Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film podle skutečných událostí na motivy prezidentských milostí, které udělil Václav Havel v letech 1992-2003. Václav Vingl je vesnický outsider, který ve svých 40 letech žije s maminkou pod jednou střechou. Přestože je Václav vnímán jako místní šašek, hlupák a problematický nezvladatelný kluk, my v něm (spolu s maminkou) vidíme citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší a s hlavou plnou milých lumpáren. Lidé z vesnice v něm vidí jen problém. Dokonce i bratr František, který celý život soupeří s Václavem o lásku matky a otce. Tyto dva světy na sebe neustále naráží, a tak Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Drama vrcholí soubojem bratrů o lásku Frantovy milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav je uvězněn. Matčina ochrana je pryč. Stává se terčem útoků spoluvězňů i traumatických vzpomínek na otce. Pomalu umírá. Matka se rozhodne požádat prezidenta o milost. Ta je podmíněna peticí spoluobčanů. Odpustí Václavovi celá vesnice, když mu nedokáže odpustit ani vlastní bratr František? (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (758)

Rover 

všechny recenze uživatele

Ivan Trojan hraje výborně, ale hraje postiženého, přitom je zdravý. To mi vadí, přijde mi to vůči duševně nemocným nefér. Cítil jsem se trapně, když se diváci v kině smáli Václavovým projevům duševně chorého. Nelíbilo se mi to, a proto dávám dvě hvězdy. Film byl celkem krátký, přesto mě to stihlo nudit. HUDBA Jan P. Muchow se stává českým Hansem Zimmerem. Tvoří hodně, kvalitně, ale pořád stejně. Radši by se měl věnovat kapele, to mu jde o mnoho líp. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Na Václavovi více než na mnoha jiných filmech obdivuji jednu specifickou (ne)schopnost českých filmařů: natočit i tu největší tragédii tak trochu jako komedii. Jiří Vejdělek umí režírovat situace, které vás dojmou a rozesmějí. Marek Epstein takové situace umí napsat. Bohužel ani jeden z těchto pánů (zatím) nedovede šikovně zkombinovat situace dojemné se situacemi směšnými a následně jimi dosáhnout nějakého výraznějšího dramatického efektu. Groteskní střílení na pošťáka, bílení pokoje, jízda na motorce a oproti tomu naprosto seriózní řešení vztahu s matkou a prvního vážnějšího milostného vzplanutí. Tyhle scény spojuje jenom a právě postava Václava, obecního blázna, který by na klání vesnických idiotů v Allenově Lásce a smrti pro nevýjimečnost svých excesů nepostoupil ani do semifinále. Nechci shazovat výkon Ivana Trojana, ten se snaží, ač nejspíš přesně neví, koho hrát. Václav je oním typem „oscarového retarda“, nad nímž nahlas přemýšlí Kate Winslet v jedné epizodě Komparsu. Kdyby tvůrci konkretizovali jeho chorobu a nezahalovali vše onou „obecnou líbivostí“, věřím, že by mohl vzniknout bez nadsázky silný snímek. Nejasnost scénáristova záměru je obzvlášť patrná ve druhé polovině, kdy najednou dostávají prostor flashbacky do dětství. Můžeme si je vysvětlovat Václavovou snahou zaplnit prázdný prostor po matce, ale to neospravedlňuje jejich nicotnou vypovídací hodnotu a pramalý vliv na takřka neexistující zápletku. Václav, obdobně jako Účastníci zájezdu nebo ROMing, disponuje okamžiky, které bych si dokázal představit coby autonomní povídky s vlastní pointou, ale do celku nezapadají. 60% Zajímavé komentáře: Cival, Tetsuo, DaViD´82, kiddo, ad-k, Cushing ()

