Kuličky

Zlinfest 2008: Na film jsem šla s velkým očekáváním. Zajímalo mě především, proč jsou jeho hodnocení tolik rozporuplná. Já jako žena dávám jednoznačně plný počet, protože u nás dlouho nebyl natočený film tolik originální a zajímavý. Nabízí nám totiž pohled na svět očima ženy - režisérky. Delegace(převážně mužská), která uváděla KULIČKY na zlínském festivalu, varovala všechny muže v sále, že se mají bát. Ženy jsou prý mrchy, které s muži nemilosrdně manipulují. Mně ty ženské (některé) zase tolik zlé nepřipadaly. Přinejmenším mě potěšilo rozuzlení povídky Mravní imperativ. Povídka Svatba je nejkratší, ale nesmírně zábavně zakončená. Ta scéna mi z hlavy jen tak nezmizí, stejně jako úsměv na tváři, když si vzpomenu...No ale ta bába v poslední povídce Pomalu, ale stárnu, ta je příšerná, to souhlasím. (03.06.2008)

Film jsem viděl dvakrát a musím říct, že Mravní imperativ mě naprosto dostal. Znám ženy tohoto typu, které vždy dostanou to co chtějí. Když zlomí i faráře jen proto, že je to výzva, její kamarádka už je fakt zoufalá- Chtěla jsem jí ukázat, že my obyčejní kluci a holky, jsme šťastnější. Na škole mi přebrala kluka, přefikla předsedu maturitní komise, tentokrát jí to prostě nesmí vyjít! - Ale těmto (jak už někde v komentářích bylo) "predátorkám" to vždycky vychází. Hnány představou, že jen hledají opravdovou lásku, vyberou si vždycky tu nenevhodnější oběť a pak brečí, že to nevyšlo a skočí na další, aby se z toho dostaly. Povídka to krásně rozehrává, zradu kněze v komunitě, snahu komunity zachránit svůj pracně vybudovaný svět, pragmatickou reakci církve, ketrá je především institucí, i návštěva, velmi poučná, u evangelického kněze. I já jsem v té chvíli pochopil význam celibátu, když manželka diktovala knězi kázání rovnou do notebooku. Vytržené z reality? Ano, ale ne vytržené ze života. Pomalu ale stárnu je naprosto brutální (pro mne) vykreslení partnerského teroru staré paní vůči manželovi. Její sebestřednost, návyky a zhrzenost ze sebeobětování vede až k tomu, že ani nezaregistruje manželovu smrt a jede si dál ve své sebelítosti. Strašlivé. Zbytek povídek nepřekračuje průměr, ale stojí také za vidění. Originální to není, ale chytré, propracované a zábavné je to velmi. (30.01.2011)

9.4.2011 ~ Hnus, po jehož částečném zhlédnutí mi bylo blbě. ~ Jestli bylo záměrem autorky na ten hnus poukázat, povedlo se. Po 36 minutách jsem to v zájmu uchování obsahu žaludku stopnul, smazal a pro jistotu nechal ještě párkrát přepsat jinými soubory, aby si tohle už disk nikdy nepamatoval. ~ Obávám se ale, že záměrem autorky popsání hnusu v životě nebylo. Jinak by totiž nemohl být snímek popsán jako komedie, protože s tímhle žánrem to nemá společného nic, tak absolutní nic. Jestli tohle někomu přijde vtipné, nebo alespoň částečně jako komedie, jsem rád a nestydím se ani v nejmenším za to, že se cítím být jiným. ~ Během prvních šesti minut filmu bych zfackoval všechny dosavadní postavy tak, že by druhou vzaly o vedlejší kontinent. A jestli se takhle baví a takhle žijí dnešní mladí, fakt, že nejsem nijak společenský tvor, mě uchránilo od hospitalizace z důvodu neobjasněného kontinuálního zvracení. ~ 36 minut bylo až příliš. Jedná se tak o další film, který jen podtrhuje mé přesvědčení o tom, že by nad českým filmovým průmyslem snad měl bdít nějaký regulační úřad, protože nechápu, jak mohla takováhle sračka vůbec vzniknout. Snad aby se v Česku přestaly natáčet filmy. To stopové množství dobrých až kvalitních snímků prostě ten Everest sraček, co se točí, vyvážit nedokáže. Bohužel. ~ A ještě jedno tfuj na závěr: tfuj. (01.05.2013)

