Pátek třináctého

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)

Horor naivní a debilní. Bez omezení. Do televizního vysílání zařazen stylově den po pátku třináctého (mimochodem, v ten den mi nic nevycházelo, aniž bych si byl vědom, co je to za den). Několik lidí je zde srandovním způsobem zabito psychopatem, jehož tvář ani jednou neuvidíme (pokud tedy závěrečná pointa nebyla opravdu zamýšlena tak, jak se zdálo, ale něco tak debilního už přesahuje i ty nejkrajnější meze). Ona je skutečně legrace sledovat partu nedomýšlivých jedinců, kteří nejspíš pravidelně absentovali na matiku (To už jsme jenom tři? Čert to vem), a kteří se postupně vytrácejí na zaručeně opuštěná místa, aby měli jistotu, že jejich smrt nebude zaznamenána jiným retardem. Ale bavil jsem se upřímně, stejně tak upřímně jsem nechápal, že ve stejném roce vzniklo třeba Osvícení, horor o sto procent děsivější a ani dnes nebudící smích. Pátek třináctého je počátkem jedné poměrně dost známé série, na které si vystavěl portfolio jeden poměrně dost známý vrahoun (zde paradoxně nevystupující), také je to poměrně dost špatné hororové béčko, které zvlášť v nekonečně natahovaném finále poměrně dost prudí. V osmdesátém roce to možná byla velmi spolehlivá antikoncepce (jestli vám nedocházejí souvislosti, asi dost nekoukáte na horory), dnes však zůstal jenom neplánovaně směšný teen horor s lacinými triky a zcela bez atmosféry. 60% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, ScreamJay, Dan9K, JohnnyD, liuk, Hopper, miron (16.10.2006)

Vynikající úvod klasické vyvražďovací série. Tohle je prostě takový oldschol slasher z tradičními pravidly žánru jaké už se dneska netočí. To znamená, že se hulí chlastá šoustá a zabíjí, ale přitom se postavy nemusí chovat jako totálně vypatlaní náctiletí dementi. Jednička sází hlavně na atmosféru řekl bych asi nejvíc ze všech dílů a to finále už je pro mě tak trochu kultovní záležitost. Sice musím srazit hvězdu za to, že můj miláček Jason se tu nevyskytuje, ale jeho pomstychtivá máti taky stojí za to a ten sen na konci jak ten odpornej kluk stáhne hlavní hrdinku do jezera... Normálně když jsem to v 13 letech poprvé viděl, tak jsem se posral.85% (04.10.2014)

Naprostej základ kempovejch vyvražďvaček. Občas to má dobrý momenty, občas slabší, některý vraždy trikově výborný, některý nudný, konec zbytečně protahovanej a hudba z velký části vykradená z Psycha, ale jedno se tomu prostě upřít nedá a to, že to zrodilo božskýho Jasona a kvůli tomu se už vyplatí tomu nadržovat. Navíc to má výbornou atmosféru a vrahova osoba je, na tehdejší dobu, pěkně zdařile tajemná až do úplnýho konce (03.01.2009)

Jason byl pro mne vždycky z trojice osmdesátkových slasher velikánů nejméně zajímavý (vede Freddy, v těsném závěsu neúprosně se blížící Michael), i přes ikonickou vizáž naštvaného hokejisty s mačetou. Ale bylo čas si doplnit vzdělání, a tak jsme s přítelkyní dali během týdne všech deset dílů Jasonových dobrodružství. I když tedy v tomto filmu se vyskytuje jen na skok (a navíc jen jako malý oslizlý capart, žádná vraždící mašina). Protože jak všichni už stejně dobře ví, tady je hlavním záporákem jeho milovaná máti, co se přišla pomstít všem těm pubescentům toužících po zábavě, alkoholu a předmanželském sexu. Asi se nečekalo, že by se z Pátku mohla stát série, a tak se v tuhle chvíli tvůrci snaží o jakž takž uvěřitelný koncept šílenství a pomsty, ale už s dalším dílem přijde změna (a Jason)... Taky je dost poznat, že film byl hodně levný a ani neobsahuje tolik klasických propriet jako další díly (třeba rozsáhlé kozí farmy), ale jako startovní laťka to stačí. Při prvním zhlédnutí jsem si navíc na konci díky nečekanému momentu skoro vypíchnul oko, takže solidní čtyři hvězdičky. (04.09.2004)