Sirotčinec

Už jsem přivykla faktu, že mě vyděsí spíš scéna v muzikálu než v hororu a to, ať se odevzdávám sebesubmisivněji, ale fantasticky vypointovanému El Orfanatu pšenka vykvetla. Belén Rueda jako žalem šílená matka, atmosféra ponurého domu, Geraldina a její duchařské intermezzo, zvraty, zvuky ... jedna ňamka na druhou a tady se dočítám, že to není originální ?! V tom zaujetí mi to uniklo. 4,5*. (19.04.2008)

Překvapivě vcelku zdařilá kombinace duchařského hororu a obyčejné dětské pohádky. Režisér umně využívá divácky vděčného prostředí bývalého sirotčince a krom pěkných obrázků servíruje dokonce i atmosférickou vložku a slušnou zábavu. Stručný scénář s několika povedenými místy boduje zejména na začátku a konci, během děje se mu však bohužel daří i několikrát předložit i neodpustitelné zbytečnosti - zejména ve formě dialogů. Jednou z mála chyb je ovšem jen malá trpělivost tvůrců, kteří ukazuje několik důležitých věcí dříve, než by měli. Zajímavá postava se škraboškou se tak postupně stává pouze popáleným chlapcem, který najednou nedokáže nahnat hrůzu. U několika scén vyloženě zamrzí jejich jasná předvídatelnost, ale jako celek snímek šlapě téměř jako hodinky. Sice bohužel nechybí obyčejná odpočinková místa, ale jednotlivé dávky hrůzy zde bezpochyby fungují - i když rozhodně mohly být trochu delší. Prvním menším vrcholem je nepochybně atmosférická vložka ve formě návštěvy média, kterou drobně kazí zbytečný posun kamery v poslední fázi. Zvuk spolu s nebarevným obrazem fungují ovšem na výbornou a minimálně malý náznak napětí v této scéně určitě je. Příjemným momentem je pak samozřejmě i závěr, i když ne absolutní konec filmu, který opět ne zcela opodstatněně vede diváka za ručičku, aby mohl pochopit pointu, která je i tak zcela zřejmá. Využití všech prostředků je zde naprosto opodstatněné a závěrečné prozření tak symbolicky spojuje všechny načrtnuté prvky příběhu. (16.04.2008)

Něco, co mě úplně minulo v případě Faunova labyrintu, mě dostihlo v Sirotčinci. To křehké napětí mezi dětským světem, intimním rodinným dramatem a iracionální vírou ve svět "za naším světem" tu funguje brilantně, i proto, že Bayona navozuje atmosféru přesvědčivě, lehce a s nutnou porcí pomrkávání nad "pokleslostí" téhle tak trochu viktoriánské historky. Někdy mu ujede ruka luxusně (epizoda s bábou, co to dostane do ksichtu, frenetické pátrání po synkovi, provázené odstřihy na bouřící moře - není ten film španělský?), většinou je ale velmi uměřený a chytrý - pomalé jízdy kamery na fungují mnohem lépe než prudké střihy. Sirotčinec jsem si zamiloval, včetně závěru, kde popravdě taky mohl někdo jemně střihnout. (30.01.2013)

V době, kdy se američtí a francouzští režiséři vzájemně trumfují počtem přeřezaných achillovek ve svých hororech, přichází ze Španělska velmi klasicky pojatá duchařina, která všechny ty nabroušené břitvy, ruční a motorové pily spolehlivě tupí svou chytrostí. Stejně jako vizuálně i atmosféricky spřátelený Faunův labyrint, zavádí nás i Sirotčinec na hranici světa fantazie a reality. Zůstává jenom na nás, jak si všechny nadpřirozené jevy vysvětlíme. Jde to i racionálně. Ústřední myšlenka s domem a jeho (ne)živými obyvateli vážně připomíná Ty druhé, ale označovat její následné rozpracování za neoriginální mi přijde hodně neprozíravé. Všechno dění dává dokonalý smysl v rámci obou vymezených světů a jejich protnutí je na horor až nečekaně dojemné. Motiv pátrání najednou získává nový rozměr – matka nehledala adoptovaného syna, ale cestu k němu. Hororovými fanoušky bude Sirotčinec nejspíš přijat jako ne dost děsivý a příliš pocitový, mně poměr scén „blíží se infarkt“ (včetně nečekané parafráze Osvícení) a „řekni mi, kdo jsi a co chceš“ (včetně zábavných her ve stylu počítačových adventur) naprosto vyhovoval. Nečekejte horor, čekejte dobrý film, a pět hvězdiček vám nebude připadat jako přestřelené hodnocení. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Adrian, vincent, kikuka, wipeout, Martyr (13.08.2008)

Povedená žánrovka, bez vážnějších kazů a chybiček, až je vlastně vycizelovaná natolik, že jsem měl pocit dokonalé sterility. Ty rodinné vztahy jsou načrtnuty velmi obšírně, bez jakékoliv intimnosti, tudíž jsem hrdince tu posedlost hledáním syna nevěřil ani minutu. Nutno uznat, že to má své momenty a pointa zdařile překvapí, ale cesta k tomu všemu je formálně až moc průhledná. Lepší 3*. (01.03.2010)