Až bude padat hvězda

Nějak se nemůžu ztotožnit s tím, že každá zdravotní sestra před maturitou je totální třeštiprdlo, naopak každá sestra po pár letech praxe musí bejt megera. Nepřesvědčila mě ani melodramatická Taťána Medvecká, nedojal mě ani dojemný závěr korunovaný životním moudrem v podání jako vždy upjatého Radovana Lukavského. Takže zbývá jen sympatická Dana Medřická v nezvykle záporné roli. Jednohubka bez nutnosti opakovaného vidění. (03.01.2013)

Realitu tehdejší zdravotnické školy podle mojí mámy daleko líp zachycoval film My, ztracený holky. Tenhle film se sice měl odehrávat v 70. letech (viz ten americký přístroj), ale postavy se chovaly a mluvily, jako by byly z 50. let (což vlastně potvrzuje i zmínka o umístěnkách). Je to škoda... kdyby ten příběh zasadili do 50. let, tak to i celkem mohlo fungovat. Takhle je to jen nevěrohodný, laciný TV film. (07.07.2017)

Hbitě zpracovaná, ale skvěle obsazená televizní povídka, která by si zasloužila větší prostor, a byl by vznikl film, který by zastínil lecjaký soudobý barrandovský biják. Medvecká uchvacuje nejen svou věčnou krásou, ale i přirozenou dobrotou, která její postavu prozařuje, a Medřické by se mělo dostat více místa, aby se její nepříjemná, ba zlovolná antihrdinka skutečně prokreslila. A stejně tak celé špitální prostředí se všemi svými obyvateli nemuselo zůstat tak kulisovitě sterilním. A tento bílý svět mohly dále rámcovat události a souvislosti vnější. Vlastně je to promarněná příležitost, ale i tak stojí za to vracet se k této skice. (28.12.2018)

I v malých československých poměrech se dá natočit kvalitní kratší televizní drama. O poněkud jednodušší sestřičce, která to co nemá v inteligenci bohatě nahrazuje nezištnou starostlivostí a obětavou ochotou pomoci člověku - aneb dobří a hodní lidé to nemají v životě lehké - je to dojemné, pěkné i smutné. (16.03.2013)

Příběh nemocného a útěšné mladičké zdravotní sestry, která se věnuje jeho péči, dodnes neztratil svou působivou jímavost. Výkon obou mladých protagonistů, tehdy začínajících Taťány Medvecké a Jana Hrušínského, byl ve své době překvapením i povzbuzením nejen pro ně, ale i televizní diváckou veřejnost. Místy toto naléhavé mravní drama vzníceného srdce a vzbouřeného svědomí jakoby přerůstalo své téma a svůj přidělený čas a prostor. Bylo by zajímavé zjistit, zda po 35 letech tuto svou schopnost ztratilo nebo si ji naopak uchovalo. (24.03.2008)