Můj nejlepší přítel

Komedie to moc není. Je to úplně vážný film snad ani ne o neschopnosti mít přítele, jako spíš o tom nechtít se angažovat v mezilidských vztazích, což obvykle nastane po nějakém zklamání, (spoiler) ale tady to není nijak vysvětleno a dokonce je nabídnuta jednoduchá terapie, která vše otočí, a z "hrdiny" se najednou stane nejlepší přítel řady lidí, v kruhu přátel oslaví narozeniny a také je si jist, že mu má kdo přijít na pohřeb. Takže vlastně taková pohádka o Popelce, jen těmi třemi oříšky je Dany Boon. (konec spoileru) (14.10.2018)

Starožitník Francois Coste se hloupě vsadil se svou společnicí. Vždy se pracovně pohyboval mezi spoustou lidí a tak nepochyboval o tom, že nebude problém představit jí svého nejlepšího přítele. Při bolestném čelním střetu s realitou mu konečně došlo, že slova přítel a známý nemají stejný význam. Francois však na hledání přítele vytrvale pracuje a za svou snahu je vyšší mocí odměněn poznáním mozkového gymnasty Bruna. Jenže nejlepší přítel by neměl být zneužíván k povrchnímu vítězství sázky o nepěknou vázu v hodnotě několika set tisíc Euro. (11.08.2009)

„Zajímáš se někdy, co dělám mimo zaměstnání?“ - „Respektuju tvé soukromí.“ - „Ty se nestaráš o jiné lidi.“ - „Vážně si to myslíš?“ - „Ano, ale na tom nesejde.“ Aneb není jednoduché vyhrát sázku vyžadující reálného nejlepšího přítele, když jsou pro vás ostatní jen klienti, kolegové, cizinci a vy si vystačíte sám…anebo ne? Bylo milé pozorovat nesourodou dvojku v podobě odměřeného, snobského sběratele uměleckých kousků a vřelého, zvídavého taxikáře, kteří procházejí lekcemi, jak navazovat přátelství (výborní Auteuil a Boon). Film není až tak vtipný jako spíš úsměvný. Přesto mě při očekávání pohodové, odlehčené komedie trochu překvapilo, že nemalou část projekce jsem sledoval hlavně tragikomedii, hořkou a smutnou (u „Kde jsou slzy?“ až mrazí). Pasáž soutěže byla samozřejmě dost naivní (zvlášť překročení časového omezení), přesto to filmu nedokážu vyloženě vytknout. Za mě slabší 4*. „Nejsem tady, abych si půjčil peníze.“ - „Nebylo by to poprvé.“ - „Vždy jsem ti je vrátil. Dobré účty dělají dobré přátele.“ - „Dobré účty dělají dobré účty.“ (25.04.2021)

Ja by som to rozhodne nenazval komediou, ale prakticky cistokrvnou dramou. Pokusov o nejake vtipne scenky tam bolo len pár. Väcsinou sa hralo na smutnu nôtu. Mne sa nepacila zamienka, preco sa rozhodol hlavny hrdina zmenit. Scenaristi si mohli vymysliet nieco zmysluplnejsie. Lenze po rozpacitom uvode sa film skvele rozbehne a my sledujeme dojemny pribeh vznikajucom priatelstve medzi jednym sebcom a chudakom. Bohuzial uz spomenuta uvodna zamienka naznaci, ze zaver sa musi nejak skomplikovat. A sposob aky si tvorcovia vybrali k finalnej katarzii mi pripadal neskutocne blby. Uplne rozbil tak skvelo vybudovanu atmosferu. Chapem, preco si tento sposob zvolili. Kvôli jednej blbej metafore so zolikom, ale podla mna to nebol stastny napad. Skor naopak. Nastastie epilog to nakoniec napravil a vdaka tomu mozem tento film kazdemu odporucit. Aj ked sa bohuzial nejedna o bezchybny film, tak to za jedno pozretie rozhodne stoji. 6/10. (19.10.2012)

V jednoduchosti je krása, což v tomto případě platí dvojnásob. Člověk bez přátel je třtina ve větru se klátící a hledání přítele může být pěkná patálie. Ve francouzském pojetí je to ale především poetický příběh, který s neuvěřitelnou lehkostí vede k očekávanému šťastnému rozuzlení. Od začátku je vše dané a jasné a přesto to fuguje skvěle. Skvělá režie a tudíž i film, stojící na Auteilovi a jeho nejlepším příteli...90% (26.02.2011)