Pátek třináctého

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)

film si zaslúži hodnotiť naplno ...lebo režisér dokázal preklenúť mystériu surreálna jedným z najlepších horrorových záverov aký som kedy videl ....diváka necháva v neistote...žije nejaký ten Jason alebo nie .... ?? nebola to len psychodezilúzia hlavnej predstaviteľky ... ???? všetko to teda možno prebehlo len v reálnej rovine a žiadny Jason nežije ....... to čo nasleduje potom ....je už len Minerova konštrukcia (sur)reality o paraexistencii nesmrteľného Jasona ..... ktorého anatomické skupenstvo nerešpektuje zásady fyzikálnej deštrukcie a dekompozície .... tomuto story teda pridáva horrorový grád práve reálna uskutočniteľnosť ....čo sa už o žiadnej z ďalších častí nedá povedať ( aspoň doteraz veda nezaznamenala ani jeden prípad tak extrémnej odolnosti organizmu ..ako to bolo u Jasona ). (05.05.2005)

Tento prvý Piatok 13 je jasné nízkorozpočtové B-éčko. Ale za ten rozpočet čo mali tvorcovia to dopadlo slušne. Režisér Sean S. Cunningham(ktorý okrem tohto nemá na konte nič významné) a scenárista Victor Miller(pôsobil len na scenároch a len na Piatkoch 13 a to:1,6,8,10 a FvJ) mali k dispozícií len $700,000(ale taký TCM ´74 mal len 140 000) a tak vyskakovať s trikmi nemohli, klasické zabodnutie sekery do hlavy či podrezanie krku bohate stačilo. Hlavne to nebol len ďalší tuctový horor kde sa vraždí sem a tam. Tu ide hlavne o atmosféru, Vrah ktorého identitu sa dozvieme až na samom konci filmu sa len objaví zriedka a aj to keď ide na vec. Veľkým plusom pre tento film bola hudba, na to či či či ha ha ha sa nedá zapomenút doteraz. Mám rád tieto Main Theme jednotlivých hororou tak ako u Haloween, či Nightmere aj tu je to proste 50% filmu resp. atmosféry. Režisér Sean S. Cunningham spravil to čo vystihuje veta Za málo peňazí veľa muziky. Inšpirujúce pre ďalšie a ďalšie horory bola predovšetkým kombinácia dvoch hlavných aspektov ktoré som už tuším v nejakej svojej recke spomínal: mladosť a prostredie. Mladí ľudia umierajú lepšie než starci, mladí ešte vedia utekať a majú silné hlasivky a čo sa prostredia týka. Nejaký zámok či hrad z filmu Dracula či Frankensteina je síce pútavý, ale chatkový tábor pozná každý z vlastnej skúsenosti tiež aj ako cestu na WC počas noci. Takže čím viacej sa divák stotožní s prostredím tým je väčšia šanca že sa bude báť. Možno toto všetko vtedy nevedel ani samotný režisér, no mi to už vieme :) Celá recenzia: TU (03.05.2006)

Stál naprostý pakatel, vydělal nehorázný balík. V době, když už vznikaly mnohem děsivější kousky žánru, za oceánem táhl jeden z nejvýraznějších kosičů mladého masa. Zlověstná atmosféra prvního dílu série slasherového subžánru, ve kterém hraje první housle chlapík s hokejovou maskou (tady jí ještě nenasadil) a mačetou, je tím (téměř) jediným, co docela láká. Mladí vedoucí letního táboru mají jediný úkol – zemřít. Než prokleté místo Crystal Lake spustí letní sezonu, parta přátel se tu oddává alkoholu a sexu, jakmile se však setmí, za deště se začnou násilně oddělovat od ostatních. Škoda, že tvůrci potenciál letního tábora prakticky nevyužili. Scénář je samozřejmě mizerný, postavy pronášejí úsměvné dialogy i dělají docela špatná rozhodnutí a o technické stránce filmu moc mluvit nelze. Přesto to docela funguje. I když plochá zápletka neumožní se s kýmkoliv na plátně ztotožnit, je mi jasné, že kdokoliv přijde s dalším pokračováním (naposledy v roce 2009), budu se těšit mezi prvními. (16.06.2014)

séria piatkov trinásteho vytvorila legendu (meno, maska, spôsob a hlavne motivácia vraha), stala sa kultom, no v konkurencii iných zásadných (a aj časovo dobou vzniku a vznikania podobných) hororových veľdiel je asi najslabšia. je to číre nízkorozpočtové hororové béčko osemdesiatych rokov, ale aj tak mám pocit, že nebyť snahy urobiť z toho kult už pri vznikaní (prvé tri diely boli robené bez ohľadu a čakania na to, či má diel predošlý kasový úspech), tak by sa z neho stalo dielko klasické s menšou základňou fanúšikov a asi až v posledných rokoch, a nie hneď od začiatku a tak masovo. je ale na celej sérii sympatické, že jednotlivé diely kolíšu minimálne, že sa dodržiavajú a cibria trademarky a všetkému kraľuje nemotorný obor s hokejovou maskou a nezabudnuteľný motív henriho manfreidniho. (16.07.2011)