Náklad 200

Kdo neviděl, dovede si jen těžko představit, jak moc šílený tenhle film skutečně je. Celý ten sled skličujících obrazů, podbarvených povětšinou jakýmisi děsivým ruským popíkem, je jako zlý sen, ze kterého se chcete co nejdříve probudit. A to přitom film začíná známým upozorněním, že je založen na skutečných událostech (!). Tohle je film, který nechcete vidět za střízliva. UPDATE 23. 2. 2015 Na druhé zhlédnutí mě tento film bavil snad ještě více než prve, hrozně jsem si užíval ten zběsilý ruský popík, který mi teď pořád hraje v hlavě, a herectví všech zúčastněných, obzvláště Alexeje Serebrjakova (kterého jsem nedávno obdivoval v hlavní roli výtečného filmu LEVIATAN). NÁKLAD 200 je filmová eskalace nespravedlnosti - ovšem nikoli prostá svérázného humoru - kterou jsem si zamiloval od samého začátku. Takový film nemohl vzniknout nikde jinde než v Rusku. (09.11.2013)

Ačkoli mám k ruské mentalitě blízko, nacházím se po shlédnutí tohoto snímku v lehce schizofrenním stavu. Gruz 200 mi tu ležel více jak půl roku, než jsem se k němu konečně s plnou parádou odhodlal. Bohužel navzdory očekávání jsem byl ze začátku dosti zklamán. Postupem času jsem ale zjistil, že se nejedná pouze o samoúčelnou fresku zobrazující dobové Rusko osmdesátých let bez hlavy a paty. Gruz 200 je sice studený a odměřený jako ukrajinská přistěhovalkyně, ale tak jako ona i tento film skrývá jistý půvab, ve své syrovosti, emoční prázdnotě, ale v jistém smyslu i lidskosti. Možná se mýlím, když tvrdím, že většině západní společnosti nemusí přes svoji mentalitu nic říct, ale je třeba zajít pod povrch, pod tu chladnou slupku, za kterou se maskuje - tam se skrývají citlivé lidské příběhy. (29.01.2009)

Mám rád súčasnú ruskú kinematografiu, jej rozdielnosť a svojskú originalitu. Gruz 200 bol prvý film od Balabanova, ktorý som mal možnosť zhliadnuť a o deji som vopred nič nevedel. Absurdná snímka o absurdnej dobe začína pomerne nezaujímavo, no s blížiacim sa záverom sa stále viac zintenzívňuje príval scén, ktoré testujú divákovu únosnosť. Balabanov diváka nešetrí, zobrazuje strohú, šedivú ruskú realitu, bezcitné postavy a nezmyselné činy. Snímka, ktorá vás najviac pohltí ak o dianí vo filme budete vedieť čo najmenej, no taktiež snímka, ktorú mnohí zavrhnú so zhnusením v tvári. Najdesivejší je fakt, že vznikla podľa skutočných udalostí. (16.01.2009)

Ruská kultura má něco do sebe. Je silná, působivá, emotivní. Tenhle film funguje super. Ať je to oprýskanost a bída, hudba, obraz, lidi (filozofující primitiv proti vlastně prázdnému profesorovi ateismu)... brutalita, nezájem o druhé, zneužívání moci, atmosféra skoro středověké chudoby venkova a odlidštěného industriálu měst. Ten film je drsný, ale nedá se přestat koukat. Za mne top. (30.04.2021)

Pravdivá poetická sonda do života krásných, duševně zcela nepoškozených, inteligentních, vzdělaných a bezelstně milých lidí, žijících v nádherném městě a ve skvělé době, která nejednomu citlivému snílkovi či beznadějnému romantikovi vyloudí na tváři šťastný úsměv a naplní jej nadějí, že láska, moudrost, kultivovanost a filantropie ještě zcela z té naší hroudy nevymizely. Mimořádně něžné dílo plné citu, porozumění a lidské vzájemnosti, v němž se sqostně snoubí úchvatná estetika s čirým dobrem a po jehož zhlédnutí budete přetékající optimismem mít neodolatelnou chuť žít výhradně dle okřídleného kréda doktora Horatia „Carpe diazepam“. Tak příjemnou zábavu, miláčkové! (26.04.2023)