Rembrandtova Noční hlídka

Po všech těch letech je Greenaway pořád stejně umělecký a užvaněný, jen se mu podařilo přitvrdit v sexuální explicitnosti. Považuju za trochu ironické, že ve stejném roce měl premiéru nepříliš vydařený koprodukční El Greco, který svými malbami dělal z hříšníků svaté. Rembrandt maloval dekadentní měšťanstvo jako ještě větší chátru - tak ho aspoň vidí Greenaway. Co by se snímku dalo vytknout, je poměrně vysoký počet postav, ve kterých se divák těžko orientuje (zvlášť, pokud film sleduje na menší televizi z dálky, takže je ani nedokáže pořádně rozpoznat podle obličeje) a neskutečná ukecanost v závěru (což prudí dvojnásob, když je třeba co nejdříve vyrazit na zastávku). (744., 8. VIII. 2012) (22.08.2012)

Člověk, který psal dialogy pro tento ZBYTEČNÝ paskvil by se měl léčit, chybí obsah, chybí smysl a 2 hodiny 20 minut vydrží možná jen ten největší artový abonent (upozorňuju, že záležitosti typu Stalker jsem si užíval do posledního ždibíčku, nerad bych byl později označen za akčního rádomila Willisovského typu). Ne. 2/10 PS: PSEUDOINTELEKTUÁLNÍ JE VHODNÉ SLOVO (25.12.2008)

Ďalší Greenawayov kompozičný opus. Nestriedmy, kontroverzný, konšpirujúci, zdanlivo ľahkovážne zhýralý, v skutočnosti dôsledne plastický portrét geniálneho umelca. Bezškrupulózna adorácia i otvorené vyjavenie neduhov Rembrandta van Rijna a dobovej spoločnosti v premyslených naratívnych obrazoch úchvatnej auteurskej inscenácie v šerosvite za sprievodu podmanivých tónov skomponovanej nádhery podľa Pawlika a s koncentrovaným hereckým prejavom obnaženého (metaforicky i doslova) Martina Freemana. Tradičné preplnený intertextuálnymi a intelektuálnymi narážkami, citáciami veľkých umelcov a početnými odkazmi, je zakamuflovaný historický falzifikát Nightwatching neskromným dielom, strhujúcou symfóniou, ktorej línie zžieravo túžim dirigovať maliarskym štetcom ja sám. Po dlhej dobe sa vraciam ku Grenawayovi opäť ohromený - a to som si myslel, že už mi majster filmového plátna ukázal všetky svoje triky. 100% (15.10.2014)

Tenhle film bohužel není dobrý. Razantní začátek sice hezky navnadil, rozvleklost dalšího děje však spíše rozčílila. Snad dobře vykreslené dobové prostředí (kostýmy a chování postav) bohužel trochu paroduje až příliš divadelně pojatá scéna a vlastně i herecké výkony. Vše bylo repetitivní, režisér se pitvá ve pocitech umělce i jeho žen, sex působí spíš nepříjemně, unavuje neustálé vřískání dětí... Divák je v neustálém očekávání co to ta vlastně ten malíř pořád matlá - obraz vidíme až dokončený a záběry na jeho detaily patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. HUDBA: polská koprodukce nabídla mimo jiné i hudebního skladatele a musím říct, že to byla více méně trefa do černého. Pawlikovy smyčce se skvěle poslouchaly, i když byly použity často docela nevhodně a děj nikam neposouvaly ani ho nedokreslovaly. Občasný minimalismus však nedá zapomenout na mnohem inovativnějšího Nymana, se kterým Greenaway spolupracoval dříve. (01.12.2011)

Greenaway se zde vrátil ke svému starému tématu: jak umění ovlivňuje život a naopak, resp. umění jako "labyrint" skrývající důkaz zločinu. V mnohém se podobá své celovečerní prvotině Umělcova smouva (The Draughtsman's Contract) a řadí se svým obsahem mezi takové filmy jako je Antonioniho Zvětšenina (Blow-Up). Rembrandtovu Noční hlídku ovšem nelze lehce přirovnat ani ke Zvětšenině ani k Umělcově smlouvě - je naprosto jiná. Renesanční osobnost Petera Greenawaye předvádí své precizně promyšlené obrazové rébusy, které nejsou lehce stravitelné a jsou záměrně koncipované tak, aby je byl divák pro jejich adekvátní "uchopení" nucen zhlédnout vícekrát. Noční hlídka je obsahově možná pro diváka více přístupnější, urč. způsobem "lehčí" než mnohé jeho předchozí filmy, ovšem o to je působivější jako alegorie (lze brát jako alegorii historickou nebo alegorii morálky). Co se týká vizuální stránky - stylizace "šerosvitových" záběrů je velice zdařilá. (17.02.2009)