Karamazovi

Jako divadelní hra musejí být Karamazovi jedinečnou podívanou. Z některých hereckých výstupů šel mráz po zádech. Avšak pro svou statičnost, i přes snahu Petra Zelenky o dynamickou kameru, na mě filmová podoba působila až moc rozvláčně. Čili si to shrňme; smekám před herci, leč z filmu jako takového jsem mírně rozpačitý. (21.02.2011)

Měl jsem za to, že když jsem tento film viděl před lety poprvé, zas tak moc mě nebral. Když jsem ho ovšem měl nyní možnost vidět podruhé na velkém plátně v kině, naprosto mě odrovnal - zvolenými lokacemi, úchvatnou hudbou, kamerou i režií a excelentním obsazením. Netvrdím sice, že jsem asi dokonale pobral úplně všechny repliky, resp. to, co se tam mezi postavami děje (Dostojevského text jsem před časem odložil jako pro mě nečitelný), ale přesto to pro mě byl naprosto výjimečný zážitek, zcela srovnatelný s tím, jako kdybych neseděl v kině, ale v divadle. Herectví všech zúčastněných mě přikovalo k sedačce a naprosto omráčilo - bylo by nespravedlivé zde vyzdvihnout některého herce zvlášť, všichni jsou naprosto dokonalí. Velké emoce a velký zážítek z unikátního filmového počinu - pro všechny, kdo už šmahem zanevřeli na české filmy, jsou Zelenkovi Karamazovi ideálním kandidátem k tomu, aby svůj odsudek ještě přehodnotili. Původní 4 hvězdy zvedám na maximum. (13.10.2015)

Karamazovi jsou filmem, který si Lva zaslouží naprosto právem. Obsahují totiž kromě zajímavě zpracovaného příběhu zvláštní zpestření, pro film ne příliš obvyklé, která z obyčejného příběhu dělá životní osudové drama a divadelní představení v jednom. A v tom tkví velká síla. Mám radost, že české filmy mají v poslední době co nabídnout, protože bylo období, kdy by český divák na takovýto film nedokázal ani pomyslet a ejhle, co poslední dobou vzniká. A já jsem na to upřímně hrdý. Je vidět, že tento film se líbí všem, a to se tu hodně dlouho nestalo. Na českou kinematografii je to neobvyklé, zvláštní a ojedinělé, herci jsou výborní. Škoda jen Davida Novotného, který ze dvou nominací nezískal ani jednu, i když se to dá chápat, Karel Roden si jí zasloužil už dávno, na druhou stranu to v něm je, a myslím si, že se dočká v některých z dalších filmů. Naše polovina souměstí, Brandýs celkově kouzlí a do světa vydává zajímavé perly, krom Novotného třeba i Čtvrtníčka, nebo i Horníka, ale to asi patří někam jinam :) (26.03.2009)

Snímek vychází z jevištní podoby posledního románu Fjodora Michailoviče Dostojevského, kterou inscenoval Evald Schorm a režíroval Lukáš Hlavica. Zelenka však z jevištní inscenace vychází velmi volně. Je to příběh skupiny herců, kteří jedou odehrát Bratry Karamazovy do Nové huti v Polsku. Je to představení plné emocí, které se zaryje hluboko do vaší mysli. Pojďme si podrobněji rozebrat aspekty snímku. Avšak čím začít? Téměř všechno je zde perfektní, takže je těžké psát o jednotlivých částech tak, aniž byste chtěli snižovat kvalitu hereckého obsazení či hudby. Začněme herci, protože jsou nejvíc vidět. Jedná se o téměř celý ansámbl Dejvického divadla, který má hru naprosto v malíčku. Všichni z několikaleté zkušenosti tedy velmi dobře vědí, co hrají, věříte jim tudíž každý pohyb, každé gesto. Především trojice Ivan Trojan, David Novotný a Radek Holub jsou velmi žhavými kandidáty na Českého lva. Z jejich hraní pochopíte, co je to herecký koncert. Ne, o tomhle se těžko mluví, tohle se prostě musí vidět. Skvělá je vizuální stránka, ve které se protíná současnost ocelárny s 19. stoletím. Spojení přirozené a Dostojevskij nikdy nebyl nadčasovější (alespoň v českém prostředí). Právě nejen v této poloze je film velmi originální. Dialogy jsou velmi živé a o názorech na život budete po skončení debatovat dlouho. Velmi výrazná a nezapomenutelná je též hudba. Aby taky ne, když jejím autorem je oscarový skladetel Jan A. P. Kaczmarek (Hledání Země-Nezemě, Úplné zatmění) a jehož rukopis jsem poznal hned po prvním tónu. Právě díky němu ve filmu stoupá napětí, aniž by to působilo nějak lacině. Jinými slovy, Kaczmarek je aspirant na dalšího Českého lva. Říkáte si: tak dobrý film a není na něm žádná chyba? Bohužel, byly dva momenty, které malinko kazily celkový dojem. Ten první, kdy Trojan coby starý Karamazov plivne na obrázek Jana Pavla II., se ještě dá s jistou tolerancí pochopit. Ovšem scénu s podepisováním DVD Samotáři si Zelenka mohl odpustit, jakoby vypadla z nějakého úplně jiného filmu. Scénu s mončičákem představucím Dostojevského a ukazujícím epileptický záchvat považuji za geniální. V naší české kotlině se jedná o výjimečný počin, kterým si Zelenka spravil chuť z rozpačitě přijatých Příběhů obyčejného šílenství a kterým překonal sám sebe. Tato látka je v českém filmu natolik výjimečná, že bude těžké přemluvit konzervativního diváka, aby vyrazil do kina. Pro milovníky divadla a čtenáře Dostojevského „povinná četba“. A teď už jenom zbývá položit si otázku: Co by s tím udělal Lars? (23.04.2008)

Ptám se tě naposledy! Je bůh?! Spojit film a divadlo v jedno. Spojit tyto dva tak odlišné a zároveň stejné aspekty, že člověk ani netuší, kdy se hraje a kdy je to skutečnost. Spojit to tak, že se člověk při sledování pomaličku dostává do kolosální deprese, jenž vrcholí smrtí a smutkem? Petru Zelenkovi se to povedlo. Skvěle napsaný scénář, chytlavá hudba a naprosto úžasní herci (nezapomenutelný Trojan). Depresivní atmosféra odporné slevárny se zažere do hlavy, do duše a nepustí do závěrečných titulků. Experiment? Ano, ale kurevsky vydařený! (10.12.2008)