Reklama

Legas 

všechny recenze uživatele

Jeden z mála filmů na sáhodlouhý rozbor. Nejdůležitější na Václavovi je fakt, že lidi jdou na Trojana, místo na Václava, smějí se na nevtipných místek (např. Václav s mnoha monokly) a že to není komedie, jim dochází až v posledních 10ti minutách. Ale za to si tvůrci můžou sami, protože podobně jako ve Vesničce střediskové měli do hlavní role obsadit někoho neznámého. Druhou věcí je trochu falešná propagace filmu. Moc si cením toho, že Václav je tragikomedií bez hlášek, bez lidového humoru. Humor tu v první polovině sice exituje, ale je spíš mile úsměvný, než bezzubou řachandou, a často přechází do vážných scén. Posledním problémem filmu je jeho bezčasí. Chvíli máte dojem, že sledujete JZD, kde místní rozhlas vyřvává těžkou dechnu, vzápětí vás udeří do očí zánovní traktor, zřejmě ne Zetor. Ač by se zdálo, že výhrad mám spoustu, film se mi ve výsledku líbil. Často se v něm mluví filmovou řečí, je v něm spousta pěkných scén (ta poslední, rozhovor s matkou ve vězení, zaplacené a nevypité pivo v popředí záběru kulhající mámy, "ta scéna" ve vaně atd.). A závěr mě vážně dojmul. ()

Hakha 

všechny recenze uživatele

Pro mě další česko filmové utrpení, jež sledujeme rádoby "milé" průšvihy Václava, které by mě v reálu velice rozčilovali a neměl bych pro ně odpuštění.... proto nemohu pochopit, proč při těchto scénách hraje tak hravě roztomilá hudba? Když jsem si během sledování postavu Václava přímo zhnusil, tak druhou polovinu filmu (která měla hrát na city) považuji jako velice špatný vtip. Hodnotím 1 hvězdičkou... ()

Xmilden 

všechny recenze uživatele

Václava zachraňuje konec filmu. Čím se více blížil závěr tím více se mi film líbil. Nakonec to stačilo na 3 hvězdičky. Ale tohle já považuji za úspěch, protože mě film první polovinu vůbec nebavil. Roli debila si tentokráte nevyzkoušel ověřený Liška ale Trojan. Největší klad snímku je vynikající hudba. Jinak děj není nic originálního. Pokud tohle byl jeden z nejlepších filmů za rok 2007 tak je to opravdu bída. ()

Galerie (41)

Zajímavosti (20)

  • Hřbitov se nachází v Suchomastech - Borku. (M.B)
  • Film je natočen podle skutečného příběhu. (Elisebah)
  • Hudební skladatel Jan P. Muchow při přemýšlení o hudbním motivu filmu, resp. o nástrojích, které by bylo vhodné použít, dospěl k tomu, že "tím, jak je Václav jakoby blázen, ale přitom to blázen není, navíc si to ani nemyslí, tak jsem si říkal, že by se mi líbilo, aby hudba nebyla nijak bláznivá, aby byl spíš lehce divný instrument, který ji bude hrát. Napadly mě skleničky. Zdálo se mi, že jsou lehce nehmatatelné, stejně jako je nehmatatelný samotný Václav. Ve scénách, kdy hlavní hrdina srší energií, by ale skleničky nestačily, takže tam je podporuje symfoňák, ale v poetických chvílích jsem se snažil zůstat jenom u skleniček. Je to netypický, křehký nástroj." Výzvou pak ovšem bylo najít schopného hráče na skleničky: "To bylo docela napínavé. Ačkoli mě napadly hned na začátku, takže byl relativně čas někoho sehnat, pořád jsem nemohl na nikoho narazit. Ptal jsem se známých, hledal na Googlu, ale nenašel jsem nikoho jiného než jistého pána, který byl zároveň i kouzelníkem, což ni nepřišlo jako nejlepší doporučení. Teprve měsíc před natáčením, kdy už jsem začínal hledat i v Německu a Rakousku, jsem na internetu našel Petra Špatinu z jakési vesničky na Zlínsku, který hodně hraje v cizině. Zpětně jsem se ddozvěděl, že si svoje webové stránky, díky kterým jsem ho našel, zprovoznil pouhé dva dny před tím! Podle ukázek, které tam měl, se mi zdálo, že je přesně tím, koho hledám. Petr zareagoval obratem, měl do toho chuť, ale bál se, že neumí noty, takže jsem ho uklidnil, ať je v klidu, protože já noty taky neumím. Celé se to sice o trochu zdrželo a protáhlo, protože Petr si to musel oposlouchat, natáhnout do sebe a dívat se u toho ještě na film, ale myslím, že ve finále to bylo nakonec lepší, než kdyby to vystřihl nějaký notař. Zdálo se mi, že se Petr do pocitu, který jsme potřebovali, velmi dobře dostal." (NIRO)

Související novinky

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

17.05.2017

Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (více)

Reklama

Reklama