Náklad 200

Kdo neviděl, dovede si jen těžko představit, jak moc šílený tenhle film skutečně je. Celý ten sled skličujících obrazů, podbarvených povětšinou jakýmisi děsivým ruským popíkem, je jako zlý sen, ze kterého se chcete co nejdříve probudit. A to přitom film začíná známým upozorněním, že je založen na skutečných událostech (!). Tohle je film, který nechcete vidět za střízliva. UPDATE 23. 2. 2015 Na druhé zhlédnutí mě tento film bavil snad ještě více než prve, hrozně jsem si užíval ten zběsilý ruský popík, který mi teď pořád hraje v hlavě, a herectví všech zúčastněných, obzvláště Alexeje Serebrjakova (kterého jsem nedávno obdivoval v hlavní roli výtečného filmu LEVIATAN). NÁKLAD 200 je filmová eskalace nespravedlnosti - ovšem nikoli prostá svérázného humoru - kterou jsem si zamiloval od samého začátku. Takový film nemohl vzniknout nikde jinde než v Rusku. (09.11.2013)

Ruská kultura má něco do sebe. Je silná, působivá, emotivní. Tenhle film funguje super. Ať je to oprýskanost a bída, hudba, obraz, lidi (filozofující primitiv proti vlastně prázdnému profesorovi ateismu)... brutalita, nezájem o druhé, zneužívání moci, atmosféra skoro středověké chudoby venkova a odlidštěného industriálu měst. Ten film je drsný, ale nedá se přestat koukat. Za mne top. (30.04.2021)

Jelikož jsem už od Balabanova viděl kdysi Zámek a Bratra, bylo mi jasné že namísto syrového, dušezpytného a zádumčivého realismu, který mám na ruských filmech tolik rád, půjde spíš o jakýsi groteskní realismus. Ale ona není grotesknost jako grotesknost. Z téhle ruské (Balabanovovy) grotesknosti se vám ústa do úsměvu příliš neroztáhnou, zato se nejspíš zkroutí do znechuceného šklebu. A slabším náturám se možná i malinko zvedne kufr. Všeprostupující zdevastovanost, pokřivenost, ubohost, špína, bída, beznaděj... zkrátka předperestrojkový Černěnkovův Sovětský svaz. A jestli u amerických filmů za happyendy automaticky hvězdu ubírám, tak tady ji naopak přidám, protože tenhle film bez jakéhos takéhos happyendu by mohl být pro slabší jedince se sebevražednými sklony životu nebezpečný. No... ale když nad tím teď tak přemýšlím, tak on tenhle film vlastně ani žádný happyend nemá, takže nechám "jen" silné čtyři, Tarkovskij ani Zvjagincev to holt není. (15.12.2015)

Rusi majú zopár drsných a surových filmov, napr. Čekist, Kočegar, Čistilište...a toto je tiež extra trieda. Vojna v Afganistane frustruje spoločnosť, životná úroveň obyvateľsta upadá, dodržiavanie zákonov je niečo nereálne, spoločnosť je jedna besná svorka - loviť, zabíjať, kradnúť. A potom to vyzeralo ako v tomto filme.  Balabanov ako inak nesklamal i keď verchuška a generáli či už vojenskí alebo z FSB škrípali zubami. Rovnako ako pri Čistilišti, ale to už sme vo vojne v Čečni. (02.02.2023)

Nesdílím nadšení většiny komentátorů. Úpadek morálky i víry v SSSR kolem roku 1984, kdy ještě přibyl sovětský Vietnam (Afghánistán), o tom není žádný spor. Země SSSR si musely za celou svou historii projít neuvěřitelným utrpením, o jakém se nám ani nezdá. Balabanov ale hrdinství a statečnost mnohých Sovětů opomíjí, jako kdyby zlo v obyčejných lidech převládalo. Trvalo hodně dlouho, než jsem si po shlédnutí filmu uvědomila, že kladní hrdinové v něm jsou. Všechno to pohltila brutalita, špína, zlo. Proto hodnotím jako průměr. (07.09.2014)