Náklad 200

Nevím jak přesně popsat pocity z tohoto filmu. Možná nejpřesnější slovo je - překvapení. Děj je ze začátku velmi obyčejný a nezadá si s jinými dobovými filmy ale poté co se vydají koupit alkohol to teprve začne. Pomalu ale nenápadně se film začne potápět do větších a větších absurdit a kdyby film nebyl podle skutečné události, nevěřil bych, že se něco podobného může stát. Jinak je celý film jedna velká deprese. Nejvíce na mě obrazově působily záběry při průjezdu průmyslovou oblastí kde se střídala šeď ještě s větší šedí - to vše podbarvené optimistickou dobovou hudbou působí velmi kontrastně. A vlastně to ani moc o tom nákladu 200 nebylo. A zajímavý byl také závěr, který po domyšlení byl vlastně i celkem šťastný. (07.07.2008)

Každá moje cesta do Ruska byla výletem do fantastického světa, tolik odlišného, a přesto pokládám studium Ruska za vynikající zrcadlo našich vlastních neřestí. Všechno co je u nás polovičaté a nezřetelné, to můžeme v ruských reáliích studovat v jasných konturách, bez matoucích kompromisů. --- Tak jsem například zrovna před chvílí dopsal komentář k filmu And Justice For All. Píši tam o významu svobodné obhajoby v trestním procesu pro svobodu a spravedlnost ve společnosti. A ejhle, máme tady ruský film, který překrásně ilustruje, jak funguje spravedlnost tam, kde trestní orgány nemusejí čelit reálné opozici. Gorbačov něco plkal na obrazovce, ale ruská realita v guberniích zůstávala nedotčená. Významné je si připomenout, že od těch časů uplynulo pouhých třicet let, a že Rusové od té doby neprošli žádnou obrodou, žádnou sebereflexí aspoň malinko srovnatelnou s Němci po pádu nacismu. Na kdejakém náměstí pořád stojí Leninovy sochy a ulice se běžně jmenují po komunistických masových vrazích. Minulost, kterou v tomto filmu vidíme, nebyla jasně odmítnuta jako špatná. --- Příběh psychopata v policejní uniformě mě na filmu zajímal celkem ze všeho nejmíň. Je to extrém, a Balabanov je zřejmě obsesivně přitahován takovými tématy. Za naprosto dokonalé a vzrušující ovšem pokládám všechny zobrazené detaily, vedlejší postavy a mikropříběhy. Tohle "průměrné Rusko" je ohromně přesné a výstižné. --- "Tento film zachytáva morálny a etický úpadok sovietskeho národa nepriamo postihnutého vojnou." Tento výrok z "obsahu" je mylný. Degenerace neměla příčinu ve válce. Ruský problém je dlouhodobější a mnohem mnohem vážnější. Pravda je, že afghánská válka přispěla k prozření, že stávající systém je neefektivní a dál to takhle nepůjde. Nynější vysoké příjmy z ropy působí opačně: Rusové žijí v iluzi, že vlastně není tak zle a Putin to vede dobře. A tak zase napínají svaly, do příští havárie... (01.09.2015)

Uši diváka drása po celý čas vtieravý optimizmus sovietskych disko hitov. Zrniaca obrazovka čiernobielej tv z času na čas ukáže raz estrádu s hviezdami v trblietavých šatoch, inokedy zjazdy strany a referáty o úspechoch spoločnosti. Realita príbehu samotného sa odohráva v ošarpaných verejných priestoroch, absurdite vodkou presiaknutého vidieka i v panelákových zemľjankách, pričom nezastupiteľné miesto zohrajú narušené mozgy afganských veteránov. Okolie mesta Leninsk pripomína čmudiacimi továrenskými komplexami skôr Oceľové mesto. Nie náhodou je film zasadený do orwellovského 1984. Rozpor medzi mediálnym optimizmom vládnucej propagandy a realitou degenerácie, frustrácie a úpadku vyostril Balabanov na hranicu znesiteľnosti. Použitím maximálneho účinku kontrastu a hyperbolizovaného násilného jednania však podľa mňa vznikol umelecky dosiaľ nejpresvedčivejšie ukázaný komunistický systém v celej jeho "nádhere" a zároveň svojrázny apel na zastavenie nekontrolovaného násilného ponižovania miestnymi mocenskými elitami. Dodatok (11.3.2009): Zaujímavé sú ruské kritiky a rozbory filmu odkazujúce k výstižnej analógii zobrazeného s dnešným životom a stavom morálky v Rusku. A nielen v ňom: v kritikách často zaznie, že Gruz 200 je veľkou moralitou. Nech ktokoľvek dnes čokoľvek urobí, pozerá, počuje - emočne to v ňom aj ostatných (divákoch) zanecháva nulovú, alebo len otupenú emočnú stopu bez možnosti konať. Čoraz svojvoľnejšie zasahovanie zložiek štátu do súkromia a štátna podpora násilia v umení, ktoré divák príjima ako fakt je vraj súčasťou prípravy na vojnový konflikt prostredníctvom kultúry (filmy, knihy, správy). Z pohľadu iných, zaujímavých kritík, príkro film odsudzujich, nielen vystríha, ale je priamym príspevkom tejto zvrhlosti. Pretože ukazuje to, o čom slušná spoločnosť mlčí, čo je nehodné vážnosti ruského človeka, a zobrazením extrémnych foriem násilia film vlastne prispieva k jeho tolerancii a návodu na spôsob jeho vykonávania. (11.12.2007)

Film surový a drsný ako Rusko samotné. Citlivý výber “úchvatných“ interiérov a exteriérov, s ktorými úspešne kontrastujú songy made in CCCP 1984, dobre zahrané charaktery a príbeh, ktorý má hlavu aj pätu. Pomalé tempo úvodnej zoznamovacej sa polhodinky divákovi ani v najmenšom neodhalí, čo ho čaká po prvom výstrele a neskôr nepredvídateľný dej miestami naberá až neznesiteľné otáčky. Dá sa konštatovať, že film je silnou drámou s prvkami hororu vyrozprávaný štýlom bratov Coenovcov. Dávam 5 múch a robím dobre. (13.01.2009)

Pravdivá poetická sonda do života krásných, duševně zcela nepoškozených, inteligentních, vzdělaných a bezelstně milých lidí, žijících v nádherném městě a ve skvělé době, která nejednomu citlivému snílkovi či beznadějnému romantikovi vyloudí na tváři šťastný úsměv a naplní jej nadějí, že láska, moudrost, kultivovanost a filantropie ještě zcela z té naší hroudy nevymizely. Mimořádně něžné dílo plné citu, porozumění a lidské vzájemnosti, v němž se sqostně snoubí úchvatná estetika s čirým dobrem a po jehož zhlédnutí budete přetékající optimismem mít neodolatelnou chuť žít výhradně dle okřídleného kréda doktora Horatia „Carpe diazepam“. Tak příjemnou zábavu, miláčkové! (26.04.2023)