Max a maxipříšerky

Další z dětských výletů do imaginárního světa, tentokrát však v pro děti těžkopádnějším vydání. I když se český distributor se svým stylovým českým názvem snaží film přiblížit dětskému publiku, pochybuji, že by se mohl zalíbit někomu pod 12 let a i starší s ním budou mít problémy. Hlavní dětský hrdina není typickým dětským hrdinou, se kterým by se mohli dětští diváci ztotožnit, imaginární svět není dětsky kouzelný a neobyčejný a všechny ty potvory nejsou pro děti dost roztomilé, atraktivní a v některých fázích dokonce můžou působit i děsivě. Ne, opravdu to není film pro děti. Pokud ale přistoupíte na režisérův přístup k látce a zvyknete si na trochu uječeného, zbytečně hyperaktivního ale v jádru sympatického mladého hrdinu a jeho chlupaté kamarády, film si užijete a některé scény vám určitě utkví v paměti. Neobyčejný a velice dobrý film s dokonalým soundtrackem, který hodně pomáhá k vytvoření jedinečného zážitku. Nebýt pár slabších scén šel bych na plný počet. Jonze ukázal, že je talent i bez Kauffmana. (26.12.2009)

Snímek nejen o lidské fantazii, ale i o tom, jak se chovám ke přírodě, k živým organismům, ale i k lidem a k sobě navzájem. Lhaní je nám tak blízké, že ho provozujeme skoro automaticky, a pak na to možná i doplatíme. Někdy hůře, někdy lépe, jako hlavní hrdina tohoto filmu, kde jsou nejzajímavější příšerky. (27.06.2017)

Ten kluk mi dost připomínal mne, takže mi s totožnění s hl. postavou nedělalo vůbec žádný problém, jako asi některým. V dětství jsme se skoro všichni cítili někdy osamělí s pocitem, že nám nikdo nerozumí, hlavně v přítomnosti dospělých s abcencí jediného vrstevníka. Někteří (já) se tak možná cítíme i dodnes, to ale asi znamená jediné, že bychom se měli už konečně probudit a zavčas si uvědomit, co od života očekáváme, měli bychom si stanovit nějaký cíl a hlavně za ním jít. Možná bych se měl už konečně podle toho řídit a ne být jen pořád zavřený doma a čumět čtyřiadvacet hodin na CSFD. (07.01.2010)

S WWTA mám stejný problém, jako někteří další. Max je pro mě hrozný, sobecký, zlý spratek a celý film jsem doufal, že dostane nařezáno nebo jinak za vyučenou. Ony i ty "maxipříšerky" nebyly zrovna model ideálního chování, každý trpí nějakou "poruchou", ale u nich se to ještě dalo snést. Z traileru jsem očekával radostné dovádění, a toho se mi ne úplně dostalo. Spíš toho, jací lidé k sobě umí být. (27.12.2009)

Vůbec ne tak dětsky hravé jak slibovali trailery a vůbec ne pohádka pro děti. O scénáři se snad ani nedá mluvit, kdo četl původní knížku, ten jistě chápe že vystavět na těch pár stylových obrázcích nějaký hluboký příběh snad ani nešlo. Příběhem tedy Where the Wild Things Are neokouzlí, to se filmu daří až s výbornou kamerou a záběry, parádními efekty, výborným Maxem Recordsem v hlavní roli, vynikajícím soundtrackem a hlavně celkovým feelingem jakési dětské naštvanosti a agresivity a odpoutávání se od rodičů a starších sourozenců, kterou si prošel snad každý. Kdo někdy jako dítě nedemoloval vše co mu přišlo pod ruku a nepořádal velkolepé bitvy se svými plyšáky a figurkami? Maxovo dobrodružství opravdu ve výsledku je dětskou fantazií, ale takovou tou úplně poslední po níž už nikdy nebude návratu zpět. Zkrátka originální film o dospívání, kterým Jonze rozhodně nezklamal, byť jsem rád, že ze mě trošku opadl ten hype způsobený trailery a očekáváním jedné z filmových událostí roku. 80 %. (03.01.2010)