Režie:
Peter JacksonKamera:
Andrew LesnieHudba:
Brian EnoHrají:
Mark Wahlberg, Rachel Weisz, Saoirse Ronan, Stanley Tucci, Susan Sarandon, Rose McIver, Michael Imperioli, Christian Ashdale, Reece Ritchie, Carolyn Dando (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Film z dílny oscarového režiséra Petera Jacksona (trilogie Pán prstenů), inspirovaný oblíbeným a celosvětově úspěšným románem spisovatelky Alice Seboldové, vypráví o Susie Salmonové, které bylo pouhých 14 let, když byla v prosinci roku 1973 cestou domů ze školy zavražděna. Dívka po smrti pokračuje ve sledování své rodiny, zatímco její vrah zůstává na svobodě. Uvězněna v kouzelném a tajemném posmrtném životě, Susie je nucena volit mezi touhou po pomstě a přáním, aby její blízcí překonali tragickou ztrátu a mohli jít dál. Co začíná jako šokující vražda, pokračuje napínavým, vizuálně podmanivým dobrodružstvím skrz spojení vzpomínek, lásky a naděje směrem k překvapivému a emočně náročnému zúčtování. (HBO Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (1 082)
Mrazilo v kostickach... Z hudby, z Rachel Weisz, z uzasneho Stanley Tucciho, z tej ubijajucej atmosfery, ktoru musi vnimat kazdy rodic (a to este rodicom nie som), z vymenuvania dievcenskych mien na konci a co si budeme klamat, pri pohlade na placucu Rachel som sotva dychala, ako som mala stiahnutu hrud. Kazdopadne potesila Susan, jej hlaska: "Vies preco sa mi nic nestane? Lebo si kazdy den davam svoju medicinku" ma sundala od smiechu do kolien, potesil Christopher Moltisanti alias Michael Imperioli a velku herecku nadej vidim aj v mladej Rose McIver ako drzej sestre Lindsey... Ja som maximalne spokojna, jeden z mala filmov, ktore som ochotna pozerat aj viackrat. ()
Strašně, ale úplně příšerně, mě tam rozčilovala ta digitální kamera, ten digitální svět a umělotina, ve kterým se příběh odehrává velkou část filmu. Určitě to ale není špatný. Právě naopak. Pevné pouto je supr film. Vždyť to taky točil TEN Peter Jackson, a jako režisér rozhodně špatnej není. Ani nemůže, když už toho má tolik za sebou. Každopádně všecko ostatní má na kraji geniality. Knižní příběh, speciálně hudba, ale i herecké výkony. Všecko tu šlape jako po másle a tak to má být. Dokonce jsem ani netušil, že mě film tak snadno dokáže z minuty na minutu měnit náladu z hnusné na ještě hnusnější. Ale jde to. Fakt to jde. A stačilo k tomu jen to, když se úhlavní sračka minula před kamerou. Víc zhnuseně jsem se fakt dlouho necejtil. ()
Peter Jackson dokazuje, že je jeden z najlepších režisérov na planéte a Rozkošné kostičky sú môj Avatar. Po vizuálnej stránke je to v podstate gýč, takisto mám výhrady k scenáru i využitiu postáv a kvalitných predstaviteľov (okrem tradične ukňučaného Wahlberga) ... ale je to tak podmanivo natočené, že keď vás zvláštna atmosféra filmu raz vcucne, zabudnete dýchať. Záver povznášajúci, dodatok skvostný - asi najlepšia filmová smrť roka 2009, smial som sa ešte 5 minút. ()
