Režie:
Gus Van SantScénář:
Gus Van SantHrají:
Gabe Nevins, Daniel Liu, Jake Miller, Taylor Momsen, Christopher Doyle, M. Blash, Gus Van Sant, Emily Galash, Scott Patrick GreenObsahy(2)
Paranoid park, je místo v americkém Portlandu, kde se pravidelně setkávají mladí skateboardisté. Jedním z nich je Alex, který kromě problému typického pro mladou generaci, řeší i rozvod rodičů a nepříliš idylický vztah s přítelkyní Jennifer. Všechny tyto problémy se pro něj stanou podřadnými v okamžiku, kdy Alex nechtěně způsobí smrt člena bezpečnostní stráže. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Videa (2)
Recenze (96)
Teď napíšu komentář, který je spíš určen spolukolegům z FAV, kteří se na tento film (stejně jako já) nedívali za účelem vlastního pobavení, ale takřka z donucení (seminární práce). Kdybych si na Paranoid Park vyrazila jen tak do kina, dala bych mu za 2* (no, možná 3*). Protože jsem ale film sledovala s cílem nalezení dominanty a vysledování, jak dominanta ovlivňuje ostatní prvky formy, uvědomila jsem si vnitřní fungování filmu a musela jsem hodnotit mnohem lépe. Proto chápu ta rozporuplná hodnocení.... ()
Jsem překvapený nízkým hodnocením tohoto snímku a z některých komentářů mi vyplívá, že mnozí film příliš nepochopili. Klišé? - Vůbec, rád bych tedy slyšel nějaký příklad. Deníková struktura vyprávění? - Já si představuju deníkovou strukturu vyprávění tak, že se rozvíjí den po dni, a ne náhodné cestování časem mezi vzpomínkami hlavního hrdiny, který spíše odpovídá lidskému proudění myšlenek. Tendenční vyprávění? - Děj se neustále bez jakéhokoliv varování přemisťuje v prostoru a v čase, některé scény se objeví dokonce dvakrát a divák si uvědomí že tato sekvence patří časově jinam, než kam ji původně řadil. Je to jako skládání mozaiky z mnoha maličkých střípků, v nichž se "rozvíjejí" dvě jednoduché dějové linie. Ale to jak jsou vyprávěny nutí diváka, aby byl neustále v pozoru. Gus Vas Santovi nešlo o to vyprávět jak to bylo, ale jak si to pamatuje hlavní hrdina. Proto zpomalené záběry, zamlžené pozadí, střídání 8 a 35mm materiálu. Dle mého jde o neskutečně vynalézavé dílo, které ale asi bohužel nezanechá v našich končinách větší ohlas. ()
Bol som k filmu skeptický a práve preto som bol príjemne prekvapený. Príbeh je jednoduchý, spravený spôsobom, ktorý sa viacej približuje realistickému zobrazeniu. Snaží sa bez dramatizácie ponúknuť príbeh jedného dospievajúceho chalana, ktorý nehodou dopustil aby zomrel človek. Gus Van Sant ale dokázal z príbehu spraviť naozaj pôsobivé dielo. Jednak je to zásluha hudobnej a zvukovej časti filmu, ktorá je ako keby naplnená ruchmi a pod kožu sa derúcou ale príjemnou hudbou a potom kamerou, ktorá je rozostresená ,v pohybe a ktorá pôsobí dokumentárne. K dobru filmu ešte slúži fakt, že nemá dlhú stopáž a že celá zápletka zostane otvorená. Pritom sa ale dôležité veci v živote hrdinu uzavrú. Ďalším silným ťahom je obsadenie neznámych tvári, ktoré pridávajú príbehu na realistickosti. Záleží samozrejme od vkusu, ale mne tento film po mnohých stránkach ulahodil. ()
Neviem ako to Van Sant robí, ale nejako sa mu darí vyrábať artovky, ktoré dokáž osloviť aj mňa. Možno preto, že dokáže hluchotu a bezdejovosť natočiť pútavou formou bez toho aby z nej bola cítiť kŕč. A to ja mám rád. Celkom depresívny ale rovnakou mierou citlivý a hlavne s chuťou natočený malý film. 9/10 ()
„V skutočnosti nikto nie je pripravený na Paranoid Park.“ Gus Van Sant je ďalší Lasse Hallström – niekdajšia obrovská režisérska nádej (MOJE SÚKROMNÉ IDAHO, DOBRÝ WILL HUNTING) začala rokmi upadať do priemernej rutiny (OSUDOVÉ STRETNUTIE) a kurióznych experimentov, ktoré nikto nepochopil (remake PSYCHA). Bohužiaľ, PARANOID PARK (známe miesto v Portlande, kde sa stretávajú po nociach mladí skejťáci) má mimoriadne natiahnutý scenár, ktorý vôbec nie je o tom, o čom mal byť. Namiesto toho je o veciach, ktoré miestami až príliš zaváňajú pokusom o samoúčelnosť a umelo vyvolaný škandál (zobrazovanie sexu skôr detí ako mladistvých á la Larry Clark). Zopár dobrých náznakov (rozpoltený strážnik, výčitky svedomia) slabej snímke (pripomínajúcej voľnú adaptáciu Dostojevského „Zločinu a trestu“) nepomáhajú až tak, ako by sa mohlo zdať. Pokiaľ je to generačný film, potom nemá táto generácia čo komu povedať a to je strašné. Cinematik 2009 ()
Reklama