Max a maxipříšerky

Sedm dlouhých let trvalo, než se vizionář Spike Jonze vrátil, aby nám představil další ze svých svébytných fantazijních světů. Vyplatilo se, i když ohlasy tentokrát budou značně rozporuplné. Někomu může vadit amorální a přehnané chování maxipříšer, přitom stačí tak málo - uvědomit si, že jejich akce a reakce (nejen fyzická) se zakládá na vlastnostech lidských, s tím rozdílem, že je přímo úměrná velikosti chlupáčů samotných. Další může namítnout, že Max jedná jako fracek. Opět špatný přístup v nazírání - Proč by muselo být každé dítě zobrazeno jako roztomilý rošťák/slušňák? Naopak, Maxovo vystupování má k realitě blíže, než si většina diváků myslí. Jedinou viditelnou vadou na kráse tak zůstává chybějící nosný příběh (kdybych před projekcí tušil, že kniha Maurica Sendaka má něco málo přes 300 slov, asi bych byl připravenější). Pro obdobný typ filmů bývá tím klíčovým jeho zpracování. V tomto případě není jiné možnost, než použít superlativy (posedlost sebemenším detailem, důsledné dbaní na jednotnost barev, nádherné širokoúhlé záběry pouště a postav, doslova revoluční skloubení masek s CGI efekty, svižný soundtrack...). Jistě, malé děti asi těžko ocení pochmurnou náladu snímku, ale pro takové je tu už barvitý "Nekonečný příběh". Ve WTWTA byla roztomilost vystřídána za depresi a melancholii. Já tuto změnu otevřeně vítám. 8/10 (11.01.2010)

No nevim, jesli je zrovna nejlepsi napad natocit film o tom, jak se malej kluk chova jak naprostej kreten a utece na ostrov plnej divnejch potvor, ktery se taky chovaj jak kreteni a pak spolu hodinu pobihaj po lesich. Ale budiz no, jista originalita se tomu uprit neda. Problem je, komu to je vlastne urceny, jako detska pohadka moc depkoidni, jako fantasy zas moc infantilni. Proste nechapu, co tim chtel Jonze rict, obzvlast, kdyz se nekona zadna pointa. Takle proste hodinu a pul sledujem naprosto prisernyho malyho srace, kteryho jsem mel chut co minutu nakopat do drzky, jak pobiha s urvanejma a kretensky se chovajicima potvorama, co vypadaj jak velky, tlusty, zmutovany plysaci. Tady se fakt nic jinyho nedeje, ale je s podivem, ze tomu Jonze dokazal dat docela sviznej styl a urcitou atmosferu, misty to pusobi docela depresivne a hlavne tu je misty sice infantilni, ale paradni hudba, takze to ty 3* nakonec da. (05.02.2010)

S WWTA mám stejný problém, jako někteří další. Max je pro mě hrozný, sobecký, zlý spratek a celý film jsem doufal, že dostane nařezáno nebo jinak za vyučenou. Ony i ty "maxipříšerky" nebyly zrovna model ideálního chování, každý trpí nějakou "poruchou", ale u nich se to ještě dalo snést. Z traileru jsem očekával radostné dovádění, a toho se mi ne úplně dostalo. Spíš toho, jací lidé k sobě umí být. (27.12.2009)

Filmu se daří vyprávění optikou představ malýho kluka, kterej není zrovna prototypem spořádanýho potomka. Z Maxipříšerek tak vzniklo dost specifický dílo, plný naivity a bizarní fantastiky dětský mysli (jakkoliv napřesdržku vám ten kluk bude připadat). SPOILER: Závěr, v němž se nezvedený dítko vrací domů a jí večeři, zatímco jeho matka po hodinách strachu usíná únavou za znění Food Is Still Hot od Karen O, patří svým způsobem k nejkrásnějším, jaký se kdy v rodinným filmu objevily. (06.07.2017)

Hezké písničky, ještě hezčí "maxipříšerky"... a to jsou zhruba všechna pozitiva. Pokud vás dětský film zažene do kouta a donutí přemýšlet o tom, jaktože je v něm malý klučina nezranitelný, nebojí se rozpoutat nebezpečnou bitvu, dobrovolně žije v lese a nemá potřebu se ani najíst, něco je prostě špatně. Tady jde především o to, že se většinu času nic moc neděje a zábavnou "pocitovku" se z toho Jonzemu vykřesat nepovedlo. Nezapomenutelní jsou akorát Bob a Terry, protože... WTF? [Londýn] (16.12.2009)