Zahraniční negativní divácká i kritická odezva byla založena na srovnání filmu s knihou, ale i sam o sobě bez znalosti předlohy snímek nefunguje. Svým efektním, nikoliv však efektivním stylem se snaží působt hluboce a zprostředkovat emoce, jenže dál než k banálním myšlenkám o smíření se se smrtí a smrtelností se nedojde, prožívat jde jen s trojrozměrnými postavami, ne s tezovitými figurkami navlečenými do klišé a ocitajícími se v předigitalizovaných prostředích. Nejhorší je, že i přes úpornou snahu příliš na jistotu obsazených herců to celé selhává jako vyprávění, protože zásvětní rovina nemá jasně definovaný svět s vlastními pravidly a ta skutečná má řadu postav, motivů i prvků, které se objevují, jak se to zrovna hodí, bez jakékoliv vnitřní logiky. Několik dobře inscenovaných žánrových scén funguje ok, jenže když ono má jít v prvé řadě o myšlenku a emoce, vyjeví se PEVNÉ POUTO jako ukázkový příklad ecovského midkultu. Holt návrat k NEBESKÝM STVOŘENÍM se nekoná, naopak je patrná neznalost míry a ztráta soudnosti, která je pro Jacksonovu postprstenovskou tvorbu charakteristická. Je to velice hloupá, po hromadě nedržící a svou okázalostí ubíjející manýra, u níž pobaví jen odkaz na PÁNA PRSTENŮ a Jacksonovo cameo. Fňuk. ()
Bohužel přesně ten typ filmu, u kterého mám pocit, jako by mě někdo nechal celou noc číst Strážnou věž, edice nekrofilní romance. Scénář svaté trojice J-W-B je salát slátaný z patetických monologů a ucouraných dialogů bez jediného náznaku lehkosti. PJ režíruje některé pasáže typicky (odskoky na nedějové detaily, expresivní subjektivní perspektiva, zapojení monotónní zvukové stopy), někdy dokonce napálí i dost solidní scénu (prohledávání pederastova baráku, ač je logicky nesmyslné, přesto mistrně pracuje s tenzí a dvojí perspektivou). Roztříštěnost vypravěčské perspektivy je do té míry nekoncepční, že mi zabraňovala brát cokoli v tom filmu vážně a hlavně si cokoli užít. Vizuální stylizace je místy docela laciná šmíra, oprabdu by možná stálo za to zauvažovat, zda se tajemství působivosti skrývá jen v barevných filtrech, zářících halogenech a "hezkých objektech". Zejména trikové pasáže jsou přešlap o celé metry, hnusné, nesladěné, křiklavé, bez jakéhokoli řádu (byť jenom jemného náznaku asociace, která by jim dala tvar). CGI bezpohlavnost přímo křičí, takhle přepálené a přitom naprosto "kulisové" výtvarné řešení se jen tak nevidí). Zapojení hudby vysloveně katastrofální, místo, aby to umocnilo jakoukoli emoci, dělá z Pevných pout ukňourané emo, z nějž trčí jenom pitomý sentiment. Chápu, že Peter je fascinovaný "bytím mezi světy" a že ne všechny rodinné filmy mohou být tak brilantní jako Braindead... nicméně pedofilní vrah, vytvořený podle šablony Rapist Glasses? Fakt třetí cenová a nejhorší Jacksonův film, svědčící o pozvolné ztrátě soudnosti a sebekritiky. ()
Galerie (98)
Zajímavosti (68)
- V scéne v nákupnom centre je v pozadí viditeľná bicia súprava od First Act. Výroba hudobných nástrojov od značky First Act sa však začala až v roku 1995. (Pat.Ko)
- Scény so Susie (Saoirse Ronan) v nebi sa riadili jednoduchým pravidlom. Keď bola v danej chvíli Susie šťastná, bolo slnečno a pekne a naopak, keď bola smutná, bolo nebo daždivé alebo sa nachádzala uprostred oceánu. (Greenpeacak)
- Susie (Saoirse Ronan) říká: "Byla jsem zavražděna 6. prosince 1973." Podle kalendáře tedy zemřela ve čtvrtek. Když však detektivové vyslýchají kvůli zmizení sousedy včetně jejího vraha, ptají se na středu. (hansel97)
Reklama