Kuličky

Tak rozhodně to pro mě patří k tomu lepšímu, co se v Česku v poslední době natočilo, ale vůbec nechápu, proč je to tady nadepsané jako komedie. Jako nějaké komediální prvky to zřejmě mělo, ale rozhodně to nestálo ani za jedno zasmání, úsměv ano, smích ne. Z těch tří povídek mě asi nejvíce zaujala ta poslední. Ani první ani druhé mě nijak nezasáhla, ale ta poslední byla vskutku smutným vrcholem. (10.12.2010)

Sám nechápu, jak mi film scenáristky Samotářů mohl prokloznout, aniž bych ho vůbec zaznamenal. A scenáristicky je to velmi kvalitní snímek, který převyšuje většinu české produkce filmů o vztazích. Všechno už za mě napsali jiní, velkou nevýhodou jsou špatné herecké výkony některých, zbytek je skvělý. Jako ostatní, i já oceňuju, že autorka nestraní svému pohlaví, vlastně to spíš vypadá, že lehce straní mužům. Nicméně, ono je tu vůbec velmi malé množství kladných postav. U povídky o puberťácích jsem si uvědomil, jak přehaná byla stopáž Pusinek. Všechno, co Karin Babinská vyprávěla 100 minut, je tu řečeno lépe za 30! Poslední poznámka už je jen úsměvný detail: Točit noční scénu může být obtížné, ale myslím, že je lepší raději obětovat další finance a vymyslet důmyslnější osvětlení, než přejít k variantě: muž přijede ke svému domu a světla auta nechá rozsvícené (kvůli kameře). Jakéhokoli řidiče tenhle nesmysl doslova udeří přes oči. (07.08.2017)

Kuličky jsou rozhodně zajímavým pohledem na manipulování mužů ženami. Ve čtyřech, na sobě nezávislých, povídkách můžeme daný problém pozorovat ve všech věkových skupinách - od dětí až po seniory. První příběh - Svatba - je vyloženě odlehčující a navozuje uvolněnou atmosféru, dětská bezprostřednost z něj místy doslova čiší. Druhá povídka - Maminčin andílek - už na mě dokázal zapůsobit docela depresivně, představím-li si, že by se v budoucnosti moje dcera (klidně i syn) choval tak, jako tomu je v případě teenagerů a celkově jsem v tomto příběhu viděl úpadek chování a životního stylu dnešní mládeže. Třetí povídka - Mravní imperativ - nadhazuje docela probírané téma celibátu a ukazuje, že každý člověk je tvor chybující a že za své činy neseme zodpovědnost a je pouze na nás, jak se k problému postavíme, přičemž bychom se neměli nechat ovlivnit davem, jenž na vzniklou situaci může pohlížet zcela jinak. Poslední, čtvrtá povídka - Pomalu, ale stárnu - mě opravdu uvedl téměř do regulérní deprese. Ačkoliv je tento příběh relativně krátký, má ve svojí stopáži o to větší sílu. Zde se opět jen potvrdil "problém", jenž jsem zmínil v první větě komentáře - jak ženy dovedou manipulovat muži. Smutný, ale přesto krásný příběh, který byl povedenou tečkou za Kuličkami. (30.10.2010)

Tak nic světobornýho.Začátek v pohodě,jak krátká první,tak druhá byli docela povedený,pak ale druhá půlka filmu už hodně kulhala.Hlavně třetí povídka a moje antipatie k boha vzývajícím lidem vytvořili z týhle povídky nekoukatelnou srágoru.V celku až moc krkolomná snaha vymknout se zaběhnutejm trendům v českym filmu neprospěla ,a dílo se svezlo do podprůměru.40%. (23.05.2010)

Kuličky. Poměrně zajímavý počin na jehož projekci jsem se dostal víceméně náhodou a rozhodně toho nelituji. První povídka krátká, ale výstižná, třetí velmi zábavná, ale taktéž pravdivá, především však velmi zábavná a ta čtvrtá, smutná, ale neodkladná jako její téma. A teď k povídce druhé (ne nezapomněl jsem na ni), která ve mně vzbudila asi nejvíce dojmů, tedy víceméně těch negativnějších. Příliš expresivně a řekněme "starokonzervativně" vyjádřená mládež, která neustále pije, fetuje, sexuje, poslouchá jen techno a je neuctivá ke školním profesorům a vůbec všem dospělým mi přijde jako hodně neblahé a trochu hloupé zkreslení, ač podstata příběhu je velmi zajímavá. (FNR Písek 2009) (09.08.2009)