Václav

Rainman nutí své okolí stát se citlivějšími, Forrest Gump je metaforou průměrného stádního člověka. Václav jenom škemrá o milost a pod diagnózu L(ehké)M(ozkové)R(etardace) ukrývá libovolnou právě se hodící schopnost, či neschopnost. I František z Gedeonova Návratu idiota je hlavně spasitelským podobenstvím a zrcadlem ostatních, „normálních“ lidí. Václav však není nevinný a spásu hledá u jiných. ________ Paradoxně tak jde spíš o příběh věčné nedospělosti a nezodpovědnosti než o tom, že většinová společnost nectí odlišné jedince. Je otázka, jestli tento skrytý symptom nedospělosti přiřknout nejenom hlavnímu hrdinovi konkrétního jednoho filmu, nebo zobrazení jeho životní podstaty chápat jako jistý vrchol přehlídky pošahaných a chcípáckých českých mužů, jimiž je naše kinematografie posledních dvou desetiletí přehlcená. ___________ Samozřejmě, takto si autoři Jiří Vejdělek a Marek Epstein svůj snímek nevykládají. Raději jej fanfarónsky srovnávají s Vesničkou mou střediskovou, kde prý byl Otík Rákosník moc hodný a roztomilý, zatímco Václav.je prý více potřeštěný a je třeba si k němu hledat vztah, což by mělo značit jakousi větší komplexnost jejich dílka. Představitel Otíka, János Bán však byl u nás neznámý, a proto mohl být přijat jako „zavostalej“. _______ Pokud tu původně byl zájem udělat film s nesympatickým retardem, který opravdu ani na chvíli nevypadne z původní diagnózy do pozice zbitého plyšáčka chudinky, měl být pro autory laťkou vynikající jihokorejský titul Oáza (Oasis, 2003) Leeho Chang-donga. Film, který bohužel až příliš nepříjemně ukazuje, na co u nás nemáme kapacity. (26.12.2007)

Vypadá to komické a vlastně také vpravdě je to komické. Je to opravdu tak? Říkejte si, co chcete: Václavova duše je velmi složitá věc, ale lze mu vyčítat, že se neumí přetvařovat? Trojan tu vytvořil zajímavou a obtížnou roli, na kterou se důkladně připravoval. Položil tu i důraz na prostředí, v němž Václav žije, aby lépe pochopil jeho mentalitu a konfrontaci se skutečností a přiblížení světa lidské povahy těchto lidí. V tom je smysl a myslím, že věrohodného převedení Václava do filmové podoby je záležitost vizuální, ale veskrze funkční, dovede navodit atmosféru. Herec si určitě uvědomil, že stojí před úlohou, kterou není možno zahrát hereckou rutinou, ale je nutno poznat hloubku lidského charakteru role Václavu. Vznikl tak jakýsi příběh, mírně rozdrobený, ale přesto emotivní. Film vyzněl nakonec docela slušně. (24.02.2008)

Češi jsou od doby "Slunce, sena, čehokoliv" zvyklí se převážně smát při tom, když někdo někam spadne, nebo když se někdo někde legračně fackuje. Nic proti tomu - ale měl bych vědět, na co jdu a co točím. Protože při projekci Václava v kině, kde jsem byl, se někteří lidé smáli i u vysoce intimních a sofistikovaných scén (vana), kterážto byla + - na počátku vážné části filmu. A tvůrci? Je mi jasné, že se snažili téma odlehčit, i na začátku snímku občas tragika probleskla, ale sami filmaři si pod sebou podtrhli stoličku v podobě scén na koncertě či s močůvkou. Některé diváky totiž zmátli. Taky z toho důležitého důvodu, že se film odehrává na vesnici. A Ivan Trojan IMHO předvedl svůj standardní výkon. Nicméně závěr byl silný. 70%. (21.01.2008)

Pro mě tenhle český film jeden zásadní problém - ani chvilku jsem nebyla schopná soucítit s hlavním hrdinou, což je částečně dáno jeho prudivou trotlovitostí a svůj díl "viny" nese Ivan Trojan, který mi zkrátka není vůbec sympatický, sorry. Nic proti jeho hereckému výkonu, pro mě však byly emocionálně zajímavějšími a snesitelnějšími postavami E. Vašáryová a J. Budař. Příběh má jistý potenciál, nicméně na snímek, co běžel v kinech, mi to přišlo slabé... jako TV inscenace solidní. 58% (13.03.2009)

Tak Jiřímu Vejdělkovi se to konečně podařilo. Natočil film, který alespoň z části naplnil své vysoké ambice a nezůstal stát někde napůl cesty, jako se to stalo v případě sice tématicky neotřelého ROMingu či prestižní adaptace Viewegových Účastníků zájezdu. Režisér Vejdělek poprvé natočil film nejen profesně zdařilý, ale především s nějakým alespoň v zásadě přijatelným poselstvím, kde chtění nenahrazuje reálnou kvalitu, jako tomu bylo u předešlých dvou snímků. Vejdělek není ale bohužel TEN natural born director, jakým je třeba Jan Svěrák či Saša Gedeon, jeho režie je pouze rutinérská a z dané látky spíše mnohé prohospodařuje, než aby těžila maximum, neřku-li rezonovala s diváckými žilkami v mozku, k vyvolání katarze má Vejdělkova režijní práce hodně daleko. Co se mu však daří skutečně znamenitě, to je synchronizace jednotlivých tvůrčích složek, mezi nimiž vyniká především skutečně vynikající scénář Marka Epsteina, který ve své naraci nikdy nesklouzává k lacinosti či nedejbože k lascívnosti, i když je plakátově jednoduchý a až ukázkově modelový, což ale není vždy na škodu (viz Levinsonův Rain Man), dále vynikající herecké výkony, zvláště ústřední herecké persony, Ivan Trojan je znamenitý a part duševně zaostalého Václava jsem mu bez výhrad věřil, stabilně skvělá je i Emília Vášáryová či Jan Budař... Dalším skvělým střípkem Vejdělkovy umně poskládané mozaiky byla skutečně stylová kamera Jakuba Šimůnka a někdy až příliš minimalistická hudba Jana P. Muchowa, v některých pasážích až překvapivě nepatetická a neemocionální... Václavovi chybělo skutečně jen málo, aby vznikl nezapomenutelný film a je velká škoda, že neměl sílu a expresi svého závěru....ten silným a expresivním byl... PS: A za Vypsanou fixu dík... (10.05.2008)