Útěk ze Sibiře

Pouze několik nadprůměrných scén, které chytnou za srdce. Jinak je tento snímek až příliš uhlazený a filmový. Není se však čemu divit, když ho natočil filmový klasik a člověk, který jde jen málokdy proti proudu. Petr Weir je nepochybně velký režisér, ale jeho konzervativní styl mi sem příliš nepasuje. Umí rozehrát dobrou hru, v atraktivním tématickém pojetí se zvučným hereckým ansáblem. Nicméně strhnout mne se mu úplně tak nepovedlo. Nebýt crazy Farrela a syrového Eda Harrise, nebude útěk ze Sibiře nic víc, než průměrným dobrodružným snímkem, kde je všechno tak jak má a děj se dá v podstatě předvídat. Snové scény jsou mimo - opět sem nepatří. Buď mám drsný film bez kompromisů, nebo mohu filozofovat. Obojě dohromady tady nefunguje. (04.06.2011)

Úvod ma na vlastné počudovanie bavil aj napriek tomu, že to smerovalo skôr k "historický" ako "dráma". Neskôr v časti odohrávajúcej sa v gulagu držali atmosféru filmu pri živote Colin Farrell a pekné zábery na prírodu. Útek aj ich cestu na štýl "Ultimate Survival" som si celkom užil... vyčítať môžem len scenár, ktorý však nebol až taký zlý ako píšete ;) (08.04.2011)

Miluji filmy o tom, jak někdo někam jde! Zvlášť ty extrémně dlouhé. Jeden si u nich po perném dni najde konečně chvilku pro sebe, něco hezkého si přečte, udělá si nehty, kvalitně zašuká, zajde vyvenčit psa, zasmaží na mobilu tetrisy a přitom se vůbec nemusí obávat, že mu z tolik hutného a komplikovaného děje něco uteče. Je pravda, že pravidelně v půlhodinových intervalech ubude jeden herec, nicméně fakt, že se prostě ušel, nikterak nedegraduje strhující tempo ostatních a člověk celou dobu myslí jen na otravnou repliku Shrekova Oslíka: "Už tam budéééém??". A tak naší milí hrdinové jdou a jdou, místy mají žízeň, místy hlad, někdy je jim zima, pak zas horko, ale oni to všechno prostě přejdou. Výhodou je, že se dá takový svižný film sledovat velmi aktivně a jen tak nezahálet. "Už tam, kurva, konečně budéééém??", blesklo mi po desáté hlavou někdy v šedesáté minutě a opět jsem se otočil na druhý bok, abych neměl proleženiny. A takových otoček jsem udělal tři série po desíti!!! No nemám nic proti, za chvíli je léto a ladím plážovou formu! Zvláštní pozornost si také zaslouží citlivý casting, který bezděky vnesl do tak vážného spektáklu notnou dávku humoru. Poté, co židovský producent zjistil, že pan Sturgess je Angličan, bylo jasné, kdo bude hrát Poláka! Vždyť Polsko je taky v Evropě, hned vedle Vídně. Jeho plynnou polštinu pak nerozeznáte od rodilého mluvčího. S vybitými předními zuby, hubou plnou aft a horkou bramborou na patře! A tak je to se všemi. Jedinou opravdu světlou výjimkou je Farellova kreace ruského mukla! Vyrostl z něj opravdu Pan Herec a náramně mě bavil až k Mongolské hranici! Někdy bych ho hrozně rád potkal u Colína. (10.03.2011)

Odchod ze Sibiře. Řekli si, že půjdou. A tak šli a šli... Weirovi ovšem ušlo, že bez pořádného scénáře to jako drama bude šlapat jen stěží a bude to spíše takový „krok sun krok“. Jde totiž o nedůstojnou náhražku Sedmi let v Tibetu i Kam až mě nohy donesou (o to více, že to je vymyšlené, ovšem jak dokazuje Motýlek, tak ani to nemusí být vždy nutně špatně). Ostatně škoda že mu právě tyto adaptace utekly (vlastně dvojnásobná škoda, protože pak by to nebyly nepovedené filmy). Ovšem málokdo umí dostat do dění jako právě Peter Weir. Měl jsem pocit jako bych si tu úmornou štreku prošel také (myšleno v dobrém), v každém okamžiku jsem přesně cítil to co postavy, byl jsem tam. Takže z mé strany prožité; resp. prošlé; a proto výtečné. (14.04.2011)

Nesmyslně sestříhaná první polovina, která nenechá rezonovat jedinou scénu, se bije s překrásně rozmáchlou druhou půlkou, která ždíme limity širokoúhlé kamery na maximum, ubírá Weirovu filmu ve finálním hodnocení body i přes to, že své hrdiny dokáže představit několika slovy a donutí vás je mít rád i bez toho, aniž by nějak razantně dramatizoval scénu; na to si vystačí se skvělými herci, pár omrzlinami a opuchlými rty od sucha. (13.10.2011)