Kuličky

Sám nechápu, jak mi film scenáristky Samotářů mohl prokloznout, aniž bych ho vůbec zaznamenal. A scenáristicky je to velmi kvalitní snímek, který převyšuje většinu české produkce filmů o vztazích. Všechno už za mě napsali jiní, velkou nevýhodou jsou špatné herecké výkony některých, zbytek je skvělý. Jako ostatní, i já oceňuju, že autorka nestraní svému pohlaví, vlastně to spíš vypadá, že lehce straní mužům. Nicméně, ono je tu vůbec velmi malé množství kladných postav. U povídky o puberťácích jsem si uvědomil, jak přehaná byla stopáž Pusinek. Všechno, co Karin Babinská vyprávěla 100 minut, je tu řečeno lépe za 30! Poslední poznámka už je jen úsměvný detail: Točit noční scénu může být obtížné, ale myslím, že je lepší raději obětovat další finance a vymyslet důmyslnější osvětlení, než přejít k variantě: muž přijede ke svému domu a světla auta nechá rozsvícené (kvůli kameře). Jakéhokoli řidiče tenhle nesmysl doslova udeří přes oči. (07.08.2017)

Inspirace: již několik žen se mi přiznalo, že skutečnost je vykreslena věrně, prý to tak opravdu s myšlením žen je, i když režisérka s lehkou ironií komentuje opak. První povídka je natočena velmi syrově, trochu nesrozumitelně, druhá a třetí naopak velmi plasticky a zvláště třetí je mrazivá ("láskou často zabíjíme"). Skvělý film. (02.05.2008)

Tento skvelý film som objavil až teraz, v polovici roku 2013. A som milo prekvapený. Vôbec mi nepríde že by to bolo o tom, o čom sa píše v oficiálnom texte distribúra - i keď možno to oný distribútor myslel s ľahkou nadsázkou. Manipulácia, ani nie. Skorej veľmi jasný pohľad na iracionalitu niektorých javov/zákonov/kódexov a čo ja viem ešte čoho v našej spoločnosti, rodinách, cirkvách...a ostatných firmách. Najviac ma dostala časť s názvom MRAVNÍ IMPERATIV. Toľko trefnej paródie venovanej rigidnosti života v katolíckej cirkvi som už dlho nevidel. Tlieskam. (11.07.2013)

Velmi neotřelý a ve výsledku hodně slibný hraný debut dokumentaristky a scénáristky Olgy Dabrowské. Píši ve výsledku, jelikož fragmentárně jsou některé části dosti problematické. Film tvoří 4 filmové povídky, které vytvářejí rámec kvarteta metafory životního běhu ,,dětství - mládí - zralý věk - stáří". První minipovídka SVATBA (dětství) vytváří zajímavě pojatou expozici k filmu - svatba dětí předškolního věku je tak krásně nevinná, avšak coby forma hry, při níž dítě poznává pravidla fungování společnosti a světa, je více než symbolická... Všechny ostatní povídky vlastně jen kopírují základní model stanovený v této povídce. Další povídkou je MAMINČIN ANDÍLEK (mládí), což je nejslabší fragment snímku. Když pominu samotný příběh a mně naprosto cizí svět hlavních hrdinek (je mi ale jasné, že vykreslen je autenticky), tahle povídka je dost schématická, předem předvídatelná a ve výsledku hodně nudná... Taneční a hudební pasáže (možná snaha vytvořit českou obdobu děl typu Acid House) jsou hluché a v kombinaci s nekvalitní digitální kamerou i vcelku kontraproduktivní...avizované klipovosti se nepodařilo dosáhnout a tak tyhle pasáže působí trochu jako dějová vata... Nejlepší povídkou je MRAVNÍ IMPERATIV (zralý věk), příběh neobyčejně silný a neotřelý, je vlastně škoda, že nedostal formát samostatného celovečerního filmu. Příběh hledajícího katolického faráře, uvízlého svou archaickou sounáležitostí s prvky ortodoxního křesťanského světonázoru v osidlech spěchajícího moderního světa, který mu jako připomenutí se postaví do cesty (či spíše položí do lože) atraktivní ženu, je hlubokým zamyšlením se nad podobou moderního křesťanského způsobu života, ale vlastně i nad smyslem lidského bytí. Žena manipulátorka sice hravě svede katolického faráře, což lze interpretovat i jako lacinou satiru, ale především řeší svou nenaplňující lidskou existenci. Hlavně tuhle povídku ale sráží nepřesvědčivé herecké výkony, jimiž někteří herci a herečky (hrající členy katolické komunity okolo tamní fary) odkazují spíše někam k amatérskému divadlu, než k původní dramatické filmové tvorbě. Závěrečná povídka POMALU, ALE STÁRNU (stáří) je přes svůj nevelký rozsah tím lepším v tomto povídkovém filmu. Všechny povídky spojuje leitmotiv ženské manipulace s muži, vždy svými vrstevníky, což je u ženy scénáristky a režisérky zajímavá sebereflexe. Režisérka Olga Dabrowská se tedy vydala nelehkou cestou feminího filmového pohledu na svět, čímž vykročila ve stopách Věry Chytilové spíše k břehům artového filmu, filmu tázajícího se, hledajícího, provokujícího... Uvidíme, jak bude vypadat její druhý krok... (10.05.2008)

