Pevné pouto

Vzhladom na to, ze ide v podstate o "jednoduchy" pribeh horlivo kvitujem zvoleny reziserov trojpohlad skrz postavy/identity - vraha, rodiny a nakoniec samotnej obete. A zatial co nahlad skrz vraha takmer vyhradne reprezentuje racionalnu zlozku v rozpravani s presne vykreslenym motivom a srkz nu nie je problem akceptovat i pristupit na vymedzene hranice priestoru a zakonitosti predkladaneho deja, rodinna linka funckne prepina medzi raciom a emocnou vlnou (prepinanie je krasne lavirovane prave dvojvyznamom samotnej existencie "dokazov" tak na strane dolapenia vraha ako aj potvrdenia skutocnosti, ci k zlocinu doslo). Je mostom k najvyznamnejsej (tak z hladiska zastupenia v celom filme ako i jej dolezitosti vo vztahu k vypovednej hodnote filmu) postave a jej pohladu. Je to pohlad nastrocnej dievciny, ktora sa prave citovo naplno otvara, ked je nasledne vytrhnuta do uplne ineho sveta, v ktorom prisna rozumova logika nehra prve husle. V pritomnosti Susie zasluzene do popredia vystupuje sled scen pracujucich pod taktovkou citu a duse (a vobec tym nemyslim emocnu zaangazovanost na jej smutnom osude, ide striktne len o fokalizaciu na to, akym sposobom sceny pred divakom defiluju - ako snove, t.j. vystupujuce podla nalad toho, srkz ktoreho su predkladane). A ked s zaverecnym aktom prichadza prezrenie hlavnej hrdinky, film nakoniec kauzalne aj uzavrie vsetko co mal a mna osobne potesil, ze tam kde svojho casu Duch s P. Swayzeym ostal "iba pri popularnom" nahlade na karmicke mlynceky osudu, Lovely bones ponukaju ovela komplexnejsie naplnenie. PS: Jacksonove cameo a jeho praca s kamerou a filmovym priestorom - tak ako su tieto prvky lahko identifikovatelne, tak su pre mna stale putave. (03.01.2010)

Jako první prostě musim vyzdvihnout audiovizuální stránku, ta je prostě úžasná, kameraman i všichni ostatní, co se podíleli na vizuálu odvedli perfektní práci plnou kreativity a nápadů, k tomu film skvěle kombinuje a přechází mezi rodinným filmem, hororem, chvilku i komedií, detektivkou, thrillerem, fantasy a i když to né vždy kombinuje v plynulým tempu, tak to je skvělý, navíc herci jsou naprosto perfektní, obzvlášť mě překvapil Mark Wahlberg, kterýho prostě mam zafixovanýho mimo nějaký charakterní role, ale tady potvrzuje svůj hereckej vzestup a je báječnej, stejně jako Saoirse Ronan, Rachel Weisz nebo výstřední babička Susan Sarandon a nebo úchylnej Stanley Tucci, kterej přesně plní to, že má působit jako milej soused, ale pod tou dobráckou slupkou je něco shnilýho, herecká sestava je tady prostě fakt skvělá a potvrzuje všechna očekávání. Tenhle film bude určitě spousta lidí hodnotit přísněji, protože to je od toho legendárního Petera Jacksona, co má na kontě jedno z nej fantasy všech dob, ale já tomu těch 5* dám, i když bych chyby určitě našel, kdybych chtěl a asi né zrovna málo. (06.01.2010)

Je fajn, že Jackson jede proti zažitým konvencím při budování napětí. Po chvíli vás ovšem všechny ty makro detaily digitální kamerou a bezpohlavní nebeské výjevy začnou ubíjet stejně jako smutný kukuč nebohého táty od rodiny. Řemeslná síla a řvoucí kotel nápadů, hlavní devizy kdysi nápaditého režiséra, dostávají po několika výborných jednotlivostech (přípravy vraždy, kukuřičné pole) těžký knokaut od vycizelované nebeské selanky. Jak moc tomu chybí silná umělecká vize si člověk uvědomí u bezradné montáže Susan Sarandon i dalších zbytečných exkurzů do duhového nebe. A u toho rampouchového konce se máme vážně ukájet tím, že na každého jednou dojde? (03.01.2010)

Pevné pouto. Film, který patřil mezi mých devatenáct nejočekávanějších filmů, pro rok 2010. Rovněž, jako The Road nedopadl moc dobře. Filmy, od kterých jsem očekával hodně, zklamaly. Naopak Sherlock Holmes, od kterého jsem nečekal nic, zatím vévodí letošní "nadílce". Pevné pouto je skvěle sestříhaný a zrežírovaný film a Peter Jackson zde naplno pouští uzdu své fantazii. Bohužel, fantazie zabírá většinu filmu a po dvaceti minutách už mi ten kýč lezl krkem. Celý snímek bych rozdělil na tři části - před vraždou, mezisvět, závěr. První jmenovaná část byla velmi dobrá, vrah byl dokonale záporně-uchylný. Wahlberg byl skvělej fotr a příběh diváka tlačil do fandění hlavní postavě. Způsob, jakým vrah dostal svojí oběť, byl velmi napínavý. Mezisvět byl děsná nuda, rozvleklá, natahovaná, zbytečná (chvílema mi připomínala reklamu na Coca-Colu). Závěr se mi nelíbil vůbec, protože se v něm vyskytlo až moc nelogičnosti a přehnanosti. Hlavní postava nebyla schopná zahrát tak, abych jí fandil, byla mi spíše nesympatická, než naopak. Co tenhle film srazilo do kolen, byl paradoxně prvek, který na něj měl upozornit. Už při zhlédnutí traileru jsem si říkal, jakej blbec může z dvou minut udělat takový megaspoiler, který prozradí všechny bomby, kvůli kterým se na filmy chodí do kina. 60% 29.01. 2010...19/19 nejočekávanějších 2010 (29.01.2010)

Ó, áno. Rozporuplnosť je úplne na mieste a ja som spravil veľkú chybu, že som si neprečítal pár upozornení, ktoré obsahuje nemalá časť tunajších komentárov. Keby som totiž začal film pozerať s vedomím, že obsahová stránka filmu nemá nič spoločné s komornými drámami na tému strata dieťaťa, ale že sa bude jednať skôr o taký Jacksonov malý súkromný experimentálny gýč, bol by som možno zhovievavejší. Tá fantazijnosť sa mu asi príliš zaryla do podvedomia a bez uváženia ju používal aj vtedy, keď ju vôbec nebolo treba. Stačilo použiť depresívnejšie farby na udržanie thrillerovej atmosféry, zmierniť komickosť niektorých scén, ktorá vôbec nebola na mieste a vycibriť dialógy tak, aby nemal divák pocit, že polovica z nich bol inšpirovaná výstupmi postáv zo súčasných telenoviel. Príbeh má totiž neskutočne silný potenciál zaujať, herecké kreácie veľmi prekvapili, hudobná zložka si udržiavala od začiatku do konca neskutočnú fazónu, škoda toho ostatného. 60%. (10.01.2010)