Doba temna

Když nad tím tak přemýšlím, přijde mi tahle podívaná hodně depresivní. V tom smyslu, že jsem při sledování ztrácel jistotu v tom, zda jde o satirickou nadsázku, nebo nekompromisní pojmenování reality (případně vizionářskou zprávu o světě, kde eroze tradiční společnosti a politická korektnost společně vygradovaly do absurdních rozměrů). Třeba i proto mi název tohoto filmu přijde jako mimořádně trefný, protože dokonale vystihuje neútěšnou hloubku sraček, do nichž se hlavní hrdina propadá. Je pak asi na každém z nás, zda se v tom poznáme a identifikujeme zde mnohé neblahé tendence, jež jsou pro naši současnost příznačné, nebo zda se jen v nevěřícném úšklebku vysmějeme tomu sledu bizarních situací, jimž trpně Jean-Marc Leblanc čelí. Vyústění tragikomického děje je však optimistické - v momentě, kdy se hlavní hrdina zbavuje své pasivity a iniciuje zásadní změny svého života, nalézá východisko z dosavadního marasmu a s ním i klid a štěstí. Spolu s tím opouští i svůj fantazijní svět, který mu dříve skýtal bezpečné útočiště - nyní už je nepotřebuje. Při sledování tohoto filmu jsem se neubránil srovnání s o něco starším americkým snímkem SMOLAŘ, který je podobnou zprávou o životě jednoho chlapíka, kterému štěstí taky moc nepřálo (herečtí představitelé obou hlavních rolí, Marc Labrèche a William H. Macy, si jsou mimochodem hodně podobní). DOBA TEMNA má však širší společenskou platnost, zatímco SMOLAŘ je spíše romanticky laděná komedie o osudech jednoho výstředního pošuka. Když na to přijde, mám rád tenhle typ lůzrovských komediálních dramat, protože si při jejich sledování říkám, že mi jsou jejich nehrdinští hrdinové vlastně sympatičtí. Když už jim v reálném životě osud není nakloněn, aspoň ve filmu by jim měl někdo fandit :-) (11.08.2013)

Niekomu môže pripadať spôsob vyjadrenia sa k súčasnému životnému štýlu a ku kríze stredného veku Denysa Arcanda trochu amatérsky alebo televízny, s čím by som som možno súhlasil, ak by som film sledoval na filmovom festivale a jeho sledovanie tak bolo kolektívnym zážitkom. V obývačke mi naopak snové vízie hlavného predstaviteľa prišli nápadité a prečo hľadať prešpekulovanosť vo filmovom vyjadrení režiséra, keď sa predsa pozeráme na to, čo sa odohráva v hlave nejakého priemerného kanadského úradníka (porovnajte jeho situáciu so situáciou priemerného Slováka). Ešte si neodpustím poznámku k príšernej gýčovej radovej zástavbe Montrealskeho predmestia. (08.08.2013)

Kanadská krása. ,,Myslím si, že můžeme najít slovo charakterizující naši společnost: Rozklad." Denys Arcand potřetí točí svou jasnou zprávu o konci světa...nebo respektive o konci současné podoby západního kapitalismu. Velký důraz klade na satirický prvek - jeho obraz současnosti překvapivě přesně konvenuje s dosti výrazným proudem v interpretaci díla Franze Kafky, který vnímá jeho literární texty coby humornou četbu, akcentující především humor absurdní. Hlavní hrdina filmu, Jean-Marc Leblanc, jakoby šel po stopách zeměměřiče K. kráčejícího k zámku a stal se (obdobně jako Josef K.) zajatcem absurdní mašinérie zvané ,,moderní západní společnost". Meritem věci totiž v tomto filmu je to, že Denys Arcand poukázal na jistý podprahový, leč zcela destruktivní proces v naší civilizaci - intelektuálové (zvlášť ti humanitní) fatálně ztrácejí jakoukoli víru ve smysl své práce a věnují se jiným zábavám. I když to vypadá vcelku nevinně, skrývá se za tím strašlivě moc - elity totiž takto rezignují na zodpovědnost za společnost, jejíž jsou součástí (což je skutečný smysl humanitních věd - věd, které člověku pomáhají zůstat člověkem). To má za následek jediné - neodvratný rozklad společnosti. Dobu temna. A pak tu máme ještě rovinu psychologickou a osobní - Denys Arcand natočil zřejmě nejveselejší film o věci tak depresivní, jakou je krize středního věku. Trpkým zjištěním je míra, s jakou se můžeme identifikovat s hlavním hrdinou filmu, Jean-Marc Leblanc je mnou, tebou, téměř kýmkoliv, komu je, jako mně, cca nad pětatřicet... Vy mladší, hrozte se toho, do čeho jednou dospějete... (25.07.2012)

Chuť se vším praštit měl aspoň jednou každý z nás... Několik scén mělo hloubku, jiné byly zas lacině podbízivé (ovšem tu s nahým pozadím Diane Krugerové kvituji s povděkem)... Celou dobu si říkám, že hlavní hrdina jako by z oka vypadl Donaldu Sutherlandovi (nechat si narůst plnovous) a ten měl ve filmu nakonec malé cameo :-) 60% (06.08.2013)

Po závěrečné a zároveň nejsilnější čtvrt hodině filmu mi došlo, že Doba temna by mohla být skvělé silné drama. I přesto, že tvůrci jdou cestou komedie, kterou střídají, zejména ke konci, dramatické chvíle, má film spoustu skvělých a silných momentů, které dávají bezpochyby vzpomenout na Americkou krásu. 7/10 (07.08.2013)