Velmi neotřelý a ve výsledku hodně slibný hraný debut dokumentaristky a scénáristky Olgy Dabrowské. Píši ve výsledku, jelikož fragmentárně jsou některé části dosti problematické. Film tvoří 4 filmové povídky, které vytvářejí rámec kvarteta metafory životního běhu ,,dětství - mládí - zralý věk - stáří". První minipovídka SVATBA (dětství) vytváří zajímavě pojatou expozici k filmu - svatba dětí předškolního věku je tak krásně nevinná, avšak coby forma hry, při níž dítě poznává pravidla fungování společnosti a světa, je více než symbolická... Všechny ostatní povídky vlastně jen kopírují základní model stanovený v této povídce. Další povídkou je MAMINČIN ANDÍLEK (mládí), což je nejslabší fragment snímku. Když pominu samotný příběh a mně naprosto cizí svět hlavních hrdinek (je mi ale jasné, že vykreslen je autenticky), tahle povídka je dost schématická, předem předvídatelná a ve výsledku hodně nudná... Taneční a hudební pasáže (možná snaha vytvořit českou obdobu děl typu Acid House) jsou hluché a v kombinaci s nekvalitní digitální kamerou i vcelku kontraproduktivní...avizované klipovosti se nepodařilo dosáhnout a tak tyhle pasáže působí trochu jako dějová vata... Nejlepší povídkou je MRAVNÍ IMPERATIV (zralý věk), příběh neobyčejně silný a neotřelý, je vlastně škoda, že nedostal formát samostatného celovečerního filmu. Příběh hledajícího katolického faráře, uvízlého svou archaickou sounáležitostí s prvky ortodoxního křesťanského světonázoru v osidlech spěchajícího moderního světa, který mu jako připomenutí se postaví do cesty (či spíše položí do lože) atraktivní ženu, je hlubokým zamyšlením se nad podobou moderního křesťanského způsobu života, ale vlastně i nad smyslem lidského bytí. Žena manipulátorka sice hravě svede katolického faráře, což lze interpretovat i jako lacinou satiru, ale především řeší svou nenaplňující lidskou existenci. Hlavně tuhle povídku ale sráží nepřesvědčivé herecké výkony, jimiž někteří herci a herečky (hrající členy katolické komunity okolo tamní fary) odkazují spíše někam k amatérskému divadlu, než k původní dramatické filmové tvorbě. Závěrečná povídka POMALU, ALE STÁRNU (stáří) je přes svůj nevelký rozsah tím lepším v tomto povídkovém filmu. Všechny povídky spojuje leitmotiv ženské manipulace s muži, vždy svými vrstevníky, což je u ženy scénáristky a režisérky zajímavá sebereflexe. Režisérka Olga Dabrowská se tedy vydala nelehkou cestou feminího filmového pohledu na svět, čímž vykročila ve stopách Věry Chytilové spíše k břehům artového filmu, filmu tázajícího se, hledajícího, provokujícího... Uvidíme, jak bude vypadat její druhý krok... (10.05.2008)

Prací na celovečerním filmu doposavad nepolíbená Olga Dabrowská nelichotivě staví ve čtyřech generačních povídkách, dle úsloví „za vším hledej ženu“, něžné pohlaví do rolí muži manipulujících loutkohereček. Pohled genderově nevyvážený, pohled odvážný, pohled jedním směrem. Z mé strany určitě nic zásadního proti. Všichni víme, kdo je oním pověstným krkem, který otáčí hlavou………..po filmařské stránce však nic světoborného. Každopádně uvidíme, na koho začínající režisérka ukáže prstem příště……kuráž jí zřejmě nechybí. (25.04.2024)