Sirotčinec

Bayona má rozhodně talent a hlavně díky němu (a výborné Belén Rueda) má Sirotčinec výbornou duchařskou atmosféru. Jenže jen vypiplaná technická stránka nestačí. K čemu jsou mrazivé spiritistické seance, utržené čelisti a vydařené lekačky, když je pod tím vším tuctový příběh vykradený snad ze všeho od východu po západ. Napoprvé to funguje dobře, obávám se ale, že tím to taky hasne. (18.04.2009)

V době, kdy se američtí a francouzští režiséři vzájemně trumfují počtem přeřezaných achillovek ve svých hororech, přichází ze Španělska velmi klasicky pojatá duchařina, která všechny ty nabroušené břitvy, ruční a motorové pily spolehlivě tupí svou chytrostí. Stejně jako vizuálně i atmosféricky spřátelený Faunův labyrint, zavádí nás i Sirotčinec na hranici světa fantazie a reality. Zůstává jenom na nás, jak si všechny nadpřirozené jevy vysvětlíme. Jde to i racionálně. Ústřední myšlenka s domem a jeho (ne)živými obyvateli vážně připomíná Ty druhé, ale označovat její následné rozpracování za neoriginální mi přijde hodně neprozíravé. Všechno dění dává dokonalý smysl v rámci obou vymezených světů a jejich protnutí je na horor až nečekaně dojemné. Motiv pátrání najednou získává nový rozměr – matka nehledala adoptovaného syna, ale cestu k němu. Hororovými fanoušky bude Sirotčinec nejspíš přijat jako ne dost děsivý a příliš pocitový, mně poměr scén „blíží se infarkt“ (včetně nečekané parafráze Osvícení) a „řekni mi, kdo jsi a co chceš“ (včetně zábavných her ve stylu počítačových adventur) naprosto vyhovoval. Nečekejte horor, čekejte dobrý film, a pět hvězdiček vám nebude připadat jako přestřelené hodnocení. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Adrian, vincent, kikuka, wipeout, Martyr (13.08.2008)

„Keď sa na nejakom mieste stane niečo strašné, často zostane stopa. Zranenie. Ktoré slúži ako uzol medzi dvoma časovými líniami. Je to ako donekonečna sa opakujúca ozvena. Čaká, kým ju niekto začuje.“ Fantastická Belén Rueda, fantastický Guillermo del Toro. Nebyť nich (a inteligentného režiséra, nepopieram), bol by to duchársky priemer, akých sme videli STOVKY. Lenže práve cit pre atmosféru a rozumné potláčanie prvoplánových bu-bu-bu scén má za následok, že SIROTINEC je veľmi smutný a krutý melancholický horor o matkách a ich deťoch. Aj ostatní herci sú výborní (ako diváka, ktorý videl stovky podobných príbehov, ma vždy poteší, ak manžel nie je hlupák, ktorý svojej manželke v ničom neverí a pri prvej možnej príležitosti ju posiela do blázinca). Hoci by to predsa len mohlo byť TROŠKA kratšie, vždy je radosť pozerať „neambiciózny“ horor, ak sa vydarí. Hoci snímka pojednáva o mimoriadne krutých veciach a končí sa pomerne brutálne, koniec je vlastne veľmi silný, dojemný a nádherný. Guillermo del Toro SIROTINCOM uzatvára svoju voľnú trilógiu „o deťoch a ich fantáziách“ (DEVIL, FAUNOV LABYRINT). (29.07.2010)

Tyhle španělský filmy maj takovou zvláštní mysteriózní atmosféru, která se mi fakt strašně líbí, krom toho Del torův rukopis je na tom taky hodně znát. Možná to neni úplně horor, kterej by nějakej děsil, ale že je celkem mrazivej to už říct můžu a hlavně má skvělej příběh s parádním nečekaným zakončením a pointou (09.03.2008)

Velice mrazivý horor, respektive silně mysteriózní film. I když tu někdo nazývá film šablonovitým a téma obehraným, moc podobných filmů mi na mysl nepřichází, snad jen velmi, velmi vzdáleně The Others. V názoru na originalitu musím souhlasit s kleopatrou. Pokud někomu nepřišel film děsivý, nechci nic namítat, ale jak už jsem si mnohokrát ověřil, u takovýchto filmů dosti záleží na době a situaci, ve kterých se na ně díváte. Pokud se budete dívat jako já, v noci, po tmě a sami, se zvukem řádně zesíleným, budete jistě přimraženi do svého vyhřátého křesílka. Je zde mnoho velice chytrých a rafinovaných lekaček, které vás dozajista překvapí, a při kterých vás nemálo zamrazí. Rozhodně jeden z nejlepších filmů podobného typu, na jaký jsem v poslední době narazil. Ale abych jen nechválil, musím dodat, proč nakonec šla jedna hvězdička dolu. Byl tím bohužel závěr. Vše až po nalezení chlapce dokonalé, ale pak mi prostě nesedl ten jaksi až přeslazený a utěšující, sice i přesto velice smutný, konec, který ze mě to mrazení, umocňované během filmu, téměř odvál a dodal mi pocit jakéhosi zadostiučinění. Ale myslím, že pro velkou část diváků je takový závěr naopak mnohem příznivější, než nějaký temný, krutý a ponurý. Nakonec je to tak na 85%. Mohu jen vřele doporučit. (15.06.2008)