Náklad 200

Jelikož jsem už od Balabanova viděl kdysi Zámek a Bratra, bylo mi jasné že namísto syrového, dušezpytného a zádumčivého realismu, který mám na ruských filmech tolik rád, půjde spíš o jakýsi groteskní realismus. Ale ona není grotesknost jako grotesknost. Z téhle ruské (Balabanovovy) grotesknosti se vám ústa do úsměvu příliš neroztáhnou, zato se nejspíš zkroutí do znechuceného šklebu. A slabším náturám se možná i malinko zvedne kufr. Všeprostupující zdevastovanost, pokřivenost, ubohost, špína, bída, beznaděj... zkrátka předperestrojkový Černěnkovův Sovětský svaz. A jestli u amerických filmů za happyendy automaticky hvězdu ubírám, tak tady ji naopak přidám, protože tenhle film bez jakéhos takéhos happyendu by mohl být pro slabší jedince se sebevražednými sklony životu nebezpečný. No... ale když nad tím teď tak přemýšlím, tak on tenhle film vlastně ani žádný happyend nemá, takže nechám "jen" silné čtyři, Tarkovskij ani Zvjagincev to holt není. (15.12.2015)

Uši diváka drása po celý čas vtieravý optimizmus sovietskych disko hitov. Zrniaca obrazovka čiernobielej tv z času na čas ukáže raz estrádu s hviezdami v trblietavých šatoch, inokedy zjazdy strany a referáty o úspechoch spoločnosti. Realita príbehu samotného sa odohráva v ošarpaných verejných priestoroch, absurdite vodkou presiaknutého vidieka i v panelákových zemľjankách, pričom nezastupiteľné miesto zohrajú narušené mozgy afganských veteránov. Okolie mesta Leninsk pripomína čmudiacimi továrenskými komplexami skôr Oceľové mesto. Nie náhodou je film zasadený do orwellovského 1984. Rozpor medzi mediálnym optimizmom vládnucej propagandy a realitou degenerácie, frustrácie a úpadku vyostril Balabanov na hranicu znesiteľnosti. Použitím maximálneho účinku kontrastu a hyperbolizovaného násilného jednania však podľa mňa vznikol umelecky dosiaľ nejpresvedčivejšie ukázaný komunistický systém v celej jeho "nádhere" a zároveň svojrázny apel na zastavenie nekontrolovaného násilného ponižovania miestnymi mocenskými elitami. Dodatok (11.3.2009): Zaujímavé sú ruské kritiky a rozbory filmu odkazujúce k výstižnej analógii zobrazeného s dnešným životom a stavom morálky v Rusku. A nielen v ňom: v kritikách často zaznie, že Gruz 200 je veľkou moralitou. Nech ktokoľvek dnes čokoľvek urobí, pozerá, počuje - emočne to v ňom aj ostatných (divákoch) zanecháva nulovú, alebo len otupenú emočnú stopu bez možnosti konať. Čoraz svojvoľnejšie zasahovanie zložiek štátu do súkromia a štátna podpora násilia v umení, ktoré divák príjima ako fakt je vraj súčasťou prípravy na vojnový konflikt prostredníctvom kultúry (filmy, knihy, správy). Z pohľadu iných, zaujímavých kritík, príkro film odsudzujich, nielen vystríha, ale je priamym príspevkom tejto zvrhlosti. Pretože ukazuje to, o čom slušná spoločnosť mlčí, čo je nehodné vážnosti ruského človeka, a zobrazením extrémnych foriem násilia film vlastne prispieva k jeho tolerancii a návodu na spôsob jeho vykonávania. (11.12.2007)

Nevidíš někde světýlko?... Jo, na konci tunelu, jen jestli nás nakonec neoslepí víc, než špiritus, až ho dosáhneme... Balabanov buď nebyl Rusem rád nebo právě naopak - nářek kritiky v agonických momentkách z jeho země nelze přeslechnout... a když se k tabu tématům přidá špetka thrilleru, zbývá už jen optimistický popík, který by v souvislosti s děním v obraze podtrhnul hrůzostrašnost bezmoci. Tak, drsná země si žádá drsné činy, a i když se úroveň úchyláků rovná americkému Středozápadu, ke cti doby slouží info o humánnosti poprav... narozdíl od života. A tak dumám, jestli se docent katedry ateismu svým rozhodnutím, nechat se pokřtít, nakonec neunáhlil, možná jsme fakt jen vědomí a hmota... někdo dokonce jen hmota. (12.08.2015)

„Čím dřív nás Bůh vezme k sobě, tím míň hříchu napácháme.“ Tak tady asi našel Refn jednu z inspirací pro Only God Forgives.. Absurditou překypující střípek z nekonečné agónie zřízení i společnosti. V zemi bídy, zmaru, chlastu a velkolepých literárních děl o bídě, zmaru a chlastu. V zemi, kde by zítra znamenalo včera, kdyby dnes nebylo loni. Zaujala scéna, kdy Il-76 vykládal dvoustovkový náklad a zároveň do jeho ocasního chřtánu vbíhali vojáci. Předpokládám s ostříhanými Vlasy.. (03.06.2022)

Drsný film, ktorý sa na nič nehral a svet komunistického Sovietskeho zväzu podal riadne tvrdo a ukázal hlavne svet rôznych podivínov a ľudských oblúd. Mne osobne tam chýbal poriadny príbeh, ale ako thriller je to teda poriadne, poriadny psychologický des, celkovo je to priemer, ale je to pozerateľné, len nie pre slabšie povahy. (05.02.2013)