Sirotčinec

Už při traileru mě mrazilo a říkal jsem si, že tento počin musím vidět v kině, ale obával jsem se, že dostanu podobnou porci strachu jak ve filmu Ti druzí . První půlhodina mě moc nebavila a nemohl jsem najít správnou polohu k sezení, ale po scéně s děsivou babičkou jsem se přikoval k sedadlu a zasednul polohu „bojím se toho co nevidím“. Čím více se film blížil závěru, tím více mě mrazilo a mžoural jsem pohledem jinam než na plátno... tolik husté atmosféry a husiny jsem nečekal, chtěl jsem z kina utéci, ale nemohl jsem, měl jsem zmražené nohy. Jestli chcete vidět film podobný The Others, tak Sirotčinec vřele doporučuji, mé hodnocení silné 4 hvězdičky… (06.09.2008)

Horory to mají dneska velmi těžké, alespoň u mě teda. Zpravidla si je totiž dávám na noc, aby to mělo ty správný grády a to je právě jádro pudla. V dnešní době se totiž začnu bát sotva ráno otevřu oči a čekám kdy a kde se zase co během dne vysere. Hned od rána se na mě valí slušný dávky strachu. Neukrad mě přes noc nějaký gang autíčko ?? Nenabourám ? Neskončím v zácpě ? Stihnu přijít včas na jednání ? Nepřijdu o klienty ? Nezmlátí mě někdo na ulici ? Kdo mě dneska okrade ? Nebudu mít v kaslíku moc složenek ? Nepošle mě do prdele má jediná milenka ? Budu mít večer co jíst ? Nejsme díky výrokům prezidenta republiky ve válce s celým světem ? To je jen nepatrná dávka každodenních téměř již povinných strachů. No uznejte sami, že když si pak večer natahnete fajfky k bedně nebo v kině, tak nějaký to hovado se sekyrou v ruce už působí spíše sklidňujícím dojmem. Někdy si dokonce přeju být jeho první obětí a vyřešit tím definitivně ty strašně "výhodný" úroky u hypotéky. Pak jsou, ale horory prosté všech násilných tvorů i netvorů a sázející spíše na psychologickou stránku, jako třeba Sirotčinec. Moje dení strachy sice Sirotčinec netrufnul, ale svou hustou atmosférou jim byl více než vyrovnaným soupeřem. Velká škoda, že film neskončil o 10 minut dříve. Příběh by pak nabral v konečným efektu na mnohem větší síle. Nevadí i díky skvělému herecku výkonu Belén Ruedai jsem si zoufalost matky, která se neche smířit se smrtí svého syna prožil s ní a to se počítá ! (04.09.2008)

Je pouze otázkou času kdy Juan Antonio Bayona nebude potřebovat ke zviditelnění svého filmu jméno producenta Guillerma del Tora. Takový talent prostě nemůže zapadnout. Místy sice ještě staví formu nad obsah, ale to ani v nejmenším neznamená, že by ho nějak opomínal či snad dokonce zanedbával. Atmosféra je perfektní. Ne přímo strašidelná, ale taková ta příjemně mrazivá (což neznamená, že mi párkrát řádně nezatrnulo). Velký podíl na ní má dokonalá hudba Fernanda Velázqueze a úžasná ruchová stránka filmu. Španělsko se na tento typ horrorů snad specializuje. Vyloženě geniální je pasáž s moderním médiem - ač je pro film nepodstatná. Co potěší je závěr. Ani ne tak (ne)pointa jako spíše jeho krása. Kdyby si byl Bayona více ohlídal tempo v některých pasážích (čtěte zkrátil to o deset minut), tak se dalo uvažovat i o vyšším hodnocení. Pomyslné absolutorium si tak odnáší aspoň Belén Rueda za hlavní roli. (21.03.2008)

ACHTUNG, SPOILERS! Nemohl by mi prosím někdo osvětlit, proč prakticky každý filmový duch, ač zpravidla obdařen působivou pamětí, vyjadřovacími schopnostmi a řádnou dávkou pomstychtivosti, je s to tak akorát skučet, rachtat a čmárat nesmysly na zrcadlo, místo aby vám jasně a bez servítků sdělil: "Jmenuju se Franta Vomáčka, v jednapadesátým mě Pepan Vyskočilů umlátil sekerou, zahrabal pod rybízem a sekeru hodil do septiku, byli byste tý lásky a zejtra se cestou do fachy stavili u těch týpků, co vyšetřujou odložený případy?" A když už budete v tom vysvětlování, nevíte náhodou, proč ve Španělsku, pokud se někdo ztratí, není zvykem pročesat v první řadě dům a zahradu od půdy po záhonek s petúniema? (29.04.2011)

Něco, co mě úplně minulo v případě Faunova labyrintu, mě dostihlo v Sirotčinci. To křehké napětí mezi dětským světem, intimním rodinným dramatem a iracionální vírou ve svět "za naším světem" tu funguje brilantně, i proto, že Bayona navozuje atmosféru přesvědčivě, lehce a s nutnou porcí pomrkávání nad "pokleslostí" téhle tak trochu viktoriánské historky. Někdy mu ujede ruka luxusně (epizoda s bábou, co to dostane do ksichtu, frenetické pátrání po synkovi, provázené odstřihy na bouřící moře - není ten film španělský?), většinou je ale velmi uměřený a chytrý - pomalé jízdy kamery na fungují mnohem lépe než prudké střihy. Sirotčinec jsem si zamiloval, včetně závěru, kde popravdě taky mohl někdo jemně střihnout. (30.01.2013)