jeho vzezření malého, temperamentního a svérázného chlapíka s osobitým hereckým stylem, přišlo ještě více erotičtější:) (19.12.2012)

Příjemně překvapující a trochu zneklidňující Greenawayův film, když už jsem nabýval dojmu, že je jeho tendence tvorby pouze sestupná. Život umělce, bohéma a svědomí těch, které maloval pro svůj slavný obraz. Umělecké dílo jako svědectví zločinů, pokrytecké falešné morálky, kdy jsou ctihodní občané odhaleni ve svých menšich, či větších zločinech proti bližnímu svému. Rembrandt van Rijn (dobrý Martin Freeman) byl velký umělec, který si mohl dovolit diktovat podmínky a který dělal ze svých děl svědectví času a činů. Pozoruhodný byl též jeho osobní život, manželka Saskia (Eva Birthistle), chůva a pozdější milenka Geertje (Jodhi May) a poslední milenka a družka Hendricke (Emily Holmes). Rembrandt si rád užíval života, byl do určité míry arogantní při vědomí svého velkého umění, ale zároveň byl lidštějším než ti, které zobrazoval. A tak Noční hlídka odhaluje vraždu Pierse Hasselburga (Andrzej Seweryn), která se hodila na Egremonta (Maciej Zakoscielny), snad jediného nevinného v této mocenské hře. A odhaluje zločiny Rombouta Kempa (Christopher Britton), který vedl sirotčinec, ale ve skutečnosti to byl hanbinec, o čemž nepřímo vypovídají nešťastné Marieke (Natalie Press) a Marita (Fiona O'Shaughnessy). Ostatně ukazuje nelehký úděl dívek a žen, které už od relativně nízkého věku byli sexuálně zneužívány svými vlastními příbuznými. Z dalších rolí stojí za zmínku zobrazení na obrazu Hendrick Uylenburgh (Kevin McNulty, Frans Banning Cocq (Adrian Lukis), Willem van Ruytenburgh (Adam Kotz), Bloemfeldt (Richard McCabe) a Engelan (Gerard Plunkett). Film se dá chápat jako určitá obžaloba stavu společnosti dané doby. I když jaká doba je ideální, pokud ji podrobíme drobnohledu. Morálka je upátňována pouze na druhých, ale sebemorálka? Jen klam a přetvářka. A Rembrandt je stále koukající svědek. A propojení umění a normálního života. (15.11.2010)

Děj filmu, celá ta šíleně nezajímavá konspirace (opakující motivy Umělcovy smlouvy, jak jsem zjistil později), je zcela pominutelný a asi je i lepší ho nevnímat. Zpracování ale opět umí vtáhnout a já nechápu, proč nedokážu Greenawayovi odolat a musím mu naprat zase čtyři hvězdy, když mě na něm tolik věcí až irituje a připomíná třeba pozérského Antonioniho, kterému jsem odolával zcela bez problému. (09.08.2013)

Jeden kamarád řekl, že se tam pořád souloží. A opravdu, je to taková soulož dvou forem. Filmem nakreslené obrazy jak vystřižené z plátna a z těch obrazů potom posládaný intelektuálně hravý film. Film o lásce, fikci, lásce k fikci, iluzi a opravdovosti, metaforách, mnohoznačných výkladech a tedy i o interpretaci (tohle je možná ta moje slabina, vždy mám radši než filmy, které člověk musí interpretovat, filmy, které čloěk musí interpretovat a zároveň jsou sami o interpretaci). "Vaše obrazy jsou plné hreců, pózujících a kráčejících..." X "Ale vy jste předstíral, že lidi na vašem plátně nikdo nesleduje, to je definice herce..." (Nightwatching). Greenewayovo Jméno růže, kde jsou místo mnichů malíři. varování: mé okolí během filmu usínalo, v půlce se velmi podivilo, že děj vyvrcholil a film vesele pokračuje dál. (08.08.2011)