Náklad 200

Co se v prvních minutách jeví jako zboží navýsost tarantinovské, stane se v druhé půli zbožím explicitně politickým, rozuměje protisovětským. Proto bych Balabanova s Tarantinem nespojoval. Spíše s provokujícím františkánem Occamem. Tomu se taktéž dostalo nařčení z bezbožnosti. Papež (v našem případě Putin) ho dal v Avignonu domácně uvěznit, ale učenec uprchl do Mnichova pod ochranu císaře Ludvíka Bavorského („Braň mě mečem, já tě budu bránit perem“). Balabanov se bude muset rovněž co nevidět porozhlédnout po nějakém exilu, kde by dožil. ____ Gruz 200 nabízí konečnou odpověď na otázku, proč vypadá Daniel Craig jako Vladimír Putin a proč tato podoba ničemu nevadí. Jak James Bond, tak postavy z filmu Gruz 200 zneužívají policejní, státem přidělenou moc. Jenže zatímco britskému agentovi s povolením zabíjet každé zneužití moci upevňuje pozici romantické postavy, v Gruz 200 je policie všemocná a brutální a s romantikou v zásadě neslučitelná - policejní a tajné služby disponují v Putinově státě mocí, proti které neexistuje obrana. V Americe je adorace policejní moci komedií, v Rusku tragédií. Dokonce i ta bond-girl, s níž James Bond souloží a která později zpravidla zemře, v Gruz 200 nechybí, ale opět se vyznačuje prohozeným znaménkem, a to záporným, ergo tragickým. Fakticky jde z Jamese Bonda strach jako z pískomila, který se natřel vazelinou, nasadil si hornickou přilbu a sune se k vašemu zadku. Což se rozhodně nedá říct o současném Rusku, které kolébá západní novináře demokratickou skořápkou, pod níž se navrací k totalitě, jak ukazuje zavražděná novinářka Anna Politkovskaja a zradioaktivněný exulant Alexandr Litviněnko. K původní otázce - Daniel Craig může vypadat jako Putin z toho prostého důvodu, že při sledování každého filmu dochází k souhře užších signálů a širších očekávání. První, užší perspektiva označuje jednotlivé společné elementy filmu jako postavy, lokace, záběry, kulisy, druhá pak strukturální vztahy mezi těmito prvky, které nesou tématický nebo společenský význam. Důležitý je širší kontext - v našem případě buďto Rusko, anebo Euroatlantický prostor -, do něhož je agent, nebo jakýkoliv jiný činitel zneužívající svoji moc, zasazen, přičemž o činitel jako takový jde až v druhé řadě. (03.05.2009)

Mám rád súčasnú ruskú kinematografiu, jej rozdielnosť a svojskú originalitu. Gruz 200 bol prvý film od Balabanova, ktorý som mal možnosť zhliadnuť a o deji som vopred nič nevedel. Absurdná snímka o absurdnej dobe začína pomerne nezaujímavo, no s blížiacim sa záverom sa stále viac zintenzívňuje príval scén, ktoré testujú divákovu únosnosť. Balabanov diváka nešetrí, zobrazuje strohú, šedivú ruskú realitu, bezcitné postavy a nezmyselné činy. Snímka, ktorá vás najviac pohltí ak o dianí vo filme budete vedieť čo najmenej, no taktiež snímka, ktorú mnohí zavrhnú so zhnusením v tvári. Najdesivejší je fakt, že vznikla podľa skutočných udalostí. (16.01.2009)

Ufff... Tak každopádně hodně zajímavý film. Černočerné krimi drama s občasným hodně černým humorem. Po formální stránce velice dobrá filmařina s chytlavým ruským popíkem. Těžko srovnávat, musí se to vidět, ale řekl bych, že je to taková brutálnější a srozumitelnější ruská Lynchovina, místy mi to taky připomínal Šest pohřbů a jednu svatbu. (22.03.2009)

Gruz 200 určitě není tím filmem, na který byste se chtěli dívat se svou drahou polovičkou, v jeho průběhu byste buď dostali nálepku "freak" nebo vzbudili podezření, že jste jako náš hlavní představitel kapitán Zhurov perverzní zvrhlík s morálkou kdesi pod bodem mrazu. Drsný, agresivní, kontroverzní, ale také velmi dobře natočený a zahraný snímek líčící události domova jedné vesnické "rodinky" kolem roku 1984, tedy v posledních několika letech, tehdy ještě velmoci CCCP, která okupovala Afghánistán. Film se s ničím nepáře a syrově zobrazuje temnou stránku člověka, nepřímo ovlivněnou válkou, spojenou s únosem a následnými orgiemi, které občas pojí i temný humor. Jediné odlehčení tak zůstává na bedrech několika vložených scén s ruskou disko hudbou, které vás na malý okamžik přenesou skoro až do jiného světa a proberou vás z tvrdé reality, která je zde bez servítek předhazována. Děj postupně graduje a záběry ke konci filmu jsou až morbidního charakteru. Tento snímek působí celkem silným dojmem a podobně jako v případě Requiem for a dream po něm nebudete mít tu nejlepší náladu, přesto lze jen doporučit. (8/10) (29.06.2008)

Tak na takovou bizarnost jsem cekal hooodne dlouho a ani me moc neprekvapuje, ze prisla prave z ruske produkce. Neskutecne realne syrove vykresleni 'rudeho' prostredi osmdesatych let, spina a sed, mentalita a chovani lidi, zavareninove sklenice plne lihu protekajici hrdly ve me vyvolaly ty nejsilnejsi pocity odporu a nechuti. Patou * vybojovala nechutna flegmaticka matka krale perverzaku kapitana Zhurova... Otevreny konec bez obavaneho happyendu jsem jen uvital... Musim ale priznat, ze me par okamziku temer rozesmalo a to hlavne diky nehoraznemu soundtracku, ktery pusobi v nekolika scenach opravdu komicky... kazdopadne Balabanov umi. Se SSSR na vecne casy a nikdy jinak!!!! (26.01.2009)