KULIČKY, přestože mě většinu času silně iritovaly, jsou nadprůměrným a rozhodně slibným debutovým snímkem, který se nebojím označit za "letošní PUSINKY"._____ Dabrowská, jinak vystudovaná scénáristka a pomocná režisérka na Zelenkových raných filmech, umí odpozorovat/odposlouchat dialogy a chování určitých sociálních typů lidí, dává každé z pěti povídek vlastní tempo a i filmařský výraz. Sympatické mi je i to, že se nesnaží nic vtloukat divákovi do hlavy, ale ten si na vše musí přijít sám, a že se jednotlivé povídky navzájem neprotnou, ale složí v jeden celkový obraz a film má šanci zaujmout široké divácké spektrum, i když vyhledávající "alternativní veřejnoprávní" filmy v produkci Čestmíra Kopeckého._____ SVATBA (4*) a POMALU, ALE STÁRNU (4*) plní rámující účel a jsou spíše střípky či anekdotami se silnými a zábavnými pointami a situacemi odpozorovanými ze života, které mají obecněji platný charakter. Dětští herci si hrají na to, že hrají hru a jejich výkony na to také vypadají, ti "nad hrobem" (pochopíte, až uvidíte) jsou ale výborní, bez jakýchkoliv manýr._____ MAMINČIN ANDÍLEK (mezi 3* a 4*) má odhadnutelnou pointu, na níž bohužel celý stojí, zato ale vyniká nápaditými kompozicemi a postavami i dialogy, které nebo pro které by divák vraždil, ale takhle teenageři (resp. Cosmo-rebelky) mluví a jednají. Zábavné je i obracení žánrových schémat (závěrečné ulehnutí), které dovoluje režisérce a scénáristce v jedné osobě podat společensko-kritický komentář ženy středního věku a ženy-matky._____ MRAVNÍ IMPERATIV (silné 4*) sklouzává co do postav ke karikatuře a co do problematiky k laciné saitře, ale ze všech povídek je nejpromyšlenější, má nejpevnější dramaturgický tvar a zaujme změnou optiky vyprávění, která je nejen na debut, ale na český film vůbec výjimečná. Navíc si může zasadit do povídky televizní, divácky vděčný skeč s Ester Kočičkovou,aniž by z filmu či povídky trčel._____ Ve výsledku to jsou 4* pro český film a nadějný debut, který mnohé muže může odradit svým tématem, ale který ve výsledky není hloupým feministickým pamfletem jako PUSINKY a spíše ukazuje, nakolik ženy dovedou zneužívat a využívat společenské role, které jim šovinistická společnost diktuje, a tím se stávají nefeministickým. Jednoduše film, který má koule. 70% (01.05.2008)