Sněženky a machři po 25 letech

Jelikož už jsem byl dopředu připraven na styl tohoto filmu, který se více blíží depresi než komedii, nebyl jsem vůbec zklamán. Ba naopak. Svým způsobem jsem se velmi bavil. Občas je dobré si pustit i takové snímky, které navodí nejen melancholii, ale taky vás trochu nakopnou se sebou něco dělat. Pro mě naprosto zasloužené 4 hvězdy. A hlavně bych rád ocenil výborný hudební doprovod filmu, který byl dle mého názoru nejlepším, který se v českém snímku objevil minimálně od počátku tisíciletí... (24.02.2009)

Není to až tak strašné zklamání, jaké bych očekával, ale byly tu jisté chvíle, které nemohly být horší než trapné, a už i to je na to blbý, nebo spíš trapný slovo. Nebýt těch zbytečných scén, byl by film kratší, zábavnější a hlavně kvalitnější. Kdyby se film zbavil trapné scény s Neumannovou, trošku ubral hraní mladé dceři tehdá mladého Vikiho Cabadáje, možná by to mohlo být i o několik chlupů lepší než to nakonec dopadlo, každopádně to i přes to všecko nedopadlo zas tak špatně, a klidně bych na to do kina šel znova, leč nemusím, protože film si zasloužil druhé místo navštěvovanosti po prvním promítacím víkendu a málem předběhl i první Vratné lahve o pouhou pětistovku. Sněženky a machři je melancholické, trošku, nebo až trošku moc přehnané vyprávění o tom, jak život jde dál, a jak se s tím kdo dokáže poprat. Abych pravdu řekl, tak v jistých chvílích jsem se opravdu příjemně zasmál, nemělo to chvílemi chybu, i když začátek se nijak závratně nerozjel, po chvíli to mělo šmrnc, ale ke konci to kvalitou hodně upadlo, zvážnělo, a tak trošku nadhodilo, že dvacetpět let je holt dvacetpět let a nikdo ten fakt, že to všecko je takové jaké je, nezmění. I tak mi to příjemně uteklo, a já nechtěl, aby film končil, což se stává jen u těch dobrých. (22.12.2008)

Jejej, to je ale zvláštní film. Koncipovaný jako hit zimní sezóny, ale pokud nepočítáme product placement (kvůli němuž ale diváci nechodí do kina), tak tu nejsou vlastně žádné znaky typické komerční zábavy pro masy, jaké mají např. nechutné snímky Marie Poledňákové. _____ Sněženky a machři po 25 letech jsou velmi hořké, smutné a fascinujícím způsobem "rozviklané" dílo, které jako vyprávění nedrží pohromadě, ale jako generační výpověď je to nesmírně silné a komplexní. V té trapnosti, hluchotě a prázdnotě se zračí všechny nezdary, jež potkaly lidi, kteří zažili listopadový převrat. ______ Předpokládám, že se k tomuto filmu budeme vracet s odstupem let podobně jako se tomu stalo s Dědictvím Věry Chytilové a Bolka Polívky. S ním sdílí povadlé Sněženky mnohé rysy; především mudrlantský moralismus - který osobně nijak nevyznávám, ale chápu ho. Ale právě proto, že Machrům po 25 letech - na rozdíl od Dědictví, jehož vážnou rovinu překrylo kultovní hláškování - chybí záchytný humor, bude tento film chápán jen jako "johnovské memento" a pesimistický pohled na roky, jež právě prožíváme.______ Říkám to s plným vědomím toho, že pokládám střetnutí Johnova a Pelantova scénáře s Taušovou režií a kamerou od Chadimy za podivně nefunkční celek. Ale "chyby", omyly, rozpaky a neobratně vykoktaná poselství také o něčem svědčí... Vlastně mě to dost zasáhlo, i když nejsem ve věku hrdinů. _____ Rád bych někdy zkusil srovnat různé typy "lidových filmů", Hřebejkem počínaje, Poledňákovou a Účastníky zájezdu pokračuje a Sněženkami konče. Hodně bychom se z toho dozvěděli o národní povaze a společenském klimatu i podmínkách kulturního provozu. ______________ P.S. Jinak mě dost překvapuje, jak povrchně si spousta lidí pamatuje první film a má ho zafixovaný jako něco humorného a "kultovního". Obávám se, že ta kultovnost mu dost ubližuje. Stejně tak mě udivují otázky "proč to pokračování vzniklo", nebo rádoby dobré rady "nemělo to nikdy vzniknout". To je prostě krátkozraký fetišismus, který si hýčká původní film jako něco úžasného a "příjemného", brr. (21.12.2008)

Nevyrovnané. Nebát se tvůrci vystřihnout všechno to trapné vaření z hlášek dávno minulých, úplně ignorovat tu trojici machen a více nechat vyniknout fungující stránky, tak to mohlo být ještě o třídu lepší. Materiál tu na to je. Čekal jsem vaření z vody, je tu. Nečekal jsem ovšem, že budou mít tvůrci zároveň i co říci. A to rozhodně mají. Jako komedie to sice nefunguje ani chvíli, ale jako takové jedno velké melancholicky-nostalgické povzdechnutí to svoji funkci plní až překvapivě dobře. (11.10.2009)

O pokračování Sněženek a machrů se dá směle prohlásit, že je to absolutní protipol svého celkem optimisticky vyhlížejícího předchůdce. Sešla se tu sice stará herecká parta, ale přesto je tento film svým pojetím o tolik jiný. Tvůrci totiž pokračování pojali snad až příliš pietně a v pesimistickém duchu. Ono se to sice přímo nabízelo, že ve dvojce půjde o jakési bilancování uplynulých 25 let a neustálé opakování notoricky známých hlášek z jedničky to jen potvrzuje, nutno však dodat, že tyto hlášky zde už vůbec nefungují a jejich neustálé mechanické opakování navozuje dojem, že tvůrci chvílemi nevěděli, jak dál, protože film se poměrně vleče a nikam se výrazně dějově neubírá, ale přesto je zajímavé sledovat, jak se ústřední hrdinové za ta léta nejen fyzicky změnili. Z hereckého hlediska jsou výkony celkem snesitelné, ale taková Freimanová nebo Brzobohatý snesou i přísnější měřítko. Pesimistickému rozjímání ale nějak chybí životnost. Prostě by to chtělo víc života do toho umírání a nechce se mně věřit, že život po čtyřicítce, je taková hrůza. Ten, kdo ale miloval jedničku, bude dvojkou velmi zklamán. 50% (22.03.2009)