Výstřel

Výborný napínavý snímek... Nijak zvlášť rychlé tempo vyprávění, ale gradace v určitých místech je opravdu výtečná. Hudba naprosto trefná... A ten často omílaný konec... Po něm jsem ještě pět minut jen seděl a nevěřil vlastním smyslům. John Lithgow tomu sým magorem nasazuje korunu:). (Kdo ví, proč se mi vždy víc líbí psychopati než hlavní klaďasové?:D). Díky tomu závěru tedy nakonec celých 5;-). (07.08.2006)

Viackrát zmieňovaná podobnosť s Antonioniho Zväčšeninou je čisto náhodná. Približne prvá polhodina láka diváka na zážitok podobný Zväčšenine, ale ten si začne všímať odlišnosti, ktoré sťahujú film stále nižšie. Nekvalitný scenár, naivita a nepravdepodobné konanie postáv vyústia do trápneho záveru, ktorý ničí dobré meno Briana de Palmu. Ešte že sa nedozvedel, aký dabing jeho filmu pripravili v Československu. Potajomky som dúfal, že by tento Travoltov úspešný film mohol ašpirovať na štyri hviezdičky, ale ku koncu som ťažko ratoval pôvodné tri. (07.09.2020)

Zvětšenina a Rozhovor přežvýkáni pro diváky, kteří sledují filmy s popkornem v ruce. Ach, jsem na tuhle větu tak pyšná, že ji ani nezměním, i když není pravdivá úplně stoprocentně. Nějaké (zejména kameramanské) bonbonky se tam najdou, ale budu si stát za tím, že film je z této tématické trojice nejslabší. Hlavně proto, že narozdíl od ostatních dvou není o ničem jiném než o tom, co ukazuje. Přiblblé rozhovory Travolty s tou holkou jsou prakticky za trest a bohužel tvoří jádro toho, o čem režisér vypráví. Tady scenáristická rozpačitost dosahuje vysokých hodnot. Žádná existenciální postmoderní krize izolovaného člověka se nekoná, člověk se nechce jít po konci střelit do hlavy, protože život nemá smysl. Ale chce jít zastřelit Travoltu za to, co udělal. Prolínání práce na dokonalém výkřiku s hlavní linkou v průběhu působí trochu rozpačitě, ale ten konec zřejmě způsobí, že se nejeden pervert spokojeně usměje a nebude film považovat za ztracený čas. Jsem ráda, že jsem se zděsila i pousmála, moje milé osobnosti se zdají být v rovnováze. (24.07.2015)

Tak toto mi vôbec nesadlo, čo mňa samého seba celkom prekvapilo:)...Neprišlo mi to napínavé, zaujímavé, temné..skôr nudné a sterilné . Jediné, čo si zapamätám sú typické DePalmovské fetišistické zábery a strihy (havária, Travoltove hrátky so zvukom). Keby aspoň DePalma viac a lepšie vykrádal Hitchcoka, ako to má/mal vo zvyku:) (28.12.2009)

Některé starší kousky z dějin americké kinematografie jsou tak výjimečné, že při jejich sledování ihned zapomenu na moderní vybroušená dramata a zběsilé akční filmy, které mám tak rád. Jiná starší filmová díla pak jsou i navzdory osvědčenému jménu režiséra nezáživně natočené, nudné události, které nezachrání ani zvuční herci nebo bezvadná atmosféra. Výstřel bohužel pro Briana De Palmu (od kterého jsem nedávno viděl perfektní Carlitovu cestu) spadá do druhé kategorie. Začátek se slušně rozjede, občas připomíná Travoltovo hledání pravdy nezapomenutelnou Zvětšeninu z roku 1966 - při které jsem ve scénách s vyvoláváním fotek tajil dech - ale pak nastane jakýsi podivný zlom, a zbytek filmu se zvrtne v ohromnou nudu. Je sice pěkné míchat thriller se špionážním dramatem, jenže když mě vyšetřování vedené hlavními postavami vůbec nebaví, asi je něco špatně. Od dvacáté minuty jsem na televizi koukal spíše ze setrvačnosti a zájmu o Travoltovo herectví, než aby mne opravdu zajímalo, jak to celé dopadne. 55% a perfektní konec. (02.10.2009)