Sněženky a machři po 25 letech

„Takhle se vožrat... A ještě k tomu u konkurence!“ Horkastá melodráma Sněženky a machři po 25 letech nadväzuje na Sněženky a machřov. Iste, to každá dvojka. Ale kým Terminátora 2 si vychutnajú (asi...?) aj diváci, ktorí nevideli jednotku, tu je to iné. Bavíme sa o voľnom pokračovaní snímky, ktorá nebola o akcii, ani o trikoch. Bola o postavách, vzťahoch, dialógoch. Dvojka sa odohráva 25 rokov po školskom zájazde, na ktorom sme s tínedžermi (a ich učiteľmi, napr. Radek Brzobohatý) zažili všetko, čo sa (vraj) zažíva, ak sa ďaleko od rodičov, v čarovnej a zasneženej chalúpke, obklopenej majestátnymi decembrovými horami, stretne partia dospievajúcich. Teda láska, zrada, priateľstvo, sex, vernosť i nevernosť. Dvojka vychádza zo zaujímavej otázky, čo sa stane, ak sa títo žiaci stretnú po desiatkach rokoch. Miestami je situácia bizarná (Brzobohatý vyzerá v roku 2008 úplne rovnako, ako v roku 1982) a napriek tomu, že snímka trvá takmer dve hodiny, pôsobí skratkovito/nedopovedane. Kým svojrázny Jan Antonín Duchoslav a (autobiografický?) Michal Suchánek sú super, detto ďalších pár kusov, ostatní iba bezmocne (a vari i bezradne) postávajú na scéne a snažia sa nepokaziť to. A tváriť, že v príbehu majú miesto. V skutočnosti im ho však kradne nová generácia (stíhačka Juliana Johanidesová, ex-feťák Jakub Prachař). Film zaujme slušnými hláškami („Co je to tady za idioti pokřivený?“), poetickou atmosférou a scenárom, ktorý nie je dokonalý, ale jeho zámer je krásny a to zobrať kultové postavy z originálu a nechať ich zostarnúť (spolu s fanúšikmi). Kým kedysi sme si ešte všetci mohli klamať, čo z nás vyrastie, po 25. rokoch je načase priznať si, že ľudia sa nemenia, na čo vyzerali ako mladí, to v dospelosti dotiahli do dokonalosti, stučneli, stratili sny a u väčšiny prepukla pokročilá depresia a hádzanie flinty do žita so sklonmi k podceňovaniu. Rocky Balboa stavil na podobnú kartu, ale, samozrejme, jemu to vyšlo oveľa lepšie. (04.01.2010)

Stará banda je opět na horách a i když mají hrdinové nějakou tu vrásku a kilo navíc, některé věci se prostě nemění. A některé se mění hodně. Návrat k hrdinům české komediální klasiky hraje více na nostalgickou než na komediální notu, ale moc to bohužel nefunguje. Nebýt pár dobrých hereckých výkonů, slušné kamery a hudby, byl by to průšvih. Takhle jsou Sněženky a machři po pětadvaceti letech jen průměr, u jehož závěrečných titulků budete marně přemýšlet, proč vlastně vzniknul. (19.12.2008)

Vzhledem k tomu, jak velká reklamní kampaň tomuto filmu předcházela, je na místě možná trocha zklamání. Ovšem, rozhodně bych nebyl tak skeptický, jako většina kritiků. Odmyslíme-li si nevymýtitelné názory, že druhé díly zkrátka musí být horší (snad vyjma trilogie Kmotr), zapadne pokračování Sněženek do současné české filmové tvorby vcelku hladce. Je otázkou, jestli se naše domácí tvorba ubírá tím správným směrem… Avšak nebýt nevyvážených hereckých výkonů, mile rád bych udělil čtyři hvězdičky. A to především za navození příjemné a pohodové atmosféry. (28.12.2008)

Nevyrovnané. Nebát se tvůrci vystřihnout všechno to trapné vaření z hlášek dávno minulých, úplně ignorovat tu trojici machen a více nechat vyniknout fungující stránky, tak to mohlo být ještě o třídu lepší. Materiál tu na to je. Čekal jsem vaření z vody, je tu. Nečekal jsem ovšem, že budou mít tvůrci zároveň i co říci. A to rozhodně mají. Jako komedie to sice nefunguje ani chvíli, ale jako takové jedno velké melancholicky-nostalgické povzdechnutí to svoji funkci plní až překvapivě dobře. (11.10.2009)

Podruhé louhovaný sáček čaje zkrátka nechutná a nic na tom nezmění fakt, že 25 let někde ležel, než ho zase šoupli do hrnku.... Vtipy už nefungují, obstárlí herci už nejsou zajímaví a celé to tak nějak nudí... Uáááááá nějak jsem klimbnul. Jak to vlastně skončilo ? Jestli ve filmu něco funguje je ten sentiment. Vzpomínky na sladké tenkrát, kdy vědět to co dnes, dělalo by se lecos jinak. Ale takový je zkrátka život a každý pokus o cokoliv je první a jediný. Hvězda navíc za hudbu. * * (10.12.2012)