Náklad 200

Pravdivá poetická sonda do života krásných, duševně zcela nepoškozených, inteligentních, vzdělaných a bezelstně milých lidí, žijících v nádherném městě a ve skvělé době, která nejednomu citlivému snílkovi či beznadějnému romantikovi vyloudí na tváři šťastný úsměv a naplní jej nadějí, že láska, moudrost, kultivovanost a filantropie ještě zcela z té naší hroudy nevymizely. Mimořádně něžné dílo plné citu, porozumění a lidské vzájemnosti, v němž se sqostně snoubí úchvatná estetika s čirým dobrem a po jehož zhlédnutí budete přetékající optimismem mít neodolatelnou chuť žít výhradně dle okřídleného kréda doktora Horatia „Carpe diazepam“. Tak příjemnou zábavu, miláčkové! (26.04.2023)

Takhle silný coenovský nádech (v případě tohoto snímku se spíše hodí říct zápach) bych opravdu z Ruska nečekal. Pomalé tempo, které pozvolna rozplétá příbeh, se několikrát dostane do rozporu s jásavými rytmy sovětských diskoték, což jen podtrhuje bizarnost a absurdnost filmu a doby. Mám pocit, že kritizovaná nechutnost a chladnost je přesně tím, čím by se to, co se v Sovětském svazu dělo, dalo nejlépe popsat. Navíc když je vše podpořeno skvělými hereckými výkony, tak se nám dostává pocitu děsivé reálnosti (aniž víme, že film je natočen na motivy skutečné události). Původně jsem chtěl dát lepší čtyři hvězdy, ale vzhledem k výbornému "konci" a matce Žurkova musím jít ještě o stupínek výš. (05.01.2011)

Ruská kultura má něco do sebe. Je silná, působivá, emotivní. Tenhle film funguje super. Ať je to oprýskanost a bída, hudba, obraz, lidi (filozofující primitiv proti vlastně prázdnému profesorovi ateismu)... brutalita, nezájem o druhé, zneužívání moci, atmosféra skoro středověké chudoby venkova a odlidštěného industriálu měst. Ten film je drsný, ale nedá se přestat koukat. Za mne top. (30.04.2021)

Epický film plný atmosféry, ryze ruského světa plného svých specifik, které neznalý Evropan nemůže pochopit. Dějové linie několika nesourodých postav se v jistý tragický kratičký večer protnou a vytvoří se brutální sled událostí, které drží v rukou šílený policejní kapitán / úchyl / sadista / sociopat. Trochu v tom nacházím Palahniukovitý nevyhnutelný existencionalismus, trochu sadistický volný pád v podání Funny Games (1997). (28.10.2018)

Gruz 200 určitě není tím filmem, na který byste se chtěli dívat se svou drahou polovičkou, v jeho průběhu byste buď dostali nálepku "freak" nebo vzbudili podezření, že jste jako náš hlavní představitel kapitán Zhurov perverzní zvrhlík s morálkou kdesi pod bodem mrazu. Drsný, agresivní, kontroverzní, ale také velmi dobře natočený a zahraný snímek líčící události domova jedné vesnické "rodinky" kolem roku 1984, tedy v posledních několika letech, tehdy ještě velmoci CCCP, která okupovala Afghánistán. Film se s ničím nepáře a syrově zobrazuje temnou stránku člověka, nepřímo ovlivněnou válkou, spojenou s únosem a následnými orgiemi, které občas pojí i temný humor. Jediné odlehčení tak zůstává na bedrech několika vložených scén s ruskou disko hudbou, které vás na malý okamžik přenesou skoro až do jiného světa a proberou vás z tvrdé reality, která je zde bez servítek předhazována. Děj postupně graduje a záběry ke konci filmu jsou až morbidního charakteru. Tento snímek působí celkem silným dojmem a podobně jako v případě Requiem for a dream po něm nebudete mít tu nejlepší náladu, přesto lze jen doporučit. (8/10) (29.06